Jak funguje trh práce v Evropské unii?

Míra rigity pracovní síly je důležitým ukazatelem pro zahraniční investory. Čím je tento ukazatel nižší, tím lépe zaměstnavatel optimalizuje počet zaměstnanců a snižuje náklady spojené s přijímáním a propouštěním zaměstnanců.

Do míry rigity pracovní síly se promítá legislativní úprava pracovně-právních vztahů, rychlost získání nového pracovníka, možnost propouštění, administrativní složitost zaměstnávání pracovníků, možnost využívání nestandardních pracovních smluv, síla odborů v zemi, zákonná pracovní doba či délka výpovědní lhůty.

USA versus Evropa

Odbory mají v Evropské unii mnohem vyšší úlohu než v USA. Američané jsou zvyklí se sami o sebe postarat a nespoléhat se na někoho jiného. Na druhou stranu díky odborům jsou v Evropě pracovní podmínky pro zaměstnance neustále vylepšovány.

Základním rozdílem mezi USA a Evropou však je zvýhodňování zaměstnance oproti zaměstnavateli. Výpovědní lhůty jsou v Evropě poměrně dlouhé a pro zaměstnavatele je velice obtížné optimalizovat počet zaměstnanců dle zakázek a momentálních potřeb. Proto mnoho zaměstnavatelů v období, kdy jsou zakázky na vzestupu a firma prosperuje, váhá s přijímáním dalších zaměstnanců, protože by v období úpadku musela již propuštěným zaměstnancům během výpovědní lhůty vyplácet mzdu, a to po dobu několika měsíců.

Legislativní strnulost trhu práce a sociální výhody zaměstnanců jsou jeden z důvodů, proč jsou Spojené státy ekonomicky vyspělejší než Evropa. Pro americké zaměstnavatele není problém propustit zaměstnance. Na druhou stranu firmy rády sáhnou po nových zaměstnancích – trh práce je mnohem flexibilnější, a proto je ve Spojených státech nakonec i nižší zaměstnanost.

Země Evropské unie v současné době přezkoumávají pracovní zákonodárství (úlohu, kterou ve vztahu k pracovní době hrají zákony). Zaměstnanci v Evropě pracují mnohem méně než v ostatních vyspělých zemích světa. Ve více než dvou třetinách členských zemích Evropské unie pracují občané v průměru méně než 40 hodin týdně (počítá se pouze pracovní doba – mimo přestávek na oběd…). Během posledních let došlo téměř ve všech členských zemích Evropské unie k poklesu délky pracovní doby.

Podnikatelská pružnost

V Evropské unii je součástí kampaně proti zaměstnávání „načerno“ omezování podpor v nezaměstnanosti a následných sociálních dávek a současné snižování přímého zdanění nízkých příjmů. Podniková pružnost je výsledkem optimálního zacházení s lidskými zdroji, cílem je pracovní síly přizpůsobovat, aniž by se lidé stávali nadbytečnými.

Orientace na trvalý vztah mezi podnikem a pracujícím (tak jako se to děje v Japonsku) maximalizuje investice do lidských zdrojů a zainteresovanost personálu. Pružnější politika důchodového zabezpečení, rozmanitost pracovní činnosti a větší možnost částečných úvazků odpovídají v mnoha případech přání pracujících a zájmům podniků, které chtějí lépe využít svého kapitálu. Takové úpravy pracovní doby směrem dolů jsou často blokovány nepružnou praxí, která standardizuje pracovní týden v Evropě.

Nejnižší rigita pracovní síly v Evropě je na Slovensku

Dle údajů Světové banky je nejnižší rigita pracovní síly na Slovensku, Dánsku s Švýcarsku. Česko se umístilo na sedmém místě a z nových členských zemích se před námi umístilo pouze Slovensko. Naopak nejhůře dopadla Francie (kde průměrná týdenní pracovní doba je pouze 35,2 hodiny) a Řecko se Španělskem.

Pramen: The Worldbank – Doing Business 2004