Jak odlišit nelegální práci (švarcsystém) od legální závislé práce?

Jak je definovaná závislá práce, která je zásadní při analýze, zdali se jedná či nejedná o švarcsystém? A jak se jí vyhnout?

Zlidovělý a hojně užívaný pojem „švarc-systém“ se v minulosti vžil mezi odbornou i laickou veřejností jako označení pro situaci, kdy zaměstnavatel předstírá, že se svým zaměstnancem má obchodní nebo občansko-právní (dodavatelsko – odběratelský) vztah – poskytovatele (dodavatele) služeb (fyzické osoby – pracovníka) na straně jedné a odběratele (objednatele) služeb (ať již osoby právnické nebo fyzické) na straně druhé, a zastírá tak skutečný stav vztahu závislé práce.

Obchodní nebo občansko-právní smlouva zastírá pracovně-právní vztah

Prakticky vždy se formálně jedná o obchodněprávní vztah poskytovatele (dodavatele) služeb (fyzické osoby – pracovníka) a odběratele (objednatele) služeb (osoby fyzické nebo osoby), kteří však jsou fakticky (skutečně) ve vztahu zaměstnance a zaměstnavatele. Přitom je taková „služba“ (ve skutečnosti práce či pracovní činnost) poskytována obvykle o pracovní době, s nástroji, pomůckami či za použití materiálu odběratele služeb, na základě jeho pokynů, v místě jeho podnikání a za pravidelnou měsíční odměnu; vykazuje tedy znaky závislé práce, která má být vykonávána nikoliv v obchodněprávním, ale v pracovněprávním režimu. (Pokud by poskytovatelem služeb byla osoba právnická a nikoliv osoba fyzická – člověk, o švarc systém by se nejednalo.)

Švarc systém je pro zaměstnavatele (odběratele) méně zavazující – smluvní vztah lze kdykoliv snadno ukončit (není třeba hledat výpovědní důvod a zejména případně platit odstupné),zaměs­tnanec (poskytovatel) nemá nárok na placenou dovolenou, různé mzdové příplatky jako např. za přesčasy atd.

Celkové osobní náklady jsou pro zaměstnavatele (objednatele) nižší – neplatí příslušné pojistné odvody. Zaměstnanec (poskytovatel) může jako osoba samostatně výdělečně činná uplatňovat příslušný nákladový paušál, čímž rovněž snižuje příslušné odvody a získává ve výsledku vyšší čistou odměnu.

Závislá práce

Definice závislé práce v zákoníku práce byla s účinností od 1. 1. 2012 precizována. Čtete více: Přehledně: Změny v zákoníku práce od 1. 1. 2012

Závislou prací je (podle ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce) práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být (podle ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce) vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.  (Pojmové znaky, které závislou práci určují, byly odděleny od podmínek, za nichž musí být závislá práce vykonávána. 

Zpřesnění vylučuje pokusy o předchozí občasnou interpretaci, kdy podle některých názorů šlo závislou práci jen tehdy, pokud byly naplněny všechny její znaky současně.) Závislá práce může být (podle ust. § 3 zákoníku práce) vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, jímž je pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce), popř. může být závislá práce vykonána podle zvláštních předpisů, např. podle služebního zákona.

Agenturní zaměstnávání

Za závislou práci se považují také případy, kdy zaměstnavatel působící na základě příslušného povolení, který je agenturou práce, dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele (uživatele) a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem.

Nic také nebrání tomu, aby zaměstnavatel závislou práci v rámci svého provozu zajišťoval zaměstnanci jiného podnikatele, ať už to bude osoba fyzická nebo právnická. Klíčové je, aby závislou práci nevykonávaly fyzické osoby (zaměstnanci) sami v postavení podnikatelů (osob samostatně výdělečně činných), nýbrž v pracovněprávním vztahu jako zaměstnanci.

Osobní výkon práce… A co další prozradí závislou práci?

