Spočítejte si...

Zavřít

Jak to dopadne se stavebním spořením?

Stavební spořitelny zatím mohou být spokojeny, loňský rok se jim vydařil a letošní zase přináší rekordní čísla. Nikdo však neví, co bude v lednu 2004, kdy začne platit nový zákon o stavebním spoření. Mají se klienti začít bát už dnes?

Ministerstvo financí již před nějakou dobou dokončilo svou verzi návrhu nového zákona o stavebním spoření. V současné chvíli se návrh nachází v připomínkovém řízení kompetentních subjektů, mezi jiným samotných stavebních spořitelen, kterých se bezprostředně týká.

Asociace stavebních spořitelen na včerejší tiskové konferenci představila své nejdůležitější výhrady k chystaným změnám. Pokud by zákonodárci při schvalování zákona tyto připomínky zohlednili, změna systému by nebyla tak razantní.

Na tomto místě se vyplatí zopakovat, jak vlastně návrh ministerstva v současné chvíli vypadá. Podrobnější informace naleznete v článku Stavební spoření: Smyčka se utahuje!, teď si z něj vypůjčíme jen souhrnnou tabulku chystaných změn.

Tabulka č. 952
Připravované změny ve stavebním spoření
  Současný stav Návrh zákona o stavebním spoření
Podíl státní podpory na vkladech 25 % 15 %
Maximální roční státní podpora 4 500 Kč 3 000 Kč
Roční vklad při maximální státní podpoře 18 000 Kč 20 000 Kč
Minimální doba spoření 5 let 6 let
Věkové omezení státní podpory není poskytována od 15 let

Stavební spořitelny k výše uvedeným změnám mají dvě hlavní připomínky. Ta první se týká připisované státní podpory, ta druhá věkového omezení pro nárok na státní podporu.

Jaká bude státní podpora?
Stavební spořitelny jsou si vědomy toho, že státní podpora se musí snížit kvůli úsporám státního rozpočtu. Přesto navrhují mírnější snížení než Ministerstvo financí – státní podpora by podle jejich představ měla klesnout na 18 % (tedy ne až na 15 %, jak navrhuje ministerstvo) při zachování současné maximální roční výše 4.500 Kč (neklesla by tedy na ministerskou hranici 3.000 Kč).

To znamená, že optimální roční úložka pro maximální využití státní podpory by za podmínek navrhovaných spořitelnami byla 25.000 Kč (měsíčně zhruba 2.083 Kč) a ne 20.000 Kč (měsíčně 1.667 Kč).

Co z toho všeho vyplývá? Podle Petra Kielara z ČMSS v současné době zhruba jen 30 % klientů využívá maximální hranice pro výpočet státní podpory, tj. spoří 18.000 Kč ročně. Zbývajících 70 % klientů se tedy zvýšení této hranice nijakým způsobem nedotkne. Je totiž pravděpodobné, že budou dál spořit stejnou částku a nebudou využívat výhod stavebního spoření v nejvyšší možné míře (průměrná měsíční úložka se totiž dnes pohybuje jen kolem 880 Kč za měsíc, tedy 10.560 Kč ročně).

Oněch 30 % bude buď dál spořit dnešních 18.000 Kč ročně, nebo (pokud si to budou moci dovolit) začnou spořit více tak, aby dosáhli nejvyšší hranice, tedy 25.000 Kč ročně. To se týká jednak všech klientů, kteří budou čerpat úvěr, jednak lépe finančně postavených klientů – odvádět na spoření více než dva tisíce korun si opravdu nemůže dovolit každý.

Nicméně, všichni klienti by měli návrhu stavebních spořitelen držet palce už z toho důvodu, že by jim ročně přinesl o tři procenta více státní podpory než návrh ministerstva. Stavební spořitelny přitom tvrdí, že stát by i při jejich mírnější verzi ušetřil téměř stejně.

Budou moci mladí lidé spořit?
Podle představ Ministerstva financí by nárok na státní podporu mohli mít jen klienti starší patnácti let. To neznamená, že by mladší klienti nemohli mít stavební spoření, jen by na něj nemohli získat státní podporu – jejich rodiče by však na ně mohli spořit „do zásoby“ a pomalým spořením bez státní podpory jim přibližovat nárok na případný úvěr. Stát tímto způsobem chce jednak ušetřit a jednak zabránit „zneužívání“ rodných čísel nic netušících kojenců.

