Spočítejte si...

Zavřít

Jak se starat o své finance

Odvěkou lidskou touhou je mít dost peněz. Jak k dostatku peněz přijít? Sázet? A co s penězi, které teď mám? Koupit si vybavení bytu, nebo změnit auto? Nebo spořit, investovat a myslet tak na budoucnost? Nebo raději plánovat osobní finance? To vše souvisí s principy osobních financí.

Vyjasnění požadavků

Prvním krokem zvládnutí osobních financí je stanovení a vyjasnění si budoucích cílů. S nadsázkou lze říci, že bez cíle jste loď na moři bez určeného směru, která pluje dokola, vplouvá do přístavů, ve kterých platí poplatky, a nikdo neví, proč se zastavila právě v tomto přístavu.

Cílem v oblasti osobních financí může být pořízení vlastního bydlení, koupě automobilu nebo zajištění pro důchod (přeměnu současných příjmů v budoucí zdroje příjmů). Cílů mohu mít mnoho, mohou to být finanční cíle v blízké i vzdálené budoucnosti. Abych měl jasno, měl bych vědět, co je pro mne důležitější. Potřebuji jiné auto nebo novou sedací soupravu? Potřebuji skutečně tento módní výstřelek?

Pokud mám stanovený cíl, musím najít plán, který mne k cíli dovede. Když loď vyjíždí z místa A a má se dostat do místa B, má stanoven kurz, podle kterého má plout. Během plavby navigátor měří polohu lodi a sleduje, jak se skutečný kurz odchýlil od kurzu plánovaného. Je-li zjištěn rozdíl, dochází ke korekci trasy jízdy, aby se skutečná trasa přiblížila trase plánované. Plánování by mělo vycházet ze zvážení

  1. toho, kde jsem nyní,
  2. kam se chci dostat a co je pro mne přednější,
  3. jak se mohu dostat tam, kde chci být,
  4. který způsob bude pro mne nejvýhodnější.

V oblasti osobních financí jde při plánování jednak o zajištění zdrojů (financování) a zajištění rizik – pojištění stávajících příjmů a majetku před možným rizikem ztráty.

A jak vyjasnění požadavků ovlivňuje rozhodování? Chci-li v budoucnu něčeho dosáhnout, měl bych mít vyjasněny cíle, které jsou pro mne přednostní. Velké cíle musím rozložit do malých cílů nebo kroků. Splněním jednotlivých kroků se přibližuji ke konečnému cílovému bodu. Dlouhodobé cíle musím rozpracovat do menších cílů na rok, půlrok, kvartál, měsíc, den. Jedině tak je mohou zahrnout do denních plánů.

Život podle finančních možností

Jedním z nosných principů osobních financí je život uvnitř nebo pod svými finančními možnostmi. Ostatně existuje i přísloví, které takto uvažuje – říká Bez peněz do hospody nelez. Jak nám říká zdravý selský rozum, mám-li měsíční příjem 12 000 Kč a utratím 9 000 Kč, potom mohu zbývající 3 000 Kč použít ke splácení dluhů nebo spoření (investování).

Lidé často říkají však bych rád utrácel méně, ale když musím platit účty za telefon, platit nájemné, splácet hypotéku, potřebuji nové lyže…, což odpovídá i druhému Parkinsonovu zákonu: Výdaje narůstají úměrně s příjmem.

Ve skutečnosti je mnoho výdajů vyhnutelných a mnoho potřeb lze uspokojit levněji. Životně nutně přece nemusím mít nové auto. Když pořizuji hypotéku, mohu si zvolit banku, která nabízí pro mne nejvýhodnější podmínky. Nepotřebuji mít dvě platební karty, i když mi je banka nabízí s výraznou slevou. Když jsem ztratil práci, tak životně nutně nemusím jet na zahraniční dovolenou – mohu dovolenou strávit na chalupě u rybníka.

Chci-li si něco pořídit, je většinou výhodnější nějakou dobu počkat, dokud peníze nenašetřím, než si věc, kterou potřebuji, koupit z půjčených peněz. Výjimkou může být například koupě bytu. Koupě bytu sice značně zvýší vaše výdaje, ale většinou bude představovat investici do budoucnosti. Splácení hypotéky bude přispívat k vašemu jmění. Ekonomicky uvažující člověk, dříve než se zadluží, zváží, co se mu vyplatí. Dělá to obvykle porovnáním nákladů a prospěchů z uvažovaných činností.

A jak život podle finančních možností ovlivňuje osobní finance? Rozumný člověk si uvědomuje, že nemůže žít nad poměry. Vždy má na mysli, že když si dnes půjčí, bude to muset jednou vrátit, a to i s úroky. Když nebudu své dluhy splácet, mohu se dočkat exekuce a zabavení majetku.

