Spočítejte si...

Zavřít

Jak je to s poplatky stavebních spořitelen?

Každoroční zdražování poplatků klientů za služby související se stavebním spořením, jako je založení účtu, vedení účtu, nejrůznější změny apod., je zřejmým porušováním zákona o cenách. Mohou se klienti bránit? Jak by měli postupovat dál? Pomůže novela zákona o stavebním spoření?

K bližšímu pochopení si můžeme udělat jednoduchý právní rozbor situace. Stavební spoření je konkrétním produktem bankovního sektoru, který je natolik specifický, že je upraven speciálním zákonem (č. 96/1993 Sb.). Tento zákon podrobně specifikuje samotný produkt – stavební spoření, ale naprosto nic neříká o ceně, za kterou můžou tento produkt stavební spořitelny nabízet svým klientům. Touto cenou se rozumí poplatky za uzavření smlouvy na tento produkt, poplatky za vedení účtu tohoto produktu, poplatky za případné změny, zrušení apod. Obdobně existují i jiné bankovními produkty, upravené rovněž speciálními zákony, jako jsou například leasingové smlouvy na nemovitý nebo movitý majetek, a mnohé další. Ani u nich nejsou ceny za poskytování těchto služeb zákonem ani jinak upravovány.

Pro ceny zboží nebo služeb v České republice platí obecně již výše zmíněný zákon o cenách (č. 526/1990 Sb.). Tento zákon plně platí i pro ceny služeb, souvisejících s poskytováním stavebního spoření. V něm je uvedeno, konkrétně v § 10, které ceny zboží nebo služeb jsou regulovány nebo věcně či časově usměrňovány a které nikoliv. Protože ceny za poskytování služeb souvisejících se stavebním spořením tam uvedeny nejsou, nepodléhají tyto ani režimu regulovaných cen, ani režimu věcně nebo časově usměrňovaných cen.

Pro tvorbu poplatků stavebního spoření může platit pouze smluvní princip, tedy dohoda o ceně, podle § 2 citovaného zákona č. 526/90 Sb. Pro jeho závažnost zde ocituji jeho podstatnou část z odstavce 2: Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje.

A nyní se vraťme ke klientovi, který uzavřel konkrétní smlouvu o stavebním spoření s konkrétní stavební spořitelnou. Nutnou součástí každé platné smlouvy, tedy i platné smlouvy o stavebním spoření, je konkrétní vymezení předmětu smlouvy (stavební spoření) a konkrétní výše sjednané ceny za tuto službu (v tomto případě ceny za služby spojené se vznikem, správou a případnými změnami stavebního spoření).

Součástí smluv o stavebním spoření všech spořitelen jsou Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření, které obsahují také ujednání o ceně za výše uvedené služby. Konkrétně je to u jedné ze spořitelen formulováno takto: Výše úhrady za vedení účtu, jakož i jiné úhrady jsou uvedeny v sazebníku, jehož aktuální znění obdrží účastník na požádání. Jiná stavební spořitelna to má formulováno takto: Stavební spořitelna účtuje účastníkovi za poskytované služby úhrady dle platného Sazebníku.

A právě tady vzniká zcela zásadní otázka, jak konkrétně vykládat obsah naprosto vágního pojmu „platný sazebník“, případně „aktuální znění sazebníku“. Jak bylo dříve uvedeno, pro platnou smlouvu je bezpodmínečně nutnou podmínkou uvedení konkrétní ceny za konkrétně poskytované služby, případně uvedení přesného způsobu výpočtu dohodnuté ceny.

