Odpověď na názor

Ony ty banky jsou v tomto hodně podobné těm supermarketům. Ty si hlídají určité klíčové položky (nemusí to být nutně ty, které zákazníci nejvíce kupují, nebo za ně utrácejí největší část výplaty, ale takové, u kterých nejlépe znají jejich cenu), na které nalákají zákazníky s tím, že ti následně utratí i za další (již dražší) zboží. A je snad nemorální, pokud tam přijde zákazník jen pro určité zboží a zbytek koupí jinde? Supermarkety se snaží toto chování omezovat např. tím, že stanoví kvótu na denní nákup určitých výrobků i když to minimálně v minulosti bylo někdy posuzováno jako diskriminace zákazníka.
Banky se chovají stejně. Vědí, že zákazník z určité skupiny (dle příjmu, spravovaného majetku, obratu,…) se chová nějakým způsobem a tím bance generuje příjem, který převýší ztrátu z odpuštěných poplatků. Samozřemě i zákazník se může bránit, např. simulováním tohoto obratu přeposíláním mezi účty (je tak zařazen do skupiny, do které nepatří) a i banka se může bránit, např. tím, že místo obratu bude chtít potvrzení od zaměstnavatele o příjmech, stejně jako dnes chce od studentů potvrzení o studiu. A pak záleží na tom, jeslti na to budou jejich zákazníci ochotni přistoupit (já se domnívám, že většina nikoliv).
Stejně tak se může zákazník bránit tím, že z nabídky banky využívá pouze některé služby (ty, které jsou pro něj výhodné) a jiné služby využívá u jiného ústavu.
Ani jedno nepovažuji za nemorální, špatné, atd. Co se mi nelíbí je ono nakupování a vracení zboží, protože do toho tahá stranu (obchodníka), která z toho nic nemá a podmínky nenastavila. Ale pokud např. používá soukromou kartu k firemním nákupům (tak jako prakticky všichni výherci různých kartových soutěží, nebo „sběrači bodů“), tak v tom nevidím problém, pokud s tím nemá problém účetní ve firmě (neměla by, ale setkal jsem se i s tím, kdy ano).