Spočítejte si...

Zavřít

Jak si plně užít dovolenou v Dubaji?

Potřebujete do Dubaje vízum? Kolik vás budou stát letenky? A jak vybrat to nejlepší ubytování s dobrým poměrem ceny a kvality?

Pro návštěvu některých míst někdy potřebujete impuls: doporučení známých, zhlédnutý film v televizi, virální video na internetu nebo zrušení vízové povinnosti. A to je aktuálně případ Spojených arabských emirátů a předně Dubaje, kam už sice zase nelétá přímá linka ČSA, ale každodenní let Emirates je více než adekvátní alternativou. Kolik tedy stojí taková Dubaj, když nevyužijete služeb balíčku cestovky, ale sednete k internetu a klikáte a klikáte: letenku, hotel, jedna atrakce, druhá, třetí…

No visa – no Dubai: vítejte

Nejprve, co tedy jako občan ČR už neplatíte a vlastně ušetříte, je za vízum. Program visa upon arrival, tedy získané zdarma na letišti, znamená úsporu 2000 Kč na osobu a k tomu samozřejmě také možnost odpustit si pár administrativních úkonů před odletem. Víza do Emirátů sice byla proti blízkovýchodním sousedům vždy výrazně jednodušší a celkově levnější záležitostí, zejm. pokud jste letěli s Emirates, ale i tak jejich zrušení potěší.

V této souvislosti pamatuji na situaci pár let zpět, kdy jsem do Kataru „pašoval“ svou tehdy novomanželku, která pár dnů po svatbě logicky nemohla mít pas na nové jméno, fakticky tak pro místní úřady byla „ženou pod třicet“, což pro turistickou cestu bylo KO kritérium. Prohlášení pro „sponzora“ (jak vtipný název pro drahý 5ti hvězdičkový hotel, který je oprávněn vyřídit vízum), že manželka má vlastně jiné jméno než já a že v ČR je to běžné, bylo sice na hraně, ale naštěstí je zajímala spíš garance pobytu kreditní kartou než zkoumání národních specifik.

To vše si tedy díky bezvízovému styku můžete pro Emiráty nyní odpustit, ale i tak se vstup do země neobešel úplně bez problémů, protože imigrační úředník (omlouvám se za americkou terminologii) byl sice v půl jedné ráno příjemný až vysmátý, ale opakovaně trval na tom, že potřebujeme vízum a že o visa on arrival pro ČR nic neví.

Faktem je, že s následným obrovským úsměvem prohlásil „no visa – no Dubai“, orazítkoval pas a popřál příjemný pobyt.

Co je důležité vědět

Ministerstvo zahraniční Spojených arabských emirátů (SAE) rozhodlo, že občané členských států Evropské unie, kteří jsou držitelé cestovních pasů, budou osvobozeny od nutnosti získat víza do Spojených arabských emirátů. Mezi zeměmi jsou: Polsko, Slovinsko, Slovensko, Česká republika, Litva, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko.

Znamená to, že v důsledku výše uvedeného rozhodnutí bude občanům všech 28 zemí EU umožněn vstup do SAE. aniž by bylo nutné předem žádat o vízum. Zákon už platí, je s účinností 22. března 2014.

Podobný systém řešení problémů administrativního typu jsem zažil následně ještě jednou, a to v místním metru či spíše nadzemce. Taxíky za zhruba 9 Kč/km jsou sice fajn, ale přece je třeba vyzkoušet i metro, zejména když má dvě třídy, stříbrnou a zlatou. Protože přece nebudu číst místní ceník metra, nechal jsem si jízdenku prodat u okýnka ve výchozí stanici s tím, že jsem dopředu řekl, kam chci jet a že tedy samozřejmě Gold class. Přes půl Dubaje to stálo asi 30 korun a mělo nejspíše asi ale o něco víc, protože turniket pro výstup pípal jasným tonem a svítil červeně. Zaměstnanec metra se podíval na jízdenky, konstatoval, že musíme doplatit a přitom otevíral služební kartou výstup z metra a popřál hezký den. Tak tedy doteď nevím, kolik to mělo stát… Tenhle systém řešení problémů mě ale oslovuje.

