Jak správně spočítat valorizaci renty za poškozené zdraví?

Renty za poškozené zdraví, tedy náhrady za ztrátu na výdělku, se od 1. ledna 2013 zvyšují jen málo, ale přece jen budou vyšší. Ukážeme vám, o kolik víc dostanete.

Renty za poškozené zdraví – náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo invaliditě, které dostávají zaměstnanci poškození pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, jakož i náhrada nákladů na výživu, kterou dostávají oprávnění pozůstalí po zaměstnancích, kteří v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřeli, byly opět od 1. ledna 2013 valorizovány, ale tentokrát jen málo.

Ilustrační obrázek.
Autor: www.isifa.com

Ilustrační obrázek.

Při výpočtu náhrad, který si přiblížíme, se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání. Připočítává se případný invalidní důchod přiznaný a poskytovaný z téhož důvodu. Pokud je výdělek nižší než průměrné příjmy ze zaměstnání před vznikem škody, pak mají zaměstnavatel nebo jeho úrazová pojišťovna povinnost tento rozdíl dorovnat.

Pracovní úraz či nemoc z povolání si často vynutí změnu zaměstnání a přechod pracovníka na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela. Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání – náhrada za ztrátu na výdělku. Náhrady (za ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele vyplácejí úrazové pojišťovny. Tip: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity se poskytuje zaměstnanci v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. (Přitom se nepřihlíží k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, takže např. příjmy z přesčasové práce nevedou ke snížení náhrady.)

K tématu čtěte:

Kdy lze nařídit práci přesčas a jak ji proplatit?

Proplácení přesčasů: Příplatek nebo náhradní volno?

Pracovní pohotovost: Co s placeným čekáním na práci?

Při stanovení odškodnění se tedy porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po úrazu (zjištění nemoci z povolání) při započtení invalidního důchodu. Pro vlastní výpočet je velice důležité zjistit přesný okamžik vzniku škody, tj. den, kdy postižený poprvé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (zpravidla z důvodu přiznání některého invalidního důchodu) pobírá méně.

(Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůže shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se může shodovat s dnem zjištění nemoci, a to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel okamžitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.) Podívejte se také na: Za svá práva se vyplatí bojovat. I když musíte na zaměstnavatele podat více žalob

Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený (ale i zaměstnavatel) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009: „Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.“

Pravidelné valorizace

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jež byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody a již se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Právní úprava proto zajišťuje těmto zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován resp. valorizován s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.

Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Obdobné zmocnění pro odškodnění nepracovních úrazů nebo následků invalidity obsahuje ust. § 447 odst. 4 občanského zákoníku. Valorizace se přitom vztahují i na náhradu na výživu pozůstalých, pokud jim byla přiznána po zemřelém pracovníkovi resp. občanovi.

Nejen z příjmů ze zaměstnání

Odškodnění tedy nenáleží jen zaměstnancům či bývalým zaměstnancům resp. jejich pozůstalým.

Z judikatury k náhradě za ztrátu zisku podnikatele po skončení pracovní neschopnosti:

Podle ust. § 447 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

Podle ust. § 445 občanského zákoníku se ztráta na výdělku hradí peněžitým důchodem, přičemž se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého dosahoval před poškozením.

Nárok na náhradu za ztrátu zisku podnikatele po skončení jeho pracovní neschopnosti je jednou ze složek nároku na náhradu škody na zdraví, jež se řídí bez ohledu na povahu právního vztahu, jenž byl v okamžiku vzniku škody mezi poškozeným a odpovědným subjektem, občanským zákoníkem (ust. § 444 a násl. občanského zákoníku). Právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví žádným zákonným ustanovením nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku dle ust. § 445 občanského zákoníku pracovní činností vykonávanou pouze v zaměstnaneckém poměru. 

Ztráta příjmu podnikatele z výdělečné činnosti v době po skončení jeho pracovní neschopnosti odpovídá újmě, jež vzniká osobě, která pro poškození zdraví není schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání. Náhrada ušlého zisku podnikatele, pokud nahrazuje příjem z jeho podnikatelské činnosti provozované před poškozením, se hradí formou peněžitého důchodu.

Nárok odpovídající ust. § 447 občanského zákoníku se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu. Občanský zákoník totiž nestanoví mezi nároky, které se nepromlčují, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 25 Cdo 3947/2008, ze dne 27. 4. 2011) 

V závislosti na inflačním vývoji

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená někdejším zaměstnavatelem (resp. pojišťovnou) nebo jiným subjektem (či jeho pojišťovnou) jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé:

Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby pracovník (poškozený občan) zůstal na svém původním místě, dosahoval by tam dnes zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2012, a to o 1,6 %. Čtěte také: Jak můžete valorizovat renty za poškozené zdraví?

Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2011, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci resp. pozůstalí si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2013, a to o 0,9 %.  Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikl-li (vznikne-li) nárok  na náhradu po 31. prosinci 2012, v takovém případě je třeba vyčkat na další valorizaci, která bude zřejmě k 1. lednu 2014.

Není stanovena žádná minimální ani maximální hranice, o níž se může náhrada zvýšit, valorizace podle předepsané procentní sazby se provádí bez ohledu na výchozí či výsledný průměrný výdělek. Je nutno zdůraznit, ačkoliv to již bylo uvedeno výše, že se vždy za základ výpočtu bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován, neboť systém postupné valorizace již dříve valorizovaného průměrného výdělku byl zaveden už v roce 1992. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku náhrady, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních (navazujících).

Jednoduché příklady:

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 0,9 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýšil na 20 180 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4180 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (0,9 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4036 Kč.)

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 0,9 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýšil na 20 180 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4180 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (0,9 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4036 Kč.)

Činil-li průměrný výdělek před vznikem škody např. 18 000 Kč, odečte se od této částky dosahovaný výdělek např. 10 000 Kč a současně i případný invalidní důchod, např. 5000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku by v tomto případě činila 3000 Kč. Výdělek před vznikem škody se zvýší na 18 162 Kč, a proto i náhrada (renta) na 3162 Kč.

Jen po omezenou dobu

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)

Zasílat nově přidané názory e-mailem