Jak je výnosné penzijní připojištění?

Vzhledem k současnému demografickému vývoji, kdy vlivem stárnoucí populace klesá podíl pracující populace na důchodcích, to nemají dnešní mladí nijak jednoduché. Již nyní je totiž zřejmé, že průběžný důchodový systém nebude schopen ufinancovat jejich budoucí nároky na důchod.

V rámci důchodových systémů se zpravidla skloňují nejrůznější pilíře ve všech pádech. Ačkoliv je český systém o jejich rozmanitost více či méně ochuzen, i zde je možné využívat státem podporované instrumenty sloužící ke spoření na stáří.

Tím hlavním je penzijní připojištění. To představuje příspěvkově definovaný systém spoření na stáří, které je vcelku štědře podporované státem. Podpora je poskytována prostřednictvím daňově odečitatelných příspěvků a prostřednictvím, a to je v Evropských měřítkách takřka raritou, přímého státního příspěvku.

Penzijní fondy by měly být schopny alespoň z teoretického hlediska dosáhnout při minimální míře rizika relativně slušných výnosů. To plyne zejména z toho, že fondy zhruba vědí, jak dlouho budou mít které peníze ve svém portfoliu a mohou tudíž investovat své prostředky do výnosných finančních instrumentů s relativně dlouhou dobou splatnosti.

V portfoliích penzijních fondů tedy nalezneme mnohem častěji dlouhodobé dluhopisy (např. státní). Oproti tomu např. v neživotních pojišťovnách, kdy jen málokdo ví, kdy nastane potřeba výplat, nalezneme převážně likvidnější instrumenty (akcie, depozita, krátkodobé dluhopisy).

Podtrženo sečteno by tedy penzijní fond měl dosahovat relativně vysokého zhodnocení nejen z titulu obou forem státní podpory, ale také z titulu výhodné investiční pozice.

Výnosy penzijních fondů musí logicky zhruba kopírovat vývoj tržní úrokové míry, přičemž skutečně dosažený výnos, jak již bylo řečeno, by měl být o něco vyšší. To dokumentuje i zhodnocení prostředků, jakých dosáhly penzijní fondy v uplynulých letech.

Zatímco se v roce 1997 pohybovaly připsané výnosy mezi penzijními fondy někde v rozmezí 7,0 – 11,2 % p.a., v roce 2000 se po výrazném poklesu úrokových sazeb ustálily výnosy v rozmezí 2,0 – 5,7 % p.a. V loňském roce se pak rozptyl výnosů jednotlivých penzijních fondů snížil a výnos se stabilizoval zhruba v rozpětí 2,4 – 4,8 % p.a.

Takovýto výnos sice v některých případ sotva pokryje růst indexu spotřebitelských cen, na straně druhé stále představuje o něco více, než je tomu na termínovaných depozitech u bank. Dosažené výnosy penzijních fondů za posledních 7 let je možné shlédnout na Měšci.

V roce 2001 dosáhl nejvyššího výnosu ING penzijní fond, který zhodnotil jemu svěřené prostředky o 4,8 % p.a. Relativně nejhůře pak dopadl Hornický PF Ostrava, který dosáhl zhodnocení 2,37 % p.a. Do hodnocení nepočítáme fondy, které v uplynulém období ukončily svoji činnost.

V neposlední řadě je také důležité zdůraznit, že spořit na stáří je možné ještě prostřednictvím některých produktů životního pojištění – např. důchodového pojištění. Zde sice účastník nezískává žádný příspěvek, může ale těžit z daňově odpočitatelného pojistného.