V principu si může každý jednotlivec vytvářet jakýsi osobní finanční plán. Tento by měl na jedné straně zvažovat plánované příjmy (příjmy ze zaměstnání, podnikání, pronájmu, investic apod.), na straně druhé výdaje (výdaje na bydlení, osobní spotřebu, provoz automobilu, rekreační chalupy, splátky leasingu, hypotéky, platby pojištění, …).

Šetření, úspory a zdůvodňování výdajů

Jedno – údajně indické – přísloví říká, že hromada rýže jsou ve skutečnosti jednotlivá zrnka vedle sebe. Když budu každý měsíc pravidelně odvádět stanovenou částku na stavební spoření nebo spořící účet, mohu postupem času dosáhnout nečekaně vysoké částky. Za tímto účelem si lze za pomoci osobního finančního plánu stanovit cílové měsíční úspory.

Cílové měsíční úspory by měly být realistické, měly by vyhovovat vašemu životnímu stylu a ponechávat dost místa pro nečekaná nevyhnutelná vydání. Jestliže vytvoříte nereálný rozpočet, ušetříte pravděpodobně méně, budete naštvaní a vrátí vás to zpět ke starým způsobům. Začněte pomalu. Nevzdávejte to.

Rčení pobízejících k úsporám a zdůvodňování výdajů je ostatně hodně. Kdo by neznal takové poučky jako kdo šetří, má za tři nebo halíře dělají talíře. Pro mnoho lidí je skutečným problémem sebekontrola, mají tendenci utrácet za luxusní položky, které vlastně ani nepotřebují. Zkušený obchodník se snaží u kupujícího vytvořit pocit, že mu dává výhodnou nabídku, která se nebude již nikdy opakovat. Řeknete si, výborně, to musím koupit. Po čase zjistíte, že jste koupili něco, co k životu ve skutečnosti vůbec nepotřebujete.

A jak šetření, úspory a zdůvodňování výdajů ovlivňují osobní finance? Dříve než si ekonomicky uvažující člověk něco objedná nebo koupí, nejprve se ptá, zda to skutečně potřebuje, zda to potřebuje právě v tuto dobu a tento okamžik, přesně podle hesla kdo nemá osla, nemusí se starat o seno. Při svém rozhodnutí opět porovnává náklady s prospěchem, který získá.

Správné zvažování nákladů

Na jedné straně bývají některé náklady skryté, a v běhu životních událostí jsou opomíjeny, zatímco na straně druhé straně existují náklady, které se zdají být nesporné, ale při bližším zkoumání se zjistí, že jsou nedůležité.

Všechny zdroje jsou omezené. Pokud své omezené prostředky vynaložím na dosažení zvoleného cíle, současně tím ztrácím příležitost vynaložit je na dosažení odlišného cíle. Jestliže si při svých příjmech koupím nové auto, nemusí mi příjmy již vystačovat na zahraniční dovolenou. Pokud pojedu na půlroční cestu kolem světa, ztratím možnost tohoto půl roku pracovat a vydělávat peníze. Ekonomický pohled říká, že jsem ztratil příležitost, což mě stojí náklady ušlých (ztracených, obětovaných) příležitostí.

Pokud si dnes koupím auto za 100 000 Kč, ztratím možnost peníze investovat na spořící účet, kde bych za půl roku mohl, při 1,7% úrokové sazbě a 15% dani z úroku, získat 722 Kč. Náklady ušlých příležitostí nákupu automobilu oproti uložení peněz na spořící účet jsou ztracené úroky. (Jistě, nelze zapomínat ani na možný zisk: Pokud za půl roku stoupne cena automobilů, rozdíl ceny je vaším ziskem.)

Jinak řečeno: Když budu dělat A, nemohu dělat B. Hodnota činnosti A představuje cenu příležitosti činnosti B. Náklady ušlých příležitostí bych měl při rozhodování uvažovat. Ekonomicky uvažující člověk si tak bude častěji namísto otázek typu Měl bych udělat A? pokládat otázky typu Měl bych dělat A nebo B?, protože tímto způsobem se zvažuje, jaká je hodnota nevyužitých příležitostí. V konečném důsledku pečlivé zvažování možných alternativ a srovnávání nákladů (ceny) ušlých příležitostí pro každou variantu zvyšuje dosažený užitek.

Při rozhodování jsou naopak často uvažovány náklady, které nejsou zvažovaným rozhodnutím ovlivněny, byly již vynaloženy a nepůjde je významným způsobem získat zpět. Tyto náklady se často nazývají utopenými náklady. Pokud jsme například již koupili dálniční známku, představuje tento výdaj utopený náklad, který bychom při rozhodování, zda někam pojedeme autem, nebo veřejnou dopravou, neměli brát v úvahu. Pokud se při rozhodování necháme utopenými náklady ovlivnit, rozhodujeme se neracionálně.

Další principy osobních financí si ukážeme v další části dvoudílného seriálu.

Anketa

Kontrolujete své výdaje?