Spočítejte si...

Zavřít

Jak se vyznat v nákladech finančních produktů

Jaké jsou vlastně náklady různých finančních produktů, které musíme zaplatit, a jak nám znehodnotí investovaná aktiva? Je vůbec možné je objektivně zjistit a zhodnotit? Které produkty mají nejnižší náklady a které naopak nejvyšší?

Pokud investujeme svoje peníze do nějakého finančního produktu, musíme počítat s různými formami nákladů, které nám výnosy z naší investice snižují. Tyto náklady se výrazně liší u jednotlivých druhů investic a rovněž v rámci jednotlivých produktů. Některé náklady jsou zjevné a jiné skryté a jejich vliv není mnohdy na první pohled patrný. V každém případě představují nezanedbatelný faktor při rozhodování, do jakého finančního produktu se rozhodneme investovat a určitě bychom mu měli věnovat pozornost.

Jak jsou na tom jednotlivé finanční produkty, které jsou nejběžněji využívány pro investování z hlediska nákladovosti konkrétně, vyplývá z následujícího textu.

Investiční životní pojištění

Z hlediska poplatků, které je nucen klient v průběhu trvání smlouvy zaplatit, je určitě nejnákladnějším finančním produktem investiční životní pojištění. Investiční životní pojištění je kombinací různých typů životního pojištění s investicí do podílových fondů. Pravidelná úložka klienta se rozděluje na dvě části, jednu část si pojišťovna ponechá na krytí pojišťovaných rizik a zbytek investuje do podílových fondů, obvykle v rámci finanční skupiny, do které pojišťovna spadá. Celé pojištění je spjato s celou řadou zjevných i více skrytých poplatků, o jejichž transparenci se pojišťovny příliš nestarají a jistě vědí proč.

Na začátku pojištění musí klient počítat s tím, že bude platit vysoké vstupní poplatky, které jsou primárně určeny na pokrytí provize za zprostředkování tohoto pojištění. Vstupní poplatky se obvykle pohybují ve výši 1,5 % ročního pojistného a na investice do podílových fondů jde první dva roky pouze zlomek placeného pojistného. V delším časovém horizontu však mnohem větší částky ukrojí vysoké manažerské poplatky, které se pohybují okolo 2 % ročně a další běžné měsíční poplatky. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že na rozdíl od přímé investice do podílových fondů je případný výnos IŽP ještě zdaněn.

Celkové náklady, které snižují výnos investice, jsou tak u IŽP velmi vysoké a jako formu zhodnocení prostředků lze produkt jen těžko doporučit, což je zvláště patrné ze srovnání nákladovosti investičních produktů, jehož odkaz naleznete níže.

Podílové fondy

Také poplatky podílových fondů nejsou nijak zanedbatelné. Prvním poplatkem, který musí investor při vstupu do podílového fondu zaplatit, je tzv. vstupní poplatek. Jeho výše se pohybuje v rozmezí 3,5–6 % z vkladu v případě akciových nebo smíšených fondů. V případě dluhopisových fondů se musí investor připravit hned na počátku na odepsání 2–5 % z investované částky. Nejnižší vstupní poplatky okolo 1 % pak účtují fondy peněžního trhu.

Dalším poplatkem, se kterým musí klient podílového fondu počítat, je poplatek za správu podílového fondu. Tento manažerský poplatek se obvykle pohybuje ve výši 1–2 % ročně, ale může být i vyšší. Správcovský poplatek není pro investora patrný, neboť o uváděný poplatek je snižováno čisté jmění fondu a v celkové výkonnosti je již zahrnut. To ovšem neznamená, že z výnosu investora neukrajuje významnou část. U některých fondů se musí klient připravit i na výstupní poplatek, který účtují zejména tzv. zajištěné fondy v případě předčasného zpětného odkupu.

Ani tím není výčet toho, o co se případný výnos podílového vkladu klienta snižuje, ukončen. Na výkonnosti fondu se ještě podílejí různé poplatky bankám, depozitářům a hlavně poplatky transakční, které jsou spojené s aktivním obchodováním fondu.

V kontextu všech těchto poplatků se jako velmi pravdivé jeví tvrzení zakladatele Vangard Group a autora investičních bestselerů John Bogla, který k výkonnosti fondů prohlásil: Nejsnazším způsobem, jak se umístit v první čtvrtině žebříčku výkonnosti, je být v poslední čtvrtině fondů s nejnižšími poplatky.

