Spočítejte si...

Zavřít

Jak se žije bankéřům...

Tolik peněz jako Rotschild jen tak někdo nemá. Nicméně právě on a jemu podobní zřejmě velmi dobře věděli, kam se v naší nejisté době vrtnout a jak zajistit sobě i svým potomkům slušný příjem a perspektivní zdroj obživy. Nahlédneme-li totiž do statistik, zjistíme, že ani dnes „peněžnictví a pojišťovnictví“ nenese zase tak málo. A to nejen těm na nejvyšších postech.

„Sta-tis-ti-ka- nu-da- je…“, zpívá se ve veleznámé pohádkové písničce. Někdy by však člověk nevěřil, kolik zajímavých informací díky ní může získat. Je jasné, že data týkající se zaměstnanců bankovního sektoru se v pomyslném žebříčku atraktivnosti budou nacházet až hluboko za údaji typu „průměrná roční spotřeba piva“ apod., ale i přes to mají bezesporu svou vypovídací schopnost a mohou nám odhalit skutečnosti, které jsme třeba dříve nevěděli nebo jsme si je alespoň nedokázali správně kvantifikovat.

V datech Českého statistického úřadu můžeme například najít fakt, že v uplynulém roce 2000 v bankovnictví pracovalo téměř 49 tisíc lidí, což je ovšem asi o 6%, tedy přibližně o tři tisíce osob, méně než v roce 1999. Těchto 49 tisíc lidí dostalo za rok zaplaceno celkově přes 15 miliard korun, což by mělo představovat (při rozdělení na přepočtené počty zaměstnanců, tzn. po sečtení všech částečných úvazků a jejich přepočtení na úvazky plné) průměrnou mzdu jen o málo nižší než 25 tisíc korun. Pravda, plat úřednice na přepážce se zřejmě od platu pana Tůmy (který by v této statistice měl být také započítán) poněkud liší a musíme tak brát v úvahu možnost podstatného zkreslení, kterému se bohužel ani ty nejlepší statistiky vyhnout nemohou. Nicméně, pokud porovnáme tyto údaje s podobnými údaji z jiných odvětví, zjistíme, že bankovní sféra si v tomto směru stojí více než dobře. Jen z dat za první tři čtvrtletí roku 2000 vidíme, že zatímco v průměru nominální mzda meziročně vzrostla o 769 Kč, tedy na necelých 13 500 Kč, v peněžnictví a pojišťovnictví to bylo o 2 954 Kč, což představuje růst asi o 13%. Pro srovnání: v odvětvích veřejné správy, obrany, sociálního zabezpečení, školství a zdravotnictví došlo k nárůstu o 241 Kč (sic!).

Potěšující může být skutečnost, že se bankovní pracovníci za své platy i obstojně činili: v prvním až třetím čtvrtletí minulého roku ukončila své hospodaření se ztrátou „pouze“ jedna čtvrtina bank, hrubý zisk ostatních však činil 11,4 mld. Kč. To je o dokonce o miliadu a půl více, než tomu bylo za stejné období minulého roku. Můžeme jen doufat, že se tímto směrem bude vývoj ubírat i nadále.

Jak vidno, Rotschild opravdu věděl, ve kterém oboru má začít podnikat a kde si má začít budovat své impérium. Bankovnictví vynáší a „bankéři“ si povětšinou nemusí zvykat na nějaké nižší životní standardy jako dnes už tolik mediálně propraní zdravotníci či vysokoškolští učitelé. Není pak výjimkou, když absolvent vysoké školy, který se rozhodl nastoupit na některou z pozic v bankovním sektoru bude začínat s podstatně vyšším platem, než má jeho ubohý kantor, který ho všemu naučil. Ovšem, co si budeme povídat, není to v tomto případě jen problém bankovnictví…