Spočítejte si...

Zavřít

Jak jsem šel do banky

Neřeknu vám, jak se jmenovala. Byla to jedna malá pobočka mimo centrum, úředníků, že bys je na prstech ruky spočítal. Klienti snad žádní, všichni zaměstnanci jako by čekali jenom na mě a na to, aby mi splnili všechna má přání.

Zároveň jsem v těch úřednických očích cítil zvědavost, nedočkavou zvědavost toužící přijít na kloub tomu, proč jsem tady. Popravdě, chtěl jsem si založit účet. Důvod byl jednoduchý – změnil jsem zaměstnavatele a ten mi doporučil, abych při té příležitosti změnil i banku. Ne že by mě k tomu nutil, ale dobré zkušenosti s onou bankou (zvláště ve srovnání s mou předcházející) prý k takovému doporučení opravňují.

Tak jsem tu byl, a než jsem se stačil rozkoukat, ujala se mě příjemná mladá dáma, aby mě nasměrovala na připraveného úředníka. Oba se usmívali a v uklidňující atmosféře prosycené vůní orchidejí, mincí a papírových peněz mi dávali okatě najevo, jak jsem pro ně důležitý a jak jim na mě záleží.

„Dobrý den,“ pravím, „rád bych si u vás založil účet.“ Zaregistroval jsem u zkušeně vyhlížejícího úředníka lehké překvapení. Uzel na elegantní kravatě se totiž zavlnil pohybem štítné žlázy, který způsobilo profesionálně skrývané polknutí naprázdno.

„Samozřejmě, jak si přejete. Vy nemáte doma počítač?“ zeptal se nedůvěřivě úředník.

„Proč bych neměl mít počítač?“ divil jsem se.

„Promiňte mi mou nezdvořilou zvědavost, ale podobné operace se už v naší bance zpravidla neprovádějí. Mnohem snazší je totiž založení konta přes internet. Náš program vybavený kontextovou nápovědou umožňuje tuto záležitost odbýt během čtyř až sedmi minut. Přesto není žádný problém vaše konto založit zde.“ Jakmile skončil se svým jednoduchým vysvětlením, začal s vyjmenováváním nabídky běžných účtů, představujících balíčky s kombinacemi služeb a výhod. Když jsem na něj hleděl velmi rozpačitě (sotva jsem stačil vnímat rozdíly mezi jednotlivými balíčky, natož abych se byl dokázal pro jeden konkrétní rozhodnout), dovolil si jeden z nich mi doporučit.

"Pro začátek bude pro vás zřejmě nejpříhodnější balíček Popular. Jde o běžný účet kombinovaný s účtem spořícím. Je na vašem uvážení, jak vysoký minimální zůstatek si na účtu nastavíte, částka tento zůstatek převyšující bude převáděna na váš spořící účet. Stav obou účtů je denně aktualizován a upravován podle výše zůstatku. K účtu patří platební karta, samozřejmě mezinárodní, fungující jako karta kreditní, je tedy na vás, zda budete účet využívat spíše ke spoření či ke krátkodobým půjčkám. Rozdíl mezi úroky ze spořících vkladů a úroky z krátkodobých půjček zde činí pouhé 4%, přičemž u klientů s historií delší než jeden rok se úroky u půjček ještě o jedno procento snižují. Přístup k účtu máte zdarma přes zelenou linku a přes naše centrum s 365 operátory, a také přes internet, kde jako bezpečnostní klíč funguje vaše platební karta. Vložíte ji do mechaniky v jakémkoli počítači, který vás tak identifikuje, zadáte své heslo a nápověda vás už povede naší nabídkou.

Balíček služeb související s tímto účtem také umožňuje využívat nabídku kombinací mezi spořícím účtem, životním pojištěním, stavebním spořením a podílovými listy naší banky. Náš centrální server vám průběžně navrhuje takové portfolio, které co nejlépe odpovídá vašim kapitálovým možnostem, situaci na trhu a osobním preferencím. Záleží pak na vás, zda se volbou počítače budete řídit (tato volba zahrnuje vlivy jako například váš věk, délku spoření, vázanost peněz a jejich případnou likviditu a samozřejmě výnosnost jednotlivých způsobů kapitalizace vašich aktiv)." Úředník to odříkal jako naprostou samozřejmost a já jen odevzdaně kývl, protože jsem začínal chápat, proč mi zaměstnavatel tu banku doporučoval. „Pošleme ti tam peníze, nebudeš se o nic starat a jako bys dostával dva platy.“ Něco na tom bude.

