Jak můžete valorizovat renty za poškozené zdraví?

Pracovní úraz s sebou může nést následky v podobě dočasné nebo trvalé ztráty pracovní schopnosti. Rentu vám vyplácí pojišťovna a tuto dávku lze valorizovat. (Příklad.)

Pracovní úraz či nemoc z povolání si často vynutí změnu zaměstnání a přechod pracovníka na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela. Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání – náhrada za ztrátu na výdělku. Náhrady (za ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele vyplácejí úrazové pojišťovny. Více: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity se poskytuje zaměstnanci v takové výši, aby se spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. (Přitom se nepřihlíží k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, takže např. příjmy z přesčasové práce nevedou ke snížení náhrady.)

Při stanovení odškodnění se tedy porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po úrazu (zjištění nemoci z povolání) při započtení invalidního důchodu. Pro vlastní výpočet je velice důležité zjistit přesný okamžik vzniku škody, tj. den, kdy postižený poprvé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (zpravidla z důvodu přiznání některého invalidního důchodu) pobírá méně. (Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůže shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se může shodovat s dnem zjištění nemoci, a to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel okamžitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.)

Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený (ale i zaměstnavatel) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009: Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod. Čtěte také: Kdy lze nařídit práci přesčas a jak ji proplatit?

Pravidelné valorizace

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody a již se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Právní úprava proto zajišťuje těmto zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován, resp. valorizován s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.

Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, které umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Obdobné zmocnění pro odškodnění nepracovních úrazů nebo následků invalidity obsahuje ust. § 447 odst. 4 občanského zákoníku. Valorizace se přitom vztahují i na náhradu na výživu pozůstalých, pokud jim byla přiznána po zemřelém pracovníkovi, resp. občanovi.

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená někdejším zaměstnavatelem (resp. pojišťovnou) nebo jiným subjektem (či jeho pojišťovnou) jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby pracovník (poškozený občan) zůstal na svém původním místě, dosahoval by tam dnes zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2011, a to o 3,9 %. (Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2010, se valorizace odškodnění neprovádí. Tito zaměstnanci, resp. pozůstalí, si musejí počkat zase až na valorizaci další.)

Míra valorizace je shodná s výší valorizací důchodů (pro rok 2011 tedy oněch zmíněných 3,9 %). Není stanovena žádná minimální ani maximální hranice, valorizace podle předepsané procentní sazby se provádí bez ohledu na výchozí či výsledný průměrný výdělek. Je nutno zdůraznit, ačkoliv to již bylo uvedeno výše, že se vždy za základ výpočtu bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován, neboť systém postupné valorizace již dříve valorizovaného průměrného výdělku byl zaveden už v roce 1992. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku náhrady, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, proto a jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních (navazujících). Čtěte také: Pracovní pohotovost: Co s placeným čekáním na práci?

Jednoduchý příklad

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 3,9 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýšil na 20 780 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4780 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (3,9 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4156 Kč.)

Jen po omezenou dobu

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)