Spočítejte si...

Zavřít

Jak se bránit lichvě? Pomoci by mohl úrokový strop

Lichvě se stále nedaří účinně čelit. Někteří zákonodárci a občanská sdružení se snaží prosadit úrokový limit pro úvěry. Ten však má i odvrácenou stranu.

V poslední době, v souvislosti se zhoršující se finanční a životní situací některých skupin obyvatelstva, která je často přivádí do dluhové pasti, je čím dál častěji diskutována možnost zvýšení ochrany lidí před lichvářskými společnostmi. Jako jedno z možných opatření navrhují někteří zákonodárci a občanské iniciativy stanovení úrokového limitu pro poskytované úvěry. Vedlo by zavedení takového opatření k omezení lichvy? Jaké jsou zkušenosti ve světě a jaké jsou vůbec možnosti eliminace lichvy. Co můžeme udělat sami, abychom se rizikům dluhové pasti vyhnuli?

Lichva od starověku

Historie lichvy sahá až do starověku. První zmínky o lichvě pocházejí již z védských textů v Indii a její odsudky se vyskytují i v náboženských textech buddhismu, judaismu, křesťanství a islámu.

Pojem lichva měl již od starověku různý význam a jako lichva byl často označován jakýkoli příjem úroku za půjčené peníze. Židům takto pojatou lichvu zakazovala hebrejská bible Tóra. Křesťany byla lichva považována za jeden z nejtěžších hříchů a řada koncilů  ji odsoudila jako zavrženíhodnou.

Od pradávna také existuje snaha o právní regulaci lichvy. Už v roce 1750 před Kristem se výší úroků k půjčce zabývá Chamurapiho zákoník. Podle římského práva  „Zákona dvanácti desek“ z poloviny 5. století před naším letopočtem mohl úrok nabývat maximálně 8 a 1/3 %. Čtěte více: Je lichva opravdu zločin?

Co je lichva

Lichvu lze obecně charakterizovat jako poskytování úvěrů s nepřiměřeným ziskem pro poskytujícího, obvykle za nepřiměřený úrok, který může dosahovat i desítek až stovek procent za den. 

Podle českého zákona je lichva trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. 

Český zákon tedy nestanovuje žádnou procentuální hranici, od které by půjčka byla považována za lichvu. K naplnění skutkové podstaty lichvy navíc nestačí nepřiměřený zisk z půjčky, ale zároveň musí být splněna i druhá podmínka, kterou je fakt, že se dlužník při uzavírání smlouvy nachází ve stavu rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení a věřitel o této skutečnosti ví. Pokud se v žádném z těchto stavů dlužník při uzavření smlouvy nenachází, nejedná se z právního hlediska o lichvu. V případě soudního sporu je navíc nutné, aby byl dlužník schopen takovou skutečnost dokázat.

Nový občanský zákoník zavedl nově institut lichvy (původní ho neznal) a v podstatě přebírá znění trestního zákoníku. Doplňuje, že smlouva uzavřená za uvedených lichevních podmínek je neplatná. Věřitel se nicméně o neplatnost smlouvy musí soudit.

Úrokový strop má i nevýhody

Jak dokládá i krátký historický exkurs, lidstvo se snaží přijímat opatření k omezení lichvy od nepaměti. Vzhledem k tomu, že se lichvu doposud příliš eliminovat nepodařilo, je patrné, že nalezení řešení není snadné a celá problematika je velmi komplexní a má právní, ekonomické a morální konsekvence. Jaké jsou vlastně možnosti boje proti lichvě.

Na první pohled jako nejsnadnější řešení lichvy se jeví možnost zákonného stanovení maximálního limitu výše úroků, které může poskytovatel úvěrů účtovat dlužníkovi.  Takovéto limity jsou v současnosti stanoveny v USA, Kanadě, části Austrálie i v některých státech Evropy. V České republice žádné takové limity nejsou.

Efektivita opatření zaměřeného na stanovení limitu výše úroků se ovšem dlouhodobě ukazuje jako nízká s tím, že zároveň přináší i některé negativní důsledky.

Mezi hlavní negativní důsledky restrikce výše úroků, které  jsou obvykle uváděny, patří vyloučení většího množství subjektů z možnosti získat úvěr. Jestliže úvěrová instituce je limitována výší úroků, které můžu účtovat, neposkytne úvěr žádnému subjektu jehož rizikový profil (teoretické riziko, že úvěr nebude splacen)  je vyšší než stanovený úrokový limit.

Dalším negativním vlivem, který úroková restrikce podle kritiků přináší, je zvýšení cen úvěrů pro všechny klienty na trhu, neboť výše úroků má tendenci konvergovat k hranici stanoveného limitu výše úroků.

Problematickým bodem se rovněž jeví stanovení konkrétního limitu výše úroků. Pokud je limit stanovený příliš nízko, úvěrové podnikání se stává málo ziskové a úvěrové instituce opouštějí trh. Pokud je limit stanoven příliš vysoko, dojde zase ke zvýšení úrokové hladiny v celém sektoru.

Úroková restrikce má i tu slabinu, že může být úvěrujícími institucemi obcházena tím, že zvýší celkovou cenu úvěru pro klienta navýšením neúrokových nákladů úvěru ve formě různých poplatků spojených s poskytnutím úvěru.

