Spočítejte si...

Zavřít

Jak se vyhnout drahým úvěrům?

Pokud nejste v kritické situaci, kdy už si nemůžete vybírat mezi půjčkami seriózních poskytovatelů, pak stačí dodržovat jednoduché zákonitosti.

Úvěr potřebuje někdy v životě takřka každý z nás. Základním pravidlem, na které by měl každý zodpovědný dlužník myslet, je, že věc pořizovaná na úvěr by vám měla sloužit ještě poté, co úvěr splatíte. Dotaženo ad absurdum, půjčíte-li si na týdenní dovolenou v Bulharsku a zadlužíte se tak na rok, je to špatně. Naopak půjčíte-li si na rekonstrukci koupelny, je to pochopitelné.

Jak v takové pochopitelné situaci jednoduše posuzovat a srovnávat výhodnost jednotlivých úvěrů se na konferenci Finanční gramotnost v praxi pořádané naším serverem snažil vysvětlit Pavel Voříšek, ředitel úseku Kontroling úvěrového rizika a řízení portfolia České spořitelny.

Porovnávejte RPSN

Svou přednášku Pavel Voříšek postavil na jednoduchých příkladech z praxe, které potvrdili známou věc – s čísly se dá kouzlit. Vždy přitom apeloval hlavně na to, aby zájemce o půjčku porovnával na místo úrokové sazby, roční procentní sazbu nákladů (RPSN).

Tu ve své prezentaci definuje takto: RPSN udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru.

Pravidelní čtenáři Měšce si nyní možná poklepávají na čelo a bědují, proč že je obtěžujeme něčím, co notoricky znají a je pro ně banální. Patří ale k výrazné menšině. Prezentace Dušana Hradila z ministerstva financí na stejné konferenci totiž ukázala, že 32 % Čechů, Moravanů a Slezanů si myslí, že ví, co RPSN vyjadřuje. Následná otázka citovaného průzkumu pak ale odhalila, že co se pod zkratkou RPSN skutečně skrývá, ví pouze necelé pětina české populace (přesně 17 %).

Jak RPSN funguje v praxi, ukázal Pavel Voříšek na příkladu 200tisícové půjčky, kterou banka nabízí s úrokem 12,9 %. Když k tomu samému příkladu ale přičetl poplatek za vyřízení žádosti o půjčku v obvyklé výši 1 % z úvěru, tedy v našem případě 2000 korun, a měsíční poplatek 59 korun, vzrostla, řekněme, efektivní sazba (tedy RPSN) o více než procentní bod na 13,91 %.

Příklad ukázal také to, na co v praxi většina lidí žádajících o úvěr není připravena a čím je tedy překvapena. K celkové výši požadované půjčky se nikdy (pokud si tedy nepůjčíte v akci bez poplatku) nedostanete, vždy je totiž snížena právě o poplatek za vyřízení. V našem případě tedy banka nabízí 200tisícovou půjčku, žadatel ale dostane pouze 198 000 tisíc. A tyto dva tisíce jsou náklady, které banka musí započítat do RPSN. I proto byste měli porovnávat právě ji a ne roční úrokovou sazbu.

Porovnání RPSN přitom usnadňuje nový zákon o spotřebitelských úvěrech, který je účinný od začátku roku 2011. RPSN se jednak musí objevovat v reklamách (pokud banka použije jiný číselný údaj vyjadřující náklady půjčky; jak se s tím banky vypořádaly v televizní reklamě?) a také na předsmluvních i smluvních dokumentech, jednak zákon nově stanovuje, jak přesně má výpočet vypadat.

Druhým příkladem z praxe, na kterém Pavel Voříšek ukázal, že RPSN je dobrým pomocníkem, je rychlá půjčka na fotoaparát. Splatit pět tisíc v jedenácti splátkách za 500 korun nevypadá na první pohled nikterak zle. Když ale zjistíme, že se RPSN dostává přes dvacet procent, pro mnohé z nás už to může být moc.

Jak získat nižší sazbu

Přes všechno napsané zůstává faktem, že hlavním faktorem pro výpočet RPSN je samotná úroková sazba. Prezentace Pavla Voříška ukazuje, z čeho se skládá:

  • Cena zdrojů = Cena, za kterou se banka financuje (vklady klientů, PRIBOR) + cena za likviditu.
  • Produktové náklady = Alokované náklady na obchodní činnost (klientští poradci, IT, risk management, účetnictví, …).
  • Náklady na riziko = Marže pokrývající očekávanou ztrátu.
  • Náklady na kapitál = Dle vyhlášky ČNB je pro všechny obchody banky třeba alokovat část kapitálu. Z tohoto kapitálu akcionáři očekávají minimální výnos.
  • Obchodní marže = Banky jsou mimo jiné akciové společnosti, jejichž cílem je generovat zisk.

Do jaké míry se jednotlivé položky podílejí na konečné úrokové sazbě, ukazuje Pavel Voříšek na příkladu hypotéky.


Zdroj: prezentace Pavla Voříška

Co tvoří úrokovou sazbu?

Tři z pěti těchto složek přitom podle Pavla Voříška nemáte možnost nikterak ovlivnit, banka je stanovuje univerzálně pro všechny klienty stejně. Náklady na riziko a kapitál ale závisí na pravděpodobnosti, že konkrétní klient se během splatnosti úvěru dostane do potíží se splácením. Tuto pravděpodobnost přitom banky umí odhadovat a podle toho zavádí interní rating svých klientů. Klientům s lepším interním ratingem pak lze nabízet lepší sazbu – hovoříme o tzv. risk-based pricingu, uvádí Pavel Voříšek ve své prezentaci.

Výpočet interního ratingu je neveřejným know-how každé banky, říká Pavel Voříšek, přesto lze obecně říci, že dostanete lepší interní rating (a můžete si tedy teoreticky sáhnout na lepší sazbu), pokud:

  • Nemáte problémy se splácením svých závazků (u jiných bank, mobilních operátorů apod.).
  • Dokážete řídit svoji míru zadlužení (tj. i po zaplacení všech splátek máte dostatečnou finanční rezervu).
  • Jste klientem úvěrující banky s konzistentním chováním na běžném účtu.

Tři zásady zodpovědného dlužníka podle Pavla Voříška

  1. Využití úvěrového produktu je závažné dlouhodobé rozhodnutí.
  2. Před využitím nabídky některého poskytovatele úvěru je proto kromě úvěrové sazby třeba věnovat pozornost všem podmínkám a porovnat různé nabídky.
  3. Pokud máte perfektní úvěrovou historii a dobrou finanční rezervu, můžete u lepších poskytovatelů půjček (pro některé produkty) získat lepší podmínky.
20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 11. 2011 10:29