Jak proclít 70 litrů medoviny

Hodný tatíček stát nám dovoluje dovézt si z dovolené omezené množství zboží bez cla a dalších daní a poplatků. Chce-li si přivézt množství větší, ač pro osobní spotřebu, musí ho řádně proclít. To však není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V létě 2002 objevili členové skupiny historického šermu Praecedo Regis na zahraniční dovolené na Slovensku medovinu, kvašený nápoj z medu, kvality, jakou v českých zemích budete hledat jen obtížně, a ceny, za kterou v Česku neseženete ani podřadné druhy tohoto nápoje. Blíží se nová šermířská sezóna a s ní řada akcí, při kterých teče medovina proudem, zvláště ve skupině čítající zhruba 15 členů. Spočítali jsme náklady na medovinu včetně dopravy a rozhodnutí o dovezení 70 litrů nápoje pro nadcházející sezónu bylo na světě.

Protože náš plánovaný dovoz byl větší, než jaký stát uvolňuje bez cla a daní, jako svědomití občané jsme zjišťovali informace o proceduře, kterou při proclení budeme muset projít.

Členové skupiny přinášeli rozporuplné informace o výši cla, placení spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Před odjezdem na Slovensko jsme si informace dále ověřovali na celní správě v Ruzyni (kde se s proclením fyzických osob setkávají dnes a denně) a na Generálním ředitelství cel (kde jsme předpokládali fundované odpovědi odpovídající skutečnosti). Bohužel informace z obou zdrojů byly ve vzájemném rozporu.

(Pro představu o odlišnosti informací: jeden zdroj prohlašoval, že se Slovenskem máme dohodu, díky níž nebudeme platit ani při větším dovozu žádné clo ani daně, jiný tvrdil, že zaplatíme clo a DPH, další hlásal cosi o clu, DPH a spotřební dani.)

Ze všech informací jsme si vybrali pro orientační propočet nejhorší možnou variantu (zaplatíme clo, spotřební daň i DPH) a základní informaci, že na dokladu musí být doložka o původu zboží. Horší to být nemůže, řekli jsme si, a konečnou verzi se dozvíme na hraničním přechodu, kde jsme chtěli medovinu proclít.

Přes značnou snahu o získání informací s dostatečným předstihem a snaze zboží řádně proclít jsme na hraničním přechodu strávili 2,5 hodiny. A nebyly to obyčejné 2,5 hodiny, byly začarované. A plné nových poznatků, vysvětlování a skautské hry.

Nahlásili jsme u okénka „clo“, že máme k proclení 70 litrů (přesněji 74,5 litru) medoviny. Celník na nás vytřeštil oči a vyhrkl: „To nemyslíte vážně!“

Nechápavě jsme se na sebe podívali a udiveně jsme se dotázali: „Proč ne? Máme tu zboží, které přesahuje limity pro bezcelní dovoz, nahlásili jsme to a chceme ho proclít.“

„To nejde! To nemůžete!“ a začal nám vysvětlovat, že přivézt do České republiky 70 litrů medoviny není možné, že 70 litrů není určitě pro osobní spotřebu (diskusi o počtu členů skupiny, pro kterou medovinu přivážíme, odmítal) a že se máme okamžitě vrátit tam, odkud jsme přišli – na Slovensko.

Po krátkém, ale vyčerpávajícím rozhovoru, kdy nám bylo vyhrožováno stíháním za neuposlechnutí veřejného činitele (nechtěli jsme se vrátit na Slovensko), kdy na otázky, snažící se o dopátrání se skutečnosti, jak vlastně má člověk postupovat při legálním dovozu a proclení zboží, jsme dostávali jen kusé informace (došli jsme ke sporu ohledně preferenční věty, kterou – ač smyslem stejnou a ve slovenském, čili srozumitelném, jazyce – jsme měli zapsanou jinou než úředně uznanou formulací), jsme se odebrali na celnici za jiným celníkem.

Od tohoto okamžiku jsme se ocitli v jiném světě. I celník, který na nás pouštěl bubáky, byl najednou jako vyměněný. Celá česká strana celnice (slovenské se zatím náš případ netýkal), rázem začala hledat řešení naší situace.

