Jak nás okrádá inflace a co se proti tomu dá dělat?

Je inflace skutečným škůdcem v ekonomice? A proč vlády nutí občany spořit a přitom jim znehodnocují peníze?

Definic inflace i hodnocení dalších souvisejících efektů existuje celá řada, totéž se týká její samotné existence. Souběžný růst cen a mezd je v jistém ohledu sám o sobě divný – cosi pak bude možné deklarovat jako růst; v tomto případě je růst ale opravdu chiméra. Můžeme se začít kutat v analogiích, že i stromy se snaží navzájem přerůst, aniž by si tím však polepšily.

Ne že by ale podobné úvahy byly až tak podstatné, protože o moci inflace a její roli v dějinách lze pochybovat jen těžko. Inflace zatím zlikvidovala veškeré nekryté měny, období největšího hospodářského rozmachu byla naopak spojena s deflací nebo konstantní cenovou hladinou. Růst HDP vykoupený inflací je podobně fiktivní jako růst na dluh.

Inflace se samozřejmě může dostavit samovolně, asi jako když se do Evropy dostalo v době zámořských objevů zlato z Nového světa. Jako státní politika lze ale jen těžko rozumně obhájit. Znehodnocování měny zvýhodňuje maximálně tak dlužníky (opravdu se tedy tažení proti státním deficitům myslí vážně?) a toho, kdo se k penězům dostane jako první (banky). Nakonec tak může vzniknout podivná aliance mezi zadluženým státem i bankami, kdy se obě strany vzájemně střídavě zachraňují, ručí si a společně směřují ke kolapsu.

Inflace okrádá střadatele; jak má vůbec stát přesvědčit občany, aby si třeba sami spořili na důchod, když jim úspory soustavně znehodnocuje?
Přitom národní banky inflaci nekompenzují vyššími úrokovými sazbami. Nízké úrokové sazby se staly příčinou realitních bublin v USA a Španělsku. Patologie současné převládající ekonomické teorie vedla k tomu, že v reakci na to se sazby ještě snížily, to aby banky více půjčovaly (předcházející výsledek půjčování byl vynikající, že). Asi jako „řecký vzorec“ – je třeba nalít další peníze, aby se neztratily stávající investice; těžko najít názornější příklad pyramidové hry, kdy přibývá černých petrů a hraje se o to, komu nakonec v rukou zůstanou.

V ČR byla letošní vyšší inflace vyvolána především zvýšením DPH, v posledních letech i celosvětovým zdražením potravin a kolísáním cen energií na světovém trhu. Inflace způsobená zvýšením daní prý ale nevadí (to vysvětlujte kupujícímu), takže ČNB své sazby dokonce snížila. Ekonomiku závislou na vývozu prý ohrožuje příliš silná domácí měna a proti jejímu eventuálnímu zhodnocení je třeba bojovat (takže jako reakce na cizí inflaci se má vyvolávat vlastní? Podobná logika ve stylu pyramidových her: když si soused zapálí dům, zapálíte si svůj – jinak by totiž člověku hrozily všechny negativní dopady toho, že bude relativně bohatý?). Přitom pnutí kolem koruny i splnění 2% inflačního cíle ČNB šlo naopak řešit i utažením kohoutků. Čtěte také: Inflace je vyšší než se plánovalo, ale úrokové sazby by ještě zvýšit neměla

O zvýšení základní úrokové sazby kvůli vysoké inflaci se uvažovalo ještě v květnu, pak ale vstoupily do hry nejspíš nějaké politické tlaky. „Přesto, že v květnu v porovnání s předchozím měsícem inflace vzrostla o 0,2 %, v meziročním srovnání růst zpomaluje z loňských 3,5 % na současných 3,2 %.“ To je opravdu nějaký úspěch?  Tip: Přestanou ceny ruinovat naši peněženku? 

K tomu si připočtěme, že technologický rozvoj by naopak měl vést přirozeně k deflaci, protože zboží lze chrlit levněji. V některých konkrétních oborech deflace skutečně soustavně probíhá. Z toho pak vyplývá, že inflace „netechnologických statků“ je ještě větší než ta, kterou deklarují statistici (viz např. Český statistický úřad).

