Hlavní navigace

Jak jedná Poštovní spořitelna s klienty...

10. 9. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Někdy je až nepochopitelné, jakým způsobem se banka svým klientům brání. Chtěl jsem obyčejný kus papíru, ale banka mě poslala do háje hned několikrát. A o ochraně osobních údajů nemůže být řeč.

Před lety, když jsem si vybíral svoji banku pro spravování běžného účtu, jsem založil svůj výběr na chybné představě ideální banky, která by měla být pokud možno co nejdostupnější. Vybral jsem si tehdy Poštovní spořitelnu, ne snad proto, že by mi byla obzvlášť sympatická, ale spíše proto, že bydlím hned vedle její pobočky.

Poštovní spořitelna nikdy nebyla leaderem v dokonalých bankovních službách a já to od ní nikdy nečekal. Nicméně jsem předpokládal alespoň standardní služby. Při založení účtu všechno proběhlo v pořádku, neboť jsem, nevím zač vděčím té náhodě, zrovna nemusel vystát obvyklou čtvrthodinovou frontu u přepážky.

Dokonce jsem po několika týdnech obdržel slavnou MAX kartu, která byla svého času chloubou spořitelny. Moje překvapení ale nastalo v okamžiku, když jsem se ji pokusil vložit do bankomatu poté, co do něj kamarádka na chlup stejnou vložila a vybrala si peníze. Kartu se mi do přístroje nepodařilo vsunout, ať jsem to zkoušel jakýmkoliv otvorem.

Přišel ke mně strážník a ubezpečil mne, že se mi to stejně nepodaří, že má doma stejnou. Zašel jsem si tedy k okýnku a nechal si vysvětlit dámou u přepážky, že jsem tam kartu nejspíš strčil špatně. Když byla i ona neúspěšná, tak mi vysvětlila, že můj typ MAX karty, ačkoliv vypadá stejně, z bankomatu vybírat neumí, přičemž mne ujistila, že v únoru letošního roku mi stejně banka pošle automaticky novou.

Vydržel jsem až do června, kdy jsem si dovolil záležitost urgovat. Paní, která se mi věnovala letos, mi trpělivě vysvětlila, že mi kartu sice už letos nevymění, ale snad v květnu příštího roku by si na mne mohli vzpomenout. Pokud si tedy nehodlám zaplatit novou hned. To jsem, už z principu, odmítnul.

Snažil jsem se tedy pobočkám banky vyhýbat a dosud se mi tak dařilo. Před týdnem jsem ale potřeboval od své banky získat kousek papíru, tzv. „Vklad“, který umožní vložit na účet peníze i někomu jinému, než mně.

Na pobočce mi vysvětlili, že mi to rádi do 14 dnů pošlou. Jelikož tato operace předpokládá pouze vložit papír do tiskárny a natisknout na něj číslo mého účtu, chybně jsem se domníval, že by se dala takováto operace urychlit. Sympatická paní mi ale doporučila, abych se zeptal někoho na klientské lince ČSOB.

Na té mi sice řekli, že mi nepomohou, ale můžu si prý zavolat na Živnocentrálu, kde mi prý ochotně poradí. Hodinu jsem se tedy pokoušel na linku dovolat, aniž bych slyšel něco jiného než obsazovací tón. Pracovník na klientské lince mi vesele vysvětlil, že jsou Živnocentrály přetížené, ale budu-li mít štěstí, dostanu se alespoň do „nezavěšujte, jste v pořadí“.

Odpoledne toho dne jsem se nakonec na zmíněnou linku dovolal. Hrála tam populární melodie z 80. let, a tak jsem mohl spokojeně vzpomínat na dětství. Poté, co hrála hudba asi deset minut, se spojení přerušilo. Štěstí ale stálo při mně a já jsem se po další hodině nakonec dovolal.

Tam mi sice nabídli, že do pěti dnů mohu zmíněný kus papíru (potřeboval jsem jich něco kolem 40) získat poštou na základě telefonické objednávky, ale dříve to opravdu nejde (potřeboval jsem je bohužel do 3 dnů).

Jediná rychlejší možnost je prý vzít si bianco formuláře u okénka banky, kde jich dostanu libovolné množství zdarma. Vybaven tímto know-how jsem se vydal na centrálu Poštovní spořitelny ve Spálené ulici, kde mi ale půvabná slečna odmítla dát víc jak 15 „vkladů“. Že jich prý stejně víc nemá.

Vrátil jsem se tedy k telefonu a rozhodl se, že si nechám poslat „vklady“ aspoň se zpožděním poštou pomocí telefonické objednávky. Dělá se to na telefonním čísle 02/6796 7444. To, co mě ale šokovalo, byla jedna z prvních vět počítačové operátorky: „Zadejte Vaše rodné číslo“. Nevím, jak si naše banky představují ochranu osobních údajů, já si ji ale takto nepředstavuji. Bez ohledu na to, jestli mnou zadané číslo může někdo zjistit nebo ne.

dan_z_prijmu

Nakonec jsem zašel na pobočku Hlavní pošty v Praze, kde jsem se dožadoval klientským servisem potvrzeného neomezeného počtu potřebných tiskopisů, respektive patnácti. Paní u přepážky mi trpělivě vysvětlovala, že mi nedá více než jeden a že ani neví, jestli jich mají na pobočce tolik.

Toho už jsem měl dost i já a šel navštívit její nadřízenou. Teprve ta mi byla ochotná „vklady“ bez řečí dát. Jelikož musím nějaký čas strávit i v zaměstnání, trvala mi celá procedura dva dny. Matně si vzpomínám na doby, kdy se Poštovní spořitelna snažila přesvědčovat lidi, aby u ní nechávaly své úspory. Teď to skoro vypadá, že se tomu brání…

Jste spokojeni se službami vaší banky?

  • Rozhodně ano
    24 %
  • Spíše ano
    25 %
  • Spíše ne
    20 %
  • Rozhodně ne
    18 %
  • Co vám je do toho?
    13 %

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).