Doprava

Letenku do Dubaje koupíte v nejlevnějším tarifu za zhruba 12000 korun. Let trvá 6 hodin, servis i v economy vás, pokud létáte po Evropě, příjemně překvapí, cestující přes Atlantik nejspíše nadchne. To je na samostatné povídání, zmíním jen 2 servisy: jídla cestou zpět (snídaně, oběd), zdarma nejen nealko, ale i víno a alkohol, zábavní portál s obrazovkou v každém sedadle atd.

A k těm šesti hodinám letu: nemusíte být masochista, tohle se dá i na prodloužený víkend. Jedinou věc by si mohli odpustit, a to je odstavení letadla v Dubaji v polích (pardon, poušti) a výstup cestujících autobusy…

Prostě daň za rychlý rozvoj letiště, nástupních mostů je málo a nedělám si iluze, proč zrovna Praha má bus a zajímavější destinace, mosty. Ale nebyli jsme zdaleka sami. Jinak pokud vás zajímá, proč už nelétají ČSA a Emirates, mají lety skoro nebo úplně plné, odpovědí budou transferoví cestující. Větší část pasažérů v Dubaji nekončí a pokračuje dále zejména na východ, což jednak zjistíte komunikací se sousedy v letadle a následně také vidíte podle směrovky Transfer, kam se vydala značná část autobusu.

Taxíky v Dubaji jsou pro Čecha lázně: nástupní sazba v přepočtu 18 Kč, v noci 21 Kč (jen z letiště celodenně 120 Kč), kilometr 9 korun, minimální celková cena za jízdu 60 Kč. Je několik společností, liší se barvou střechy auta, nicméně ceny jsou identické, taxametry viditelné, troufám si tvrdit, že zcela určitě bez turba. Jen platební karty neberou, takže milá Dubaji, v New Yorku už to pár let umí a v Praze taky, ale tam zas mají ty turba.

Taxi stojí téměř všude, impozantní je tuším 6ti řadový nástupní prostor před letištním terminálem, kde do každé řady najede zhruba 10 vozů, místní organizátoři chaosu vypustí za zábranou stojící adekvátní počet taxichtivých zákazníků, řidiči taxi v mezičase vyskočí a otevřou kufry, rychle naloží zavazadla i pasažéry a za 30 sekund se pár desítek aut vydává pryč. Řada zájemců o taxi je nicméně už zase o něco delší, takže znovu a znovu stejný postup – do 10 min jste pryč, i když to vypadalo podle délky řady na hodinu.

Hotel vám při rezervaci pravděpodobně nabídne odvoz vlastní dopravou, nabídka však byla zhruba 3× dražší než jízda taxíkem, který skoro přes celé město stál zhruba 500 Kč vč. dálničních poplatků, na které jsme byli korektně upozorněni řidičem, že byly právě taxametrem automaticky účtovány.

Ubytování

Co vaše preference a zejména peněženka unesou, jinak se to říct nedá. Hotel se čtyřmi hvězdičkami se slušnými recenzemi pod dva tisíce korun na noc není problém, záleží samozřejmě na sezoně: v zimě je v Dubaji shopping festival, rezervační systémy ukazovaly (a hoteloví manažeři potvrdili) obrovskou obsazenost, a tím vyšší ceny i v době svátků, třeba typu Velikonoce.

Pokud máte rozpočet nastavený výše, pak je tady slavná plachetnice Burj Al Arab, kde pětihvězdičkovou hotelovou škálu museli rozšířit na 7 hvězd. Nedokážu bohužel posoudit, zda oprávněně – rezervační systémy uvádějí cenu v „nejskromnějším“ pokoji něco nad 20 tisíc korun za noc. Burj Al Arab budete určitě fotit, jako zajímavější alternativu pro pobyt (cena za noc je zde již pod deset tisíc za noc) vidím třeba Atlantis The Palm, který sám sebe oprávněně nazývá vlajkovou lodí umělého ostrova The Palm Jumeirah. Popisovat ubytování různých cenových kategorií včetně tisíc metrů čtverečních velkého Royal Bridge Suite nemá cenu, to si případně najdete na internetu. Jako zajímavější mi přijdou možnosti, které hotel ve svém komplexu 46 hektarů nabízí.