Na druhou stranu pokud se setkáváme s lichvářskými úvěry, jejichž úroky dosahují stovek procent, tak si lze představit, že i poměrně vysoko nastavený limit maximální výše úroků například na 40 %, by mohl postavit takové úvěry mimo zákon a přitom by měl na standardní úvěrový trh víceméně nulový vliv. Pokud jde o obcházení úrokové restrikce navyšováním neúrokových nákladů, lze mu poměrně jednoduše zabránit rozšířením hranice možného výnosu z úvěru na celkovou částku ukazatele roční procentní sazby nákladů (RPSN).

Zároveň je ovšem pravda, že ani vysoko nastavený limit maximálního výnosu z úvěru ve formě RPSN neřeší jeden z hlavních problémů lichvy, kterým je existence šedé zóny poskytovatelů úvěrů, která funguje zcela mimo regulovanou oblast a jejíž vliv roste právě s mírou restrikce. Jestliže totiž potenciální zákazník nemá přístup k úvěru u ještě relativně standardní společnosti, je pravděpodobné, že se, zvláště pokud je ve finanční tísni, obrátí na pofidérní, již čistě lichvářskou entitu. Čtěte více: Nový občanský zákoník stanoví, co je lichva.

Téma lichvy začíná být v poslední době reflektováno i politiky z různých částí politického spektra. Senátor Libor Michálek  předložil do pozměnovacího návrhu k zákonu o spotřebitelském úvěru limit na roční sazbu  nákladů ve výši 36 %. Tento návrh, ale nebyl přijat. ČSSD v letošních předvolebních tématech zase slibovala  prosadit maximální sazbu nákladů na úvěry, a to ve výši 17 až 23 procent ročně. Smlouva, kde by roční sazba nákladů přesáhla stanovenou výši, by byla neplatná a věřitel by mohl vymáhat jen splácení původní částky bez úroků. Maximální procentní výši nákladů na úvěr chtějí sociální demokraté stanovit nařízením vlády, aby bylo možné pružně reagovat na ekonomický vývoj. TOP 09 navrhuje změnu živnostenského zákona, tak aby poskytování úvěrů bylo koncesovanou živností, jako je to třeba ve Velké Británii.

Budoucnost ukáže, zda budou nějaká další opatření skutečně přijata a jaká bude jejich reálná účinnost.

Jak se nestát obětí lichvářského úvěru

Nejbezpečnější je samozřejmě si vůbec nepůjčovat. Určitým vodítkem při zvažování, zda si vzít úvěr, je dělení úvěrů na tzv. dobré a špatné. Podle tohoto klíče jsou špatné všechny úvěry, které mají vyšší placené úroky a celkové náklady, než jsou potenciální výnosy z dobře investovaných aktiv, např. v investičních podílových fondech. V případě nepodnikatelských úvěrů jsou špatnými úvěry aktuálně v ČR v podstatě všechny úvěry s jedinou výjimkou úvěrů hypotečních.

Samozřejmě i v případě tzv. dobrého dluhu musíme zvažovat všechna pro a proti a zejména naší schopnost tento úvěr dlouhodobě splácet a přitom mít dostatek prostředků na běžné výdaje. Zároveň lze víc než doporučit mít i dostatečnou rezervu, která pokryje nepředvídatelné životní situace jako jsou ztráta zaměstnání, nemoc atp.

Pokud nicméně z jakéhokoliv důvodu dojdete k rozhodnutí vzít si úvěr, který se nevejde do výše uvedené charakteristiky dobrého úvěru, lze jednoznačně doporučit využít pouze služeb bankovních institucí, nebo tzv. značkových úvěrových společností. V případě, že úvěr od těchto institucí neobdržíte, je vaše finanční situace a tedy schopnost splácet úvěr obvykle tak špatná, že obracet se na jiné společnosti je od samého počátku krajně nerozumné.

Více informací o bezpečných úvěrových společnostech poskytuje i Navigátor bezpečného úvěru. Jde o projekt Univerzity Karlovy a poradenské společnosti EEIP a jejich cílem je, jak autoři uvádí, zmapovat a popsat český trh spotřebitelských půjček, posoudit kvalitu jednotlivých poskytovatelů, nabídnout veřejnosti nástroj, díky němuž se dají finanční instituce jednoduše porovnat, a přispět tak ke zlepšení úrovně finanční gramotnosti. Navigátor bezpečného úvěru si klade za cíl pomoci zájemcům o půjčku tím, že je nasměruje k bezpečným poskytovatelům úvěrů. Dalším cílem je upozornit na ty nebezpečné – spíše než jejich názvy a jména však chce ukazovat na jejich praktiky, protože takových subjektů jsou u nás tisíce a všechny je vyjmenovat není v zásadě možné.

Obezřetným přístupem se vyhnete obvyklé cestě do dluhové pasti, kterou je pořízení úvěru nebo úvěrů nad rámec reálných schopností splácení. Další neradostné cesty pak často vedou k získání úvěru, který je určen pouze na splácení nesplacených úvěrů. To vede nevyhnutelně pouze k další neschopnosti splácet, postupně pak ztrátě možnosti získat úvěr od  renomovaných společností díky evidenci v registrech úvěrů a následuje pád do temnot lichvářských úvěrů. Pak už obvykle přicházejí jenom exekuce a v lepším případě osobní bankrot.

30 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 2. 2014 11:20