Názor k článku
Jak (ne)přechytračit banku

Já tuhle hru na kočku a myš chápu. Banky se snaží maximalizovat svůj zisk (přitáhnout bonitní klienty, u kterých vydělají na doplňkových službách, jako jsou pojištění, „prestižní“ karty, vyšší obraty na účtech a kartách, úvěry, zahraniční transakce a zprostředkování investic) a klienti minimalizovat náklady (a tito samozřejmě tyto doplňkové služby využívat nebudou, nebo alespoň ne v míře, jako ti klienti, kteří dané podmínky splní jen tak „mimochodem“ svým přirozeným chováním).
Pro trh je samozřejmě lepší, pokud by byli klienti ochotni více „hlasovat nohama“ a tedy byli mnohem pružnější v přecházení mezi bankami, bohužel jsou v tomto poměrně dost konzervativní. Pro někoho je důležité (ať objektivně nebo jen pro subjektivní pocit), že má pobočku svojí banky v dosahu, že může z bankomatu vybírat ob den, nebo jenom nemohou zrušit účet, protože mají u banky další služby, např. hypotéku. Pak mají jen dvě možnosti.
1) využívat ony mezery. Ono využívání mezer není zcela bez nákladů (ať jde o ztrátu úroku za několik dní, kdy jsou peníze na cestě mezi bankami, nebo uložení peněz na účtě za nižší úrok, než je nejlepší nabídka na trhu), ale stále je to levnější, než platit onen poplatek (nebo si to alespoň klient myslí, někdy se totiž může ukázat, že je levnější zaplatit onen poplatek a místo toho realizovat vyšší úrokový výnos jinde), plus jsou tu náklady, které se obtížně na peníze převádějí (čas, nutnost sledovat každoměsíční splňování podmínek).
2) využívat více produktů u více ústavů a přizpůsobit své chování těmto produktům (vybírat z bankomatu méně často a větší částky nebo vybírat jen z bankomatů „mojí“ banky i když to třeba znamená pamatovat na to při cestě z práce, protože v blízkosti domova žádný nemám). Tento způsob používám já, i když díky tomu, že žiji v Praze tak se nemusím tolik přizpůsobovat nebo omezovat, protože tu mám pobočky všech bank i záložen, stejně jako bankomaty včetně těch s rozšířenými funkcemi, jako jsou vklady.
Varianta 1) je méně náročná na znalosti (stačí si zapamatovat jakou podmínku musím splnit a starat se o ní), varianta 2) poskytuje více možností, ovšem je více náročná na znalosti bankovních produktů mnoha bank a záložen a průběžné sledování podmínek.
Zatímco 1) může provádět prakticky každý, 2) je spíše pro „nadšence“, které takové chování baví, protože objektivně vzato ty cca ušetřené dva tisíce za rok za to nestojí (subjektivně, ale ano :D ).
Buďme ale „dvojkařům“ vděčni, protože přinášejí na bankovní trh alespoň náznak konkurence a – i když jen velmi mírně – ovlivňují tak pro klienta pozitivně poplatkovou politiku bank.