Penzijní fondy

Transformované penzijní fondy vzniklé z původních fondů penzijního připojištění si podle zákona mohou účtovat maximální roční poplatek za obhospodařování majetku ve výši 0,6 % z objemu spravovaných prostředků. Toho většinou plně využívají, navíc si obvykle účtují poplatek 15 % z případného zhodnocení.

U nových účastnických fondů se roční poplatky pohybují od 0,4 % za správu konzervativního portfolia až po 0,8 % u vyvážených a dynamických účastnických fondů. Z případného výnosu si budete muset ještě ročně odečíst poplatek 10 % za výkonnost fondu.

Pokud jste mezi nemnoha účastníky druhého pilíře, pak vězte, že roční odměny za správu těchto důchodových fondů se pohybují od 0,3 %  do 0,6 % a v případě, že fond dosáhne zhodnocení, zaplatíte z něj rovněž poplatek ve výši 10 % dosaženého výnosu.

Burzovně obchodované fondy

Zcela jistě nejnižší poplatky z fondů kolektivního investování zaplatíte u burzovně obchodovaných fondů – anglicky (Exchange traded funds, zkr. ETFs). Burzovně obchodované fondy jsou charakteristické tím, že vydávají vlastní akcie a jejich cílem je co nejpřesněji kopírovat zvolený index. Zvoleným indexem může být široké spektrum více než devíti set světových akcií indexu, které představuje např. index MSCI World, nebo nejrůznější regionální, nebo oborové indexy umožňující investorovi vytvořit si široký diverzifikovaný mix portfolia podle jeho investičního záměru, bez nutnosti kupovat si jednotlivé akcie. Manažerský poplatek těchto fondů se obvykle pohybuje pouze od 0,05 % do 0,5 % ročně.  Více o burzovně obchodovaných fondech se můžete dovědět například na serveru ETFs.

Ukazatele nákladovosti produktů

Pro přesnější posouzení toho, jak je konkrétní finanční produkt pro klienta nákladový, je možné využít ukazatele nákladovosti produktů. Nejdostupnějším ukazatelem pro běžného investora, který si chce zjistit, kolik peněz z jeho investice spolknou náklady, je ukazatel celkových nákladů TER (Total Expense Ratio), případně jeho nověji zavedená varianta „Poplatky hrazené z majetku fondu v průběhu roku“ – Ongoing Charges (OCH).

TER

Ukazatel celkových nákladů TER je poměrem celkových provozních nákladů k průměrné hodnotě aktiv. Do provozních nákladů tohoto ukazatele spadají veškeré poplatky a další náklady spojené se správou fondu, které je klient nucen za finanční produkt ročně zaplatit. Tyto poplatky se liší podle druhu produktu a obvykle zahrnují vstupní poplatky, manažerský poplatek, poplatky za správu cenných papírů, poplatky za audit, komisionářské poplatky, transakční náklady, právní a licenční výdaje a další poplatky podle konkrétního produktu a příslušného sazebníku konkrétního produktu.

Poplatky placené z majetku fondu (OCH – Ongoing charges)

V rámci nové direktivy evropské unie (UCITS 4), která vešla v platnost 1. června 2012, musejí fondy spadající pod jurisdikci této direktivy nově zveřejňovat místo ukazatele TER ukazatel „Ongoing charges“, nebo-li česky „Poplatky hrazené z majetku fondu v průběhu roku“. Ukazatel je velmi podobný ukazateli TER, oproti němu však nezahrnuje transakční náklady a poplatky za výkonnost fondu, které jsou uváděny odděleně. Ukazatel najdeme u investičních fondů v povinně zveřejňovaném dokumentu zvaném „Klíčové informace pro klienty“ (anglicky Key Investor Information Document, zkr. KIID).

Srovnání finančních produktů

Z výše uvedených informací je patrné, že vyznat se v nákladech finančních produktů není nijak jednoduché. Naštěstí není investor odkázán jenom sám na sebe a svoje matematické schopnosti a může využít některé zdroje, které se srovnáním nákladů a celkové efektivnosti spoření zabývají.

Server Peníze.cz nabízí kalkulačku, která srovnává kritéria produktů investičního životního pojištění, podílových fondů a fondů důchodových. Ve srovnání můžete využít defaultního nastavení, nebo si jednotlivé parametry sami nastavit. Kalkulačku najdete zde.

Podrobné srovnání finančních produktů, včetně informací o nákladovosti konkrétně vybraného produktu, nabízí v přehledné podobě také stránka Finemon.cz.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 2. 2014 9:40