Předně to je Aquaventure Waterpark (17 hektarů = opravdu velké), pro hotelové hosty zdarma, jinak 1500 Kč za den. Areálem vede různě se větvící 2,3 km dlouhá řeka, místy divoká, po které se dá jezdit v nafukovacích kruzích pro 1 nebo dvě osoby. Jinými slovy přijdete k prvnímu místu, kde lze do řeky nastoupit a garantuji vám, že další minimálně dvě hodiny z kruhu nevylezete, protože jednak vyzkoušíte pár divokých sjezdů na řece a následně začnete přímo na kruhu vyjíždět na různé tobogány, přičemž například dojezd jednoho z nich do tunelu, kde jsou všude kolem vás žraloci (Shark Attack v rámci The Tower Of Neptune) je opravdu waw efekt. Nutno dodat, že nafukovacích kruhů pro cesty areálem (chodit nebudete, prostě ne) je dostatek, občerstvovacích stanovišť fungujících na přednabitém či hotelovém pásku s minimálními či rozumnými frontami také.

Z další atrakce v rámci hotelového komplexu Atlantis zmíním The Lost Chambers Aquarium, pro hotelové hosty taktéž zdarma, zátoku delfínů, se kterými můžete i plavat (Dolphin Bay, cena od 2000 Kč pro hotelové hosty). A takto bych mohl pokračovat. Jinými slovy toto je komplex, který když nechcete opustit několik dnů, tak nemusíte a nudit se nebudete. Samostatnou kapitolou Atlantisu jsou restaurace, celkem 21 snad každého stylu a regionu. Za návštěvu stojí restaurace Ronda Locatelli šéfkuchaře Giorgio Locatelli, která milovníky mého oblíbeného italského stylu nadchne, stejně jako třeba arabská Levantine se skvělými drinky a břišními tanečnicemi (díky těm jsem odpustil i o 15 minut pozdní otevření restaurace). Cenově jste schopni se v těchto restauracích dostat na podobné ceny jako nabízejí pražské fine dining podniky typu Bellevue, nebo jste-li spíše na steaky, tak třeba La Casa Argentina, tj. pár tisíc za večeři ve dvou to bude, ale nemusí to nutně být třeba 5 tisíc, pokud se budete mírnit ve vínech.

Jako další variantu ubytování zmíním také pětihvězdičkový, ale cenově výrazně dostupnější Mövenpick Ibn Battuta Gate. Je to samozřejmě o kompromisech: mimo centrum města, nicméně hned vedle obrovského nákupního centra Ibn Battuta Mall, které mně přišlo sympatičtější než slavnější The Mall nebo sjezdovkou vybavené Mall of the Emirates. Ubytování i servis ve zmíněném hotelu je však opravdu pětihvězdičkový, včetně střešního bazénu, wellness s masážemi a několika různorodých restaurací. Atlantis to samozřejmě není, jako výraznou přidanou hodnotu tohoto zařízení vnímám možnost využít v ceně pobytu zahrnuté dopravy a vstupu do plážového Oceana Beach Club, kde kromě moře, infinity bazénu (hladina vypadá vizuálně nekonečná) naleznete také steak house West 14th v newyorském stylu.

Atrakce

Co v Dubaji (a okolí) podniknete, je jen a jen otázkou preferencí a ani tak ne financí jako spíše času. Dám jen tři typy na atrakce pro pořízení dobrých fotek. Z nejvyšší budovy světa Burj Khalifa (828 metrů, 160 podlaží) to půjde dobře, pokud nebude opar, což nelze úplně zaručit. Komplikací je nutnost si návštěvu vyhlídkové terasy rezervovat dopředu na konkrétní datum a čas, cena je v tom případě 750 Kč. Pokud přijdete bez ohlášení, můžete vyjet nahoru také, ale bude vás to stát již 4000 Kč, což není úplně zanedbatelný rozdíl.