Vztah nadřízenosti a podřízenosti znamená, že zaměstnanec je povinen respektovat a plnit pokyny zaměstnavatele k výkonu sjednaného druhu práce, přičemž zaměstnavatel uděluje zaměstnanci tyto pokyny k výkonu práce prostřednictvím vedoucích zaměstnanců. Ekonomická a právní rizika a náklady a odpovědnost za zaměstnávání nese zaměstnavatel. 

Dalším významným pojmovým znakem závislé práce je osobní výkon této práce.Osobní výkon práce je typickou charakteristikou závislé práce, chcete-li usvědčujícím důkazem. Dalšími ustanoveními smlouvy mezi dodavatelem (poskytovatelem služby) a odběratelem (objednatelem) ukazujícími na výkon závislé činnosti je místo plnění nebo výkonu pracovní činnosti shodné se sídlem objednatele.

Konkrétně stanovený rozsah výkonu činnosti („od – do“ v určené, zpravidla pracovní, dny) rovněž v praxi zásadně charakterizuje závislou práci. Podobně prozradí zastřený pracovně-právní vztah pevně dohodnutý nebo minimální průměrný počet hodin práce za měsíc. Na výkon závislé činnosti lze usuzovat, jestliže odměna za práci nebo služby je určena podle počtu odpracovaných hodin nebo pokud je stanovena pevnou částkou za měsíc.

Závislou činnost prozradí poskytování pracovních pomůcek objednatelem dodavateli. Rovněž tak skutečnost, že dodavatel může využívat zázemí odběratele jako kancelář a její vybavení. Pokud dodavatel nesmí po dobu platnosti smlouvy poskytovat služby či vykonávat práci pro další osobu rovněž to významně nasvědčuje zastřené závislé činnosti. Čtete také: Zaměstnance propustili a nabídli mu místo na „živnosťák“. Firma chtěla ušetřit, prodělala

Odlišení od podnikání

Naproti tomu na podnikatelskou činnost lze usuzovat, pokud má dodavatel volnost v tom, kde, jak a jakým způsobem bude realizovat plnění ze smlouvy a není limitován příkazy, pokud poskytuje služby na svou odpovědnost a nese podnikatelské (hospodářské) riziko, pokud je odměna závislá na kvalitě rozsahu poskytovaných služeb.

Definici podnikání obsahuje obchodní zákoník. Rozumí se jím soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Asi nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou provozovanou v obchodněprávních vztazích od závislé činnosti vykonávané v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti. 

O samostatnou činnost jde tehdy, jestliže samostatně podnikající osoba (typicky živnostník) rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje; podnikající osoba není závislá na pokynech a příkazech svých nadřízených. Není proto možné za samostatnou považovat činnost v závislém (podřízeném) postavení, zejména pak činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu (jediného odběratele), která určuje a řídí podstatné složky jejího provádění. Požadavek provozování podnikání na vlastní odpovědnost vyjadřuje podnikatelské riziko, naproti tomu zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance; zaměstnanci neodpovídají za hospodářská rizika (např. případný podnikatelský neúspěch) zaměstnavatele. Podívejte se také: Pro sportovce je švarcsystém legální, ostatní mají smůlu

Kontroly a postihy

Orgány státní kontroly – inspekce práce jsou oprávněny u osob zdržujících se na pracovištích požadovat prokázání totožnosti a toho, že práci vykonávají na základě pracovně-právního vztahu nebo jiné smlouvy. Za nesplnění této povinnosti může kontrolní orgán udělit, a to i opakovaně, pořádkovou pokutu do 10 000 Kč. Fyzické osobě, která se dopustí přestupku spočívajícího v tom, že vykonává nelegální práci, může udělit pokutu až 100 000 Kč. 

Právnické nebo fyzické osobě, která jako zaměstnavatel umožní nelegální práci, může uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč, nejméně ve výši 250 000 Kč. V případě, že je zjištěno, že se zastírá pracovně-právní vztah, jsou s tím spojeny i další následky. I když je formálně určitý vztah označený jako obchodní, bude na něj aplikován zákoník práce. Po zaměstnavateli budou dodatečně vymáhány dodatečně vyměřené odvody.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 5. 2012 17:48