Jak (ne)přechytračit banku

Na Měšci v prvním srpnovém týdnu vyšly dva články na téma, jak díky fintám ušetřit na bankovních poplatcích. Na jednu stranu – proč ne? Ovšem na druhou stranu – pofiderní obcházení pravidel  není nejlepší možností, jak na bankovních poplatcích ušetřit.

Návod, jak ušetřit na poplatcích

Ve svých dvou článcích Michal Salmon radil čtenářům Měšce, jak se vyhnout placení některých bankovních poplatků obejitím pravidel nastavených bankami pro využívání jejich služeb. První článek Vyznejte se v poplatcích mBank. Návod, jak je neplatit byl věnován mBank. Druhý článek Běžný účet zadarmo u drahé banky. Tipy, jak jej snadno získat se pak zaměřoval na několik „drahých“ bank. Ponechme stranou etický rozměr obou článků navádějících k ne zcela korektnímu jednání. Každopádně k nim zbývá dodat, že na bankovních poplatcích se dá ušetřit i více a jednodušeji, než s využitím v článcích uváděných „fint“.

Není-li někdo spokojen s bankovními poplatky, měl by si především ujasnit kolik a za co vlastně platí. Pak by si měl sednout k internetu, vzít si k ruce dokumentaci ke svému účtu včetně posledního výpisu a odpovědět si na několik otázek: Využívám všechny bankovní služby, za které platím? Využívám je efektivně? Nebylo by lepší se bez některých drahých služeb obejít nebo zvolit jinou formu jejich využívání? Nenabízí mi moje banka levnější produkt, který by vyhovoval mým potřebám?

Po chvíli pátrání nejspíš většina lidí zjistí, že vítr v peněžence jim vůbec nezpůsobuje tolik kritizovaný poplatek za vedení účtu, ale spíše transakční poplatky a platby za služby, které možná ani tolik nepotřebují. Dost možná nakonec zjistí, že banka, u níž mají veden účet, je prostě drahá. Pak je určitě na místě se poohlédnout po jiné bance. Výběr je už delší dobu docela široký a změnit banku jde rychle, jednoduše a zdarma. Jenom je třeba překonat svou lenost a nechuť ke změnám. Čtěte také: Mýty kolem bankovních poplatků

Platit nebo neplatit za bankovní služby?

Nejprve si dovolím zopakovat svůj názor na bankovní poplatky. Problém nespatřuji v poplatcích samotných. S vedením běžných účtů a poskytování souvisejících služeb mají banky určité náklady, a proto mi připadá logické, že své služby většinou neposkytují bezplatně. Diskuse ale určitě může být nad výší a strukturou těchto poplatků. Kritiku si banky zaslouží především za nepřehlednost sazebníků a obtížnou dostupnost přesných, úplných a srozumitelných informací o jednotlivých produktech a službách.

Například na tom, že mBank do budoucna hodlá 11. a každý další platební příkaz v měsíci zpoplatnit částkou 3 Kč, nebo že chce podmínit bezplatnost několika výběrů z bankomatu měsíčně minimální útratou placenou kartou, nevidím nic nemravného. I po těchto změnách bude poplatková politika mBank ke klientům mnohem vstřícnější než  u většiny zdejších bank. Kdybych měl účet u ní, asi bych necítil potřebu kvůli úspoře 3 Kč zřizovat a následně hned rušit trvalý příkaz. Čtěte také: Jak vybrat nejlevnější účet?

Podobné se to i s „fintou“ na úsporu poplatku za výběr z bankomatu. Pokud bych měl kartu mBank, nejspíš bych s ní měsíčně zaplatil více než 4000 Kč, které jsou potřeba pro získání tří měsíčních bezplatných výběrů z kteréhokoliv (!) bankomatu v Česku. Získat hotovost  placením zboží kartou a jeho okamžitým vracením mi připadá poněkud komplikované. Nehledě na to, že stále více obchodníků při vrácení zboží zaplaceného kartou hotovost nevydá a platbu vrátí bezhotovostně. Vyjde to pro ně totiž levněji.

A mám to zadarmo … !

Nepříliš pochopitelná je pro mě „finta“ spočívající v přehazování peněz mezi dvěma účty, kterou Jiří Dvořák uvádí ve svém druhém článku. Obzvláště rada uváděná u „vychytávky“ umožňující získat 100% slevu z paušálního měsíčního poplatku za vedení Osobního účtu u České spořitelny v rámci využití Programu výhod: „Požádejte přátele, ať vám na účet do ČS pošlou každý měsíc max. 100 000 Kč. Nebo si tyto peníze posílejte sami ze svého spořicího účtu u jiné banky.“ snad ani nemůže být míněna vážně.

Především částka 100 000 Kč je dosti vysoká na to, aby ji stálo za to trvale blokovat pro výše uvedený účel. Nevím jak, kdo, ale já bych se asi styděl své přátele žádat, aby mi uvedený obnos každý měsíc na pár dní půjčovali. Stejně tak bych si kvůli uvedenému účelu nezakládal spořicí účet v další bance ani nezřizoval druhý účet pro manželku v České spořitelně. Třeba už jenom proto, že pravidla Programu výhod k Osobnímu účtu České spořitelny se mohou ze dne na den změnit, a pak bych stejně musel měnit banku. Čtěte více: Postavte si ideální bankovní účet zadarmo

Podobně pokládám za „hraběcí radu“ možnost získat produktový balíček zdarma u dalších bank splněním podmínky udržování minimální výše aktiv na účtu či účtech. Snad jen kdyby se nejednalo o stotisícové nebo dokonce miliónové částky. Například držet na běžném účtu 250 000 Kč kvůli měsíční úspoře 119 Kč u konta Genius Active je holý nesmysl. Získání prestižního konta zdarma lze dle mého názoru považovat spíše jen za příjemný bonus pro klienty, kteří v dané bance z nějakého důvodu stanovený objem aktiv už mají.

Mají se dodržovat pravidla?

Použití různých „fint“ pro získání osobního prospěchu, třeba formou využívání mezer v pravidlech, asi nelze přijmout za běžnou normu chování. Mají-li mít jakákoliv pravidla smysl, musí být dodržována. Kdyby si každý dělal, co se mu zlíbí, zavládla by všeobecná anarchie. Pokud pravidla občas někdo tak trochu obejde, svět se nezboří. Stane-li se ale beztrestné obcházení pravidel pomocí různých „fint“ masovou záležitostí, pravidla ztratí svůj smysl a nutně dojde k jejich nahrazení jinými pravidly.

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že ve smluvních podmínkách, kterými banka upravuje poskytování svých služeb, bývá vyhrazena možnost jejich změny i bez souhlasu klienta. Pokud banky obcházení pravidel prozatím tolerují, tak jenom proto, že počet klientů obcházející pravidla ke svému prospěchu není tak vysoký. Dojde-li ale k jejich nárůstu, banky bezpochyby budou reagovat zpřísněním pravidel – příkladem mohou být třeba výše uvedená omezení, která hodlá zavést mBank.

Nedodržování pravidel, ať už formou jejich přímého porušování nebo obcházení s využitím různých pokoutních cestiček, je nejen „nečestné a nesportovní“, ale ve svých důsledcích je i kontraproduk­tivní. Může totiž způsobit změny, které nemusí být vždy jenom k lepšímu. Proto zastávám názor, že lepší je pravidla dodržovat. Pokud mi nevyhovují a nejsem schopen či ochoten iniciovat jejich změnu, bude nejlepší odejít ke konkurenci, která mi nabídne pravidla podle mého gusta.