Pokud chcete vidět Dubaj z moře, pak je skvělou variantou loď. Níže zmíněný Tripadvisor má na jedné z čelních příček oblíbenosti výlet rychlou lodí společnosti The Yellow Boats. Za 90 minut a 1600 Kč uvidíte dubajskou marinu, ale také celý ostrov Palm Jumeirah včetně hotelu Atlantis a následně plachetnice Burj Al Arab.

No a jako milovníka všeho létajícího mě nadchl let vrtulníkem. Provozuje ho HeliDubai a nabízejí několik variant letů, přičemž určitě neberte nejlevnější Heritage Tour za 3500 Kč, ale připlaťte za Explorer Tour (5000 Kč, 22 minut ve vrtulníku EC130), protože s první variantou by jste se nedostali až nad ostrov Palm Jumeirah, který ze vzduchu stojí za vidění. Škoda jen mírného oparu nad městem, což ale pilot označil za standard, a také, co bych prý ve 40 stupních Celsia chtěl. Heliport je hned vedle Dubai Festival City nákupního centra, před odletem pořízené tašky vám rádi uschovají, měli je tam všichni pasažéři.

Servis, nákupy, spropitné

Jestli mám vybrat jednu věc, kterou oceňuji na Dubaji, pak je to usměvavý personál kamkoli vejdete a úroveň servisu. Ať jste v hotelu, restauraci, obchodě, prostě téměř všude, a narazíte na zaměstnance daného podniku, vždy je nejprve úsměv, následně pozdrav, pozeptání se, zda něco nepotřebujete, případně otevření dveří. Naštvaný personál těžko hledat. V Oceana Beach Club jsem si v půl dvanácté dopoledne u procházejícího číšníka chtěl objednat vodu a drink. Voda dorazila ihned, drinky s omluvou nikoli, že alkohol až v poledne.

Přesně v 12.00 tentýž číšník došel znovu s tím, jestli chci pořád ten stejný drink nebo může nabídnout jiný. Hotel nabídl při rezervaci dopravu z letiště, já na toto nereagoval, tak jsem 3 dny před příjezdem dostal připomínající e-mail s tím, že dosud nemám zajištěnu dopravu, ale že samozřejmě mohu využít taxi. A takto by se dalo pokračovat. Prostě drobnosti, ale potěší. A nejen hotely, ale většina atrakcí si docela věří, protože v hojné míře vám po návštěvě posílají linky na Tripadvisor s žádostí o napsání recenze na jejich služby. Tohle bude dělat jen ten, kdo ví, že poskytuje kvalitní služby.

Nákupy a Dubaj jsou pevně spojenými nádobami, nicméně ve velkých nákupních centrech typu The Mall nepočítejte s tím, že ve srovnání s ČR výrazně ušetříte. Vyjedete-li kousek mimo centrum, pak jsou nákupy zajímavější, avšak musím konstatovat, že nakupovat v USA je prostě lepší a levnější.

Spropitné dávám rád, pokud jsem spokojen, a ještě raději, pokud si o ně není explicitně říkáno. A v tomto je Dubaj značka ideál. Jak jsem již zmínil, servis je špičkový a nikdo přitom nestojí s nataženou rukou. Opět se osvědčil model jednodolarových bankovek rozdávaných po více kusech dle situace, rozměněných již v ČR – americký dolar nikdo neodmítne a vy nemusíte řešit, jak rozměnit místní měnu, která ve vysokých nominálech vyjede z bankomatu.

Takže místo závěru: když už nejsou ta víza, máme tady další dostupnou exotiku k vyzkoušení a lze ji pořídit i za rozumné peníze.  

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 11. 2015 16:52