Stavební spořitelny však takové omezení považují za nesystémové a diskriminační opatření, které demotivuje mladé klienty, kteří s bydlením potřebují pomoci nejvíce. Proto by raději zachovali stávající podmínky bez věkového omezení. Tento argument je však sporný, protože v dnešní době nelze snadno zjistit, zda jsou vůbec prostředky spořené na dětské smlouvy používány ve prospěch těchto dětí (a jejich bytových potřeb), už proto, že získat úvěr (u něhož se účel musí prokazovat) na dětskou smlouvu bývá docela složité.

Možná by spor nemusel být tak vyhraněný, kdyby onu věkovou hranici ministerstvo nastavilo trochu jinak. V jeho původní úvaze se jistě počítalo s tím, že přibližně v 15 letech nejdříve si může dospívající začít sám spořit na bydlení. Pak by ale výnos ze stavebního spoření mohl použít až někdy ve 21 letech (počítáme-li s prodlouženou dobou spoření na 6 let a pomíjíme-li možnost rychlejšího úvěru), což může být pro mnohé klienty pozdě.

Při úvaze o věkovém omezení se tedy zcela jistě opomenula ona možnost, aby dítěti na jeho bydlení spořili rodiče a zároveň bylo jisté, že tyto prostředky skutečně využije dítě samotné. Toho by mohlo být dosaženo například tím, že by naspořené prostředky na smlouvě (při současném nároku na státní podporu) mohl takový klient čerpat až po dosažení 18 let věku, kdy o nich už bude moci on sám rozhodovat. Datum založení smlouvy by pak nemuselo hrát roli.

Účel světí použití
Kromě výše uvedených připomínek, které nějak reagují na představu ministerstva, spořitelny přišly ještě s jedním nápadem. Chtějí, aby úvěry ze stavebního spoření mohly být využitelné nejen pro řešení bytových potřeb účastníka samotného (jako je tomu dosud), ale aby je mohl využít také ve prospěch jiných osob (samozřejmě po prokázání účelovosti použití), a to nejen těch, které by s ním byly v příbuzenském svazku, ale ve prospěch kohokoliv.

V dnešní praxi si může rodič vzít úvěr na koupi bytu pro svého potomka – ovšem jen v takovém případě, pokud tím řeší svou „bytovou potřebu“, například když se díky novému bytu dítě od rodičů odstěhuje. Podle návrhu spořitelen by však tyto prostředky mohl použít i v takovém případě, že by „jen“ pomohl své ratolesti, aniž by ovšem řešil svou bytovou potřebu.

Kdo vyhraje?
Připomínky stavebních spořitelen by tedy měli jejich klienti uvítat, protože nový zákon vylepšují v jejich prospěch. Daňoví poplatníci (což je ve své podstatě velice podobná skupina) by však díky tomu (navzdory tvrzení spořitelen) jistě na státních výdajích uspořili méně, než kdyby opatření byla tvrdší.

Zajímavé je i to, k čemu spořitelny připomínky neměly – a to prodloužení minimální doby spoření z pěti na šesti let. Pro ně to není tak zásadní téma – někteří klienti kvůli tomu možná ze systému odpadnou, zbylí v něm ale budou své vklady držet o rok déle. Proto se toto opatření ve finální podobě zákona zřejmě objeví tak, jak bylo navrženo.

Zatím však není jisté, jestli vláda a zákonodárci vezmou představu spořitelen v potaz. Během května by ministerstvo připomínky mělo zapracovat do svého návrhu, který v červnu projedná vláda. Ta, pokud ho schválí, ho pravděpodobně v září předloží parlamentu ke schválení. Vzhledem k populárnosti tohoto tématu se dá očekávat bouřlivá debata, po níž ještě může být hodně věcí úplně jinak. Tak se nechme překvapit. 

Anketa

Budete spořit, i když bude přijat nový zákon o stavebním spoření v této podobě?

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 4. 2003 22:58