Raději jsem se začal soustředit na to, jak dlouho to založení konta bude úředníkovi trvat. Vyžádal si ode mě identifikační kartu, vložil ji do počítače a požádal mě, abych z klávesnice na přepážce zadal heslo pro přístup k informacím o oblasti financí. Pak mě přidal do databáze. Následně potvrdil převedení uživatelských údajů souvisejících s mým nastávajícím účtem z centrálního serveru na mou kartu a z mé identifikační karty se stala identifikační a kreditní karta v jednom. „Přejete si ještě něco?“ zeptal se úředník. „Naše nabídka je bohatá, a pokud si nebudete vědět rady sám, rádi vám doporučíme to nejlepší.“

„Tři padesát šest,“ řekl jsem si v duchu, když jsem pomyslně zastavil ubíhající vteřinovou ručičku na svých hodinkách. Než jsem se vzpamatoval z údivu, došlo mi, že jsem se chtěl zeptat na půjčení peněz. S novým zaměstnavatelem přišly nové možnosti, proč je tedy nevyužít co nejdříve. Na půdní vestavbu našeho domu pomýšlíme už dlouho. „Potřeboval bych si půjčit několik set tisíc korun. Kdy by to u vás bylo možné?“

„Prakticky hned, pokud v bankovním registru ověříme vaši bezproblémovou historii. Potvrzení o vašem příjmu jsme získali už z vaší identifikační karty, takže se splácením, jak soudím, byste neměl mít problém,“ vysvětloval úředník, zatímco z počítače vyvolával informace, které do mezibankovního serveru uvolnila moje předcházející banka. „Vše je v pořádku, peníze vám mohou být připsány ještě dnes. Souhlasíte?“

S takovou rychlostí jsem nepočítal, zatím jsem se jenom ptal. Odmítl jsem, zítra stejně stavět nezačneme. Přemýšlel jsem, jestli jde o mimořádnou kvalitu služeb, nebo o co nejrychlejší podchycení zákazníka.

„Chci vás ještě upozornit, že současně se založením konta u naší banky došlo ke zrušení vašeho účtu u banky předešlé.“ To mě zarazilo. „Proč?“ Odpověděl, že „není žádný problém přes naši banku vypovědět účet v jiné bance a zároveň převést všechna vaše aktiva na účet nový. Je to jednoduché a můžete tak využívat všechna svá aktiva v lepších podmínkách, která naše banka nabízí“. Bylo to na mě nějak příliš rychlé, až podezřele rychlé. „Ale s tím jsem nepočítal,“ řekl jsem. Měl jsem pocit, že jsem v jeho očích zachytil záblesk podráždění. Ale nic k tomu neřekl. Z jeho nekompromisního vzezření jsem tušil, že k tomu nemůžu nic říct ani já. Úředník navíc pokračoval.

„Současně s převodem aktiv došlo i k automatickému převodu všech údajů o dosavadních pohybech na vašem účtu. Naše banka takto může nabízet dokonalou komplexní péči. Například na základě struktury vašich výdajů, bych si dovolil navrhnout jejich určité snížení. Podle vašich dosavadních plateb vidím, že využíváte služeb finančně příliš náročného mobilního operátora – operátor, které ho vám nabízím, umožní výrazně snížit vaše náklady za telefon. Tento operátor patří do skupiny řízené naší bankou, odkud plynou jeho nižší výrobní náklady a tedy i nižší výsledné ceny.“ Začínal jsem získávat dojem, že je poněkud vlezlý. S provozem svého telefonu jsem byl spokojen a nehodlal jsem na tom nic měnit. Také jsem ho s tím seznámil.

„Jak myslíte,“ řekl nepříliš vlídně, „ke změně může dojít kdykoliv. Nicméně, po zběžném prostudování toku vašich prostředků soudím, že existuje ještě další způsob, jak snížit vaše výdaje. Naše banka prostřednictvím školených vychovatelek totiž zajišťuje péči o děti, která je ve srovnání s částkou, jakou dnes za své dvě děti platíte, o polovinu levnější“ Přerušil jsem ho, než mohl pokračovat: „Přišel jsem si k vám jen založit účet, to je vše, takže vám pro tentokrát děkuji.“ Došlo mi, že díky přístupu k mým účtům o mě ta banka ví úplně všechno.

„Přesto, ještě než od nás odejdete. Radil bych vám, abyste si dával větší pozor při nákupu starožitností. Při současných cenách a množství spekulantů na trhu se snadno stane, že cosi přeplatíte, jako například tu secesní vázu, kterou jste kupoval v té plzeňské galerii. V Liberci ji pobočka naší aukční síně nabízí za cenu nižší o dva tisíce korun.“ To už mě dopálilo, ta váza se mi líbila a co je komu do toho, za kolik jsem si ji koupil, nenechám si kazit radost jenom proto, že „jejich“ aukční síň ji v Liberci nabízí levněji. Zlostně jsem vytrhl svou identifikační kartu z jeho počítače a mířil jsem ke dveřím.

Nepotěšilo ho to. Nasupeně za mnou křičel tak, aby to slyšeli všichni jeho kolegové i kolegyně i ten jeden klient, co právě vcházel do dveří a zřejmě jako já netušil, že přes počítač se dá účet obsluhoval mnohem snadněji a rychleji: „A to předražené spodní prádlo manželce byste si měl taky odpustit! Náš prodejce je lev“ Než stačil doříci, jak ušetřit na spodním prádle, hodil jsem po něm vázou s vonícími orchidejemi, prosmýkl se mezi překvapenými členy ochranky a utíkal jsem pryč, co mi síly stačily.

Nebyl to hezký sen. A přitom začínal docela slibně, co říkáte? Jak vidíte vy svou ideální banku? Nebo vaše sny také končí jako noční můry?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 8. 2009 19:12

Čtěte dále