Hraniční přechod jsme zvolili špatně. Místní celnice není určena k proclívání zboží, zatíženého spotřební daní. Proto jsme si museli nechat vystavit tranzitní doklad pro cestu do Prahy (300 Kč).

Preferenční větu nám uznat nemohou. Ovšem pokud si necháme zaslat opis dodacího listu se správnou formulací, v Praze nám ji uznají a clo patřičně sníží. Navíc nám počítali clo smluvní ve výši 11 %, nikoli clo všeobecné 43 %. Do celní jistoty (částka, kterou clo a další poplatky při konečném výpočtu nepřesáhne) započítali též spotřební daň 17 Kč/litr (zaokrouhlená částka, ve skutečnosti je při daném obsahu alkoholu 16,40 Kč/litr) a DPH. Při nákupu medoviny za méně než 7 000 Sk vyšla celní jistota přes 3 000 Kč.

Objem zboží, který smí občan dovézt bez cla a dalších daní, nám nebyl uznán. Důvod? Měli jsme pouze jeden dodací list s celkovým nákupem. A jako takový musí vejít do výpočtu celý.

Nakonec jsme si zahráli skautskou hru „sežeň co nejvíce razítek“ (český celník, česká policie, slovenský celník, slovenská policie, znovu český celník, nepočítám běhání na speditérskou službu). Poté si jeden z českých celníků nechal zběžně ukázat náklad a propustil nás domů.

Na celním úřadě Praha I, kam jsme byli odkázáni z hranic a kde jsme měli zaplatit clo, jsme získali opět nové informace, samozřejmě zcela odlišné od předcházejících.

Protože jsme dodali správnou preferenční větu, byli jsme osvobozeni od cla. To bylo v pořádku a s tím jsme počítali (i když po předchozích zkušenostech ne příliš nahlas). Příjemnou zprávou bylo, že se při dovozu neplatí spotřební daň, pokud obsah alkoholu nepřesáhne 24 %. (Tuto informaci považuji za důvěryhodnou, neboť jsme spotřební daň skutečně neplatili.) Jediné, co bylo vyměřeno, byla daň z přidané hodnoty ve výši 22 %.

Na radu celníků z hraničního přechodu jsme si nechali zaslat daňový doklad (dodací list) nejen se správnou preferenční větou, ale též se sníženým množstvím medoviny o bezcelní množství (při čtyřech lidech v automobilu o osm litrů). Nic nepomohlo připojené prohlášení potvrzené hraničními celníky o počtu osob v automobilu, snížené množství nebylo uznáno. Na celním dokladu totiž neuvedli do poznámky „bezcelní limit nečerpán“ a informaci o počtu osob.

Do celní hodnoty (ceny, ze které se clo a další poplatky – daně vypočítávají) se zahrnují veškeré náklady na pořízení zboží a dopravu do České republiky. Minimální sazba nákladů na dopravu osobním automobilem je 6,90 Kč na jeden kilometr. Pokud tedy máte dodací list, fakturu či jiný doklad vystavený řekněme 150 km od hraničního přechodu, do celní hodnoty se vám připočítá 1035 Kč. V našem případě (medovina s uznanou preferenční větou, Martin, Slovenská republika) bychom zaplatili na DPH o 220 Kč více. Tomu se však lze vyhnout – na daňový doklad nechte vývozce (prodejce) připsat doložku:

Pak vás nemusí zajímat, jak se na hraniční přechod zboží dostalo. Hlavně celníkům neříkejte, že přijelo vaším osobním automobilem – na toto sdělení se tváří velmi nevraživě.

Nakonec jsme místo očekávaných 3 tisíc korun zaplatili přibližně 1 300 Kč včetně poplatku za tranzitní doklad. Cena za dovoz 74,5 litru medoviny vskutku příznivá, ovšem připočteme-li 2,5 hodiny dohadování a hledání řešení na hraničním přechodu, kde celníci očividně nevěděli, co s námi mají dělat, a 1,5 hodiny vyplňování dokladů a placení cla v Praze, je otázka, zda se raději neřídit radou nejmenované pracovnice nejmenované speditérské firmy:

Anketa

Proclívali jste již dovoz pro osobní spotřebu?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 2. 2003 12:20