Jak dosáhnout životní úrovně Lucemburska?

Snahou většiny lidí je dosáhnout dobrého životního standardu. Velký podíl při tomto úsilí sehrává i stát, který utváří právní, institucionální a společenské prostředí. Jak by mělo toto prostředí vypadat a jak se naše vláda snaží o jeho zlepšení?

Registrační pokladny, novela zákoníku práce, novela obchodního zákoníku, vyvlastňování soukromého majetku, posilování státní účasti v sektoru energetiky, investiční pobídky, státní zadlužování, rychlý růst státních výdajů, přetrvávající regulace nájemného, korupční skandály, nefungující soudnictví, zastaralý byrokratický aparát atp. To všechno jsou záležitosti, které podnikatelům a občanům v České republice značně ztěžují jejich podnikatelské a pracovní úsilí.

A jaké mají takové jevy ekonomické důsledky? Jakou cenu za ně platíme? Můžeme i při existenci výše zmíněných negativ dosáhnout stejné životní úrovně, jaké dosahuje například Lucembursko? Odpovědi na tyto otázky lze vyčíst ze zahraničních zkušeností s pomocí nejnovějších poznatků ekonomické teorie.

Právě ekonomická věda za staletí své existence dospěla do stádia, kdy je schopna jasně definovat, které jevy ekonomice prospívají a které jí naopak škodí. Stanovila tedy i kritéria, která je nutné splnit, aby daná ekonomika dospěla do stádia ekonomické vyspělosti a prosperity, popřípadě jakým tempem.

A o jaká kritéria že se jedná?

Pro ekonomickou vyspělost je nezbytné dosažení následujícího sta­vu:

Nezávislé soudnictví, co nejmenší omezování smluv obchodním zákoníkem, možnost zahraniční arbitráže při řešení sporů, nemožnost vyvlastnění majetku, co nejnižší korupce v soudnictví, co nejkratší délka soudního rozhodnutí, účinná ochrana soukromého vlastnictví státem, nulové celní a necelní překážky, nízká daňová sazba daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob, nízká daňová sazba průměrného daňového plátce, minimální vládní výdaje, co nejnižší procento vládní spotřeby na celkové spotřebě, neexistence státních podniků a odvětví, nízká míra inflace, dostupnost lokálního kapitálu pro zahraniční investory, žádná omezení kapitálových transakcí, neomezená repatriace zisků, stejné postavení před zákonem pro zahraniční a domácí investory, možnost vlastnění půdy a pozemků, neomezování zahraničních bank při otevření poboček a zastoupení, neexistence státních zásahů do alokace půjček, svoboda nabízet všechny druhy finančních služeb, neexistence státního ovlivňování cen dotacemi, omezená regulace ceny práce a co nejnižší minimální mzda, co nejnižší regulace zatěžující podnikání, omezená regulace pro ochranu přírody, pro bezpečnost zákazníka, nízká korupce v byrokracii, jednoduchost získání oprávnění pro podnikání a licence pro podnikání, státem potírané pirátství v duševním vlastnictví.

Výše uvedená kriteria nebyla autorem vybrána náhodně, ale převzata od organizace Heritage Foundation. Tato instituce byla založena v roce 1973 ve Washingtonu D.C., kde sídlí dodnes. Ohodnocením výše zmíněných kriterií každoročně vypočítává index ekonomické svobody, který je publikován od roku 1995 ve spolupráci s deníkem The Wall Street Journal. Čtenář si již sám porovná, jakého souladu dosahují tato kritéria s výsledky činnosti naší vlády a parlamentu.

Index ekonomické svobody

Pro pochopení významu naplnění zmíněných kriterií jsou data získaná téměř za všechny ekonomiky světa dále zkoumána a výsledky těchto výzkumů mohou být dobrým receptem pro všechny vlády světa. Podívejme se na následující obrázek:

Mapa svobody

Heritage Foundation

Na mapě jsou zakresleny jednotlivé země tak, aby bylo podle jejich zbarvení patrné, jaké výše míry ekonomické svobody, respektive naplnění uvedených kriterií, dosahují. Tmavě modré země jsou ekonomicky svobodné země. Do této skupiny patří především ekonomicky nejvyspělejší státy světa: Kanada, USA, VB, Irsko, Švýcarsko, Lucembursko, Švédsko, Finsko, Singapur apod. Další skupinu zemí tvoří země převážně svobodné, jakými jsou Německo, Francie, Polsko, Saudská Arábie, Itálie, ale také Česká republika, jejichž zabarvení je světle modré. Následují ekonomiky převážně nesvobodné, jakými jsou africké státy, Rusko, Čína, Brazílie apod., které mají oranžovou barvu. Zbývající růžové státy jsou státy s represivními režimy, mezi něž patří Irán, Libye, Barma, Laos, Venezuela apod. Bíle označené nebyly do pozorováni zařazeny.

Při pohledu na obrázek každého napadne otázka, jak může být mexická ekonomika tak chudá, když má téměř stejný index ekonomické svobody jako Německo. Odpověď je jednoduchá. Německo prošlo reformami již před padesáti lety a díky nim se stalo jednou z nejbohatších zemí na světě. Mexiko reformami prochází až dnes, ale stále je zemí poměrně chudou. Nicméně růst mexické ekonomiky dnes několikanásobně převyšuje růst ekonomiky německé a snadno ji tak může během 30 let dohnat.

A jak by vypadal vztah indexu ekonomické svobody v jednotlivých zemích a jejich životní úrovně (měřené HDP na obyvatele)? Následovně:

Vztah IES a HDP

Uvedený graf dává do vztahu ekonomickou svobodu v uplynulých 20 letech a hrubý domácí produkt na obyvatele za 94 zemí světa. Na první pohled je patrná přímá závislost. Neboli s růstem ekonomické svobody roste i životní úroveň obyvatel dané země. Ještě zřejmější je uvedený vztah na následujícím obrázku:

Rozdělení IES

V něm jsou zobrazeny 3 skupiny zemí podle indexu jejich ekonomické svobody. První skupinu tvoří země s nejnižší mírou ekonomické svobody (EFW menší jak 5). Tyto země zároveň dosáhly v minulých 20 letech (1980 – 2000) průměrného ročního růstu HDP pouze 0,37 %. Naopak průměrného ročního růstu HDP (téměř desetinásobek) dosáhly země, jejichž míra ekonomické svobody přesáhla 7 bodů (EFW menší jak 7). Význam míry ekonomické svobody je patrný zejména tehdy, dáme-li hodnoty míry ekonomické svobody do vztahu s růstem hrubého domácího produktu tak, jak to naznačuje následující graf:

Změny IES a HDP

Právě z tohoto vztahu lze odvodit jednoduchou poučku: chceme-li akcelerovat ekonomický růst, musíme se pokusit zvýšit míru ekonomické svobody a ne naopak. Uvědomit by si to měla i celá naše politická reprezentace a zohlednit tuto skutečnost při výkonu svých kompetencí.

IES
1995 2001 2002
ČR 5,8 6,9 6,9
Maďarsko 6,3 7,1 7,3
Polsko 5,2 6,2 6,4
Estonsko 5,6 7,6 7,7
SR 5,3 6,4 6,6

Heritage Foundation

Anketa

Jste spokojeni se současným stavem práva v ČR?