Spočítejte si...

Zavřít

Jak platit elektronicky?

Chcete používat elektronické platební systémy a nemáte o nich dostatečný přehled, či si jen nedovedete vybrat ten správný? Bojíte se posílat své peníze elektronickou cestou? Na tyto a další podobné otázky naleznete odpověď v novém seriálu, který začne počínaje dneškem vycházet na Měšci.

Důsledkem vývoje lidstva na této planetě je také nepochybně přirozený pokrok v oblasti obchodování. Myšlenka placení za zboží a služby elektronickou cestou není již dnes nic nového ani převratného. Všude okolo nás můžeme vidět spoustu obchodních transakcí, při nichž je alespoň část z tohoto procesu přenášena elektronicky. Například zcela běžný nákup platební kartou či stahování vyzváněcích melodií do mobilních telefonů. Každou metodu nakupování, ve které se platba uskutečňuje za pomoci elektronické reprezentace platebních nástrojů – obvykle přes síťové spojení, můžeme nazvat elektronickou platbou.

Od přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, kdy vznikaly první návrhy toho, jak využívat počítačové sítě v oblasti bankovní, šel vývoj v tomto oboru nesmírně dopředu. Implementace elektronických plateb je odbornou veřejností uznávána jako jedna z nejvíce rostoucích oblastí v elektronické komerci, což si uvědomují hlavně obchodníci, a snaží se proto vyvíjet své vlastní platební systémy. Tato skutečnost má za následek to, že je na trhu několik řešení a jejich počet neustále narůstá. Očekává se, že dokud se trh nestabilizuje, bude tento trend pokračovat.

Požadavky na elektronický platební systém

Od elektronických platebních systémů se především očekává vysoký stupeň zabezpečení proti krádeži peněžních prostředků a podvodům různého druhu, což je již tradičním zájmem finančních institucích, které se v této oblasti angažují. Vedle již zmíněné bezpečnosti platebních modelů je důležitým požadavkem také nízká cena prováděných operací.

Protože jsou elektronické platby reprezentovány prostou sekvencí bitů, mohou být na rozdíl od klasických fyzických platebních nástrojů jednoduše duplikovány. Pokud bezpečnost platebního systému závisí na způsobu skrytí plateb před okolím, může je každý, kdo k nim získá přístup, použít a to i opakovaně. Tento problém se nazývá problém dvojího utrácení a je stěžejním problémem při návrhu bezpečného platebního systému.

Vývojáři, kteří navrhují platební systémy, musí také brát v úvahu, že dobrý platební systém je nezávislý na různých platformách, stejně jako na počtu svých uživatelů. Jednotlivé platební operace se musí provést kompletně (nikoliv jen z části) a transakce musí být nezávislé na sobě. Vždy musí být možné vrátit se do posledního konzistentního stavu v systému. EPS musí být pro uživatele srozumitelný a snadno použitelný.

Jaké jsou však preference samotných uživatelů? Pro představu se podívejme do tabulky, která zobrazuje statistiky několika vybraných zemí, respektive občanů těchto zemí, a jejich preference při vybraných nehotovostních platbách.

Bezhotovostní platební systémy
Použití nehotovostních platebních systémů (počet transakcí na uživatele)
Šeky Platební karty Převod z účtu na účet
1997 1999 2001 1997 1999 2001 1997 1999 2001
Francie
Německo
Japonsko
Velká Británie
USA
81,9
7,9
2,2
52,4
173,7
74,3
5,2
1,9
48,0
160,5
71,2
3,9
1,6
42,8
144,6
38,5
6,5
10,1
44,6
62,7
48,3
14,6
12,0
57,2
81,0
60,3
19,2
17,7
71,0
103,7
31,1
65,7
8,8
28,1
9,3
34
85,6
9,2
30,2
11,6
35,7
84,5
10,0
32,2
13,6

Zdroj: Bank for International settlements

Základní komponenty EPS

Existuje několik rozdílných EPS. Všechny mají však společný cíl, a to přenos určité částky mezi různými účastníky. Navzájem se odlišují v různých aspektech. Například v bodu, ve kterém je elektronická transakce spojena s pohybem skutečných peněz ve finančním zúčtovacím systému (clearing) a nebo ve stupni bezpečnosti poskytované systémem.

Podíváme-li se na tyto různé EPS zblízka, zjistíme, že vždy zahrnují plátce, příjemce a nejméně jednu finanční instituci, která propojuje „bity“ s penězi. V různých platebních protokolech nesou plátce a příjemce také označení zákazník či nakupující a obchodník či prodávající. Finanční institucí je většinou banka, jejímž předmětem obchodování jsou peníze. Ve většině existujících platebních systémů je poslední uvedená role (někdy označována jako třetí strana) rozdělena do dvou částí: vydavatel (issuer) – třetí strana ve spojení s nakupujícím, nabyvatel (acquier) – třetí strana ve spojení s prodávajícím. Elektronická platba je ve své podstatě implementována jako tok peněz od nakupujícího přes vydavatele a nabyvatele k prodávajícímu. A konečně posledním, který se může v systému nacházet (není to však podmínkou), je arbitr, jenž má na starosti případné řešení sporů. Základní komponenty EPS jsou ilustrativně znázorněny na následujícím obrázku.

Elektronické platební systémy - zúčastněné strany

Některé platební systémy v sobě zahrnují i další zúčastněné, jako jsou například registrační a certifikační autority nebo jiné důvěryhodné třetí strany, které uplatňují přijetí plateb, vyúčtování atd.

Dnes jsme se tedy dozvěděli, co to je elektronická platba, specifikovali jsme základní požadavky na EPS a na závěr uvedli základní komponenty každého elektronického platebního modelu. Příště se kromě jiného dozvíte, jak a podle čeho se EPS dělí a trochu se zaměříme na klíčový prvek všech systémů, tj. jejich bezpečnost.

Anketa

Jaký platební model preferujete?