Pokud tedy budeme respektovat tento striktní zákonný požadavek na konkrétnost dohodnuté ceny, nelze pojem platný sazebník respektive aktuální znění sazebníku chápat jinak, než že pro danou smlouvu (po dobu její platnosti, případně do doby oboustranně odsouhlasené změny již jednou dohodnutých podmínek) platí takové sazby, které byly aktuální (platné) v okamžiku podpisu smlouvy. Všechny dodatečné změny těchto sazebníků se mohou týkat a být platné pouze pro nově uzavírané smlouvy. Tato praxe v cenotvorné oblasti je koneckonců zcela běžná, počínaje burzovními obchody…

Lze snadno dovodit, že průběžné změny sazebníků, které v libovolném čase a v libovolné výši uplatňuje v již uzavřených smlouvách jedna strana smluvního vztahu bez předchozí dohody s druhou stranou, jsou zcela zjevně v rozporu s požadovanou určitostí dohodnuté ceny, jak je to uvedeno v citovaném zákonu o cenách. A také to, že v případě takovéto „gumové“ interpretace pojmů platný sazebník respektive aktuální znění sazebníku by byla zpochybněna samotná platnost uzavřené smlouvy od jejího počátku.

Dnes už je zřejmé, že stavební spořitelny jsou si vědomy neoprávněnosti svého dosavadního výkladu pojmů platný sazebník respektive aktuální znění sazebníku, na základě kterého si v rozporu se zákonem neoprávněně průběžně zvyšovali poplatky za poskytované služby, čímž své klienty de facto okrádali, a to v celkové hodnotě mezi 1,5 až 2 miliardami korun českých. Proto v současné době do Všeobecných podmínek doplnili dosavadní znění o úhradách za vedení účtu o dodatek, kterým si tentokrát dopředu nechávají klientem odsouhlasit opět zcela libovolnou tvorbu cen. Že i tento alibistický způsob volné cenotvorby v průběhu času je v rozporu se zákonem o cenách, a tedy právně neúčinný, je nabíledni.

Jedním z hlavních hesel naší novodobé demokracie bylo a snad ještě je, že co bylo ukradeno, musí se vrátit. A tato zásada by neměla být uplatňována pouze ve vztahu k událostem již dávno minulým, ale zejména a hlavně k těm současným. Takže až 2 miliardy korun, které si svým nezákonným postupem stavební spořitelny od nás klientů neoprávněně přivlastnily, čímž se elegantně vyhýbám srozumitelnějšímu označení, čekají na vrácení právoplatným vlastníkům.

Vzhledem k snadné a jmenovitě zcela přesně vyčíslitelné výši neoprávněně inkasovaných částek jednotlivým klientům za dobu celého spoření bude nyní záležet hlavně na tom, jak se k této záležitosti postaví naši volení zástupci v parlamentu a orgány, jejichž povinností je dbát na dodržování zákonnosti v této republice.

Čas je v tomto případě naším úhlavním nepřítelem, protože existuje reálné nebezpečí z prodlení v podobě promlčení. Může se snadno stát, že peníze inkasované bankovními ústavy se nakonec stanou nevymahatelné.

Aby se toto nestalo, mělo by Sdružení obrany spotřebitelů podat žalobu o určení (určovací žalobu), zda pojem platný sazebník respektive aktuální znění sazebníku je v souladu s požadavkem zákona na dostatečnou určitost dohodnuté smluvní ceny. A zda tedy byly stavební spořitelny oprávněny každoročně navyšovat úhrady klientům. Zároveň s tím by mělo formou petice důrazně upozornit naše zákonodárné zástupce o existujícím nebezpečí souvisejícím s promlčením a vyzvat je k přijetí zákona o prodloužení promlčecí lhůty pro tyto konkrétní případy.

I když to sice není ideální řešení, je to mnohem méně špatné řešení než nečinně přihlížet. Ministerstvem financí nově připravovaný zákon o dodržování ceny dohodnuté ve smlouvě o stavebním spoření je z tohoto pohledu nejen zbytečný a nadbytečný, ale rovněž dokazuje neschopnost vládních míst prosadit respektování zákona platícího již patnáct let.

Protože si ale nedělám iluze o činnosti těchto orgánů, myslím si, že je teď také na nás, podváděných klientech, abychom sami dali hlasitě najevo svoje odhodlání bránit se. Nejde zdaleka jenom o ty stovky korun, jde také o princip.

Anketa

Mají stavební spořitelny právo zvyšovat poplatky?

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 1. 2005 16:44