Vláda je demagogická

Vládní argumentace kolem valorizace důchodů u nás je z toho důvodu poněkud demagogická: v inflaci se promítají dosud stále klesající ceny nemovitostí, automobilů či elektroniky. Ceny základních potřeb, jako jsou potraviny nebo náklady na bydlení, pak naopak logicky asi stoupají strměji. To mějte na paměti i ve vztahu k protiinflačním dluhopisům. Čtěte také: Jsou spořicí státní dluhopisy opravdu vhodné pro občany?

Zde je třeba dodat, že vydavatel dluhopisů, byť relativně důvěryhodný stát, může zkrachovat, takže výsledně se jedná o nulový zisk s rizikem. Ale hlavně, konstantní příjem chleba a piva si tím stejně téměř jistě nezajistíte.

To by ale mohlo stačit, ne? Podobné skuhrání, jak to se světem jde nezadržitelně s kopce, by nám mělo být vždy současně podezřelé, ať už budeme vinit prvotní hřích, ničení přírody nebo ekonomickou politiku. Div, že se vše dávno nesesypalo jako domeček s karet – což vskutku nesesypalo.

Pokud dospějete k závěru, že vás – např. v ekonomické vědě a politice – obklopují podvodníci, šarlatáni a hňupové, asi nemá cenu snažit se to celému světu vymlouvat. I kdyby totiž náhodou byla pravda na vaší straně, efektivnější je větrné mlýny pochopit než s nimi bojovat. Jak se tedy inflaci bránit, když/pokud s ní nic nesvedeme? Na základě dat z historie se předpokládalo, že inflace likviduje přednostně právě drobné střádaly/střední třídu. Ti skutečně bohatí zatím investují do zlata, nemovitostí, akcií a znehodnocení měny se dokážou ubránit.

Jak se zajistit proti inflaci?

V tomto ohledu je dnes ale situace zřejmě odlišná. Obrovský nárůst finanční zásoby a inflační očekávání se již do cen zlata i nemovitostí zřejmě stihlo „propsat“. Prakticky veškerá aktiva, nemovitosti, zlato i akcie, bývají často označována jako nadhodnocená a žijeme s podezřením bublin.

To je v rozporu s tím, že to víceméně do háje má jít s nekrytými bankovkami – těžko může současně klesat hodnota měny (být inflace) i cena aktiv. Něco v našem pohledu je tedy asi špatně. Možnou odpověď dává, co že v poslední době táhne inflaci především – potraviny a energie. Investovat tímto směrem má zřejmě smysl nejen v případě očekávání totální apokalypsy („srub, konzervy a zbraně“).

To se ale lépe řekne než provede. Všichni věděli, že se zvýšením DPH zdraží na našem trhu i potraviny, ale jaksi jsme tuto informaci nedokázali správně využít ku svému prospěchu. V tomto konkrétním případě by např. řešením nebyly investice do potravinářských firem (nebudou mít kvůli růstu koncových cen vyšší zisky), ovšem asi ani nákup tun mouky. Takže co bylo správným řešením?

Ono to celé vlastně dává rozumný smysl, protože snadno dostupné cesty ochrany (koupit si zlatou cihlu) už někdo vyzkoušel, a proto je cena zlata nahoře, byť samozřejmě může růst ještě dál. V tom se zřejmě současná situace liší od předcházejících inflací. Pokus o pointu: informace jsou dnes všeobecně dostupné, stejně jako investiční nástroje. Lidé jsou relativně bohatí, celá řada si může koupit nemovitost „navíc, na jistotu“, dostupné jsou různé formy kolektivního investování.

Zajistit se může kdokoliv, ale právě proto už zajištění nemovitostí či zlatem není tak výhodné, exkluzivní. Kombinace inflačních politik a bublin vede k tomu, že stará řešení moc dobře nefungují. Investovat tak má smysl možná jen do sebe a vlastní nezávislosti na tomhle soukolí. I to je ale jen fráze, protože to se dá říct v libovolné době a navíc to může znamenat skoro cokoliv, od zřízení bramborového pole přes každodenní flámy po oddání se askezi někde v klášteře.

Ne každý z nás má přístup ke skutečně exkluzivním informacím ani možnost založit banku příliš velkou na to, aby mohla padnout. To, že Německo prodává dluhopisy se záporným úrokem, je proto sice absurdní, ale současně logické. A třeba jsou proto různé protiinflační nástroje, ať už dluhopisy nebo takto úročené vklady, v době inflace relativně rozumnou volbou nebo alespoň rozumnou součástí investiční portfolia…

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 8. 2012 16:43