Jak dopadají kolísající měny na ekonomiku?

Musí nutně silná měna znamenat dobrou věc pro ekonomiku země, jak se mnoho lidí může domnívat, nebo s sebou nese i nějaká negativa? Nejenom na tuto otázku odpoví tento článek.

Měnové fluktuace jsou přirozeným výsledkem systémů s plovoucím měnovým kurzem, který je normou pro většinu velkých ekonomik. Měnový kurz jedné měny proti té druhé je ovlivněn mnoha fundamentálními a technickými faktory. Patří mezi ně nabídka a poptávka těchto dvou měn, výkonnost ekonomiky, výhled v rámci inflace, úrokové diferenciály, toky kapitálu, technická podpora a podobně. Protože jsou tyto faktory obvykle ve stavu trvalého toku, hodnoty měn neustále kolísají od jednoho okamžiku k druhému. Ačkoliv by měla být měnová úroveň do značné míry určena podkladovou ekonomikou, často tomu tak nemusí být, protože velké pohyby kurzu měny mohou ovlivňovat osud ekonomiky. V této situaci se měna stává ocasem, který vrtí psem, a ne opačně.

Vlivy měny jsou dalekosáhlé

Ačkoliv je dopad měnových výkyvů na ekonomiku dalekosáhlý, většina lidí nevěnuje větší pozornost kurzům měn, protože je většina jejich podnikání a transakcí realizována v pro ně domácí měně. Pro typického spotřebitele vstupují kurzy měn do zájmu především v rámci příležitostných aktivit nebo transakcí, mezi které můžeme zařadit například cestu do zahraničí nebo platbu za přeshraniční zboží zakoupené po internetu.

Mylná představa většiny lidí spočívá v tom, že je silná domácí měna dobrým znakem, protože je díky této skutečnosti levnější cestování do zahraničí nebo placení za zakoupené zboží za hranicemi České republiky. V realitě může nicméně nepřiměřeně silná měna vyvíjet významnou zátěž na podkladovou ekonomiku v dlouhodobém horizontu, protože jsou celá průmyslová odvětví udělána nekonkurenceschopnými a mnoho pracovních míst může být v tomto důsledku ztraceno. A zatímco spotřebitelé mohou pohrdat slabší domácí měnou, protože to dělá cestování do zahraničí a přeshraniční nakupování dražší, slabší měna může ve skutečnosti přinést více ekonomických přínosů.

Hodnota domácí měny na devizovém trhu je důležitý instrument v soupravě nástrojů centrálních bank. Stejně tak je důležitým faktorem, který určuje měnovou politiku země. Přímo nebo nepřímo ovlivňuje úroveň měny řadu klíčových ekonomických veličin. Může se jednat například o úrokovou sazbu, kterou platíme za naše hypotéky, výnosy našeho investičního portfolia, ceny potravin v obchodě nebo dokonce i vyhlídky na naše zaměstnání.

Dopad měny na ekonomiku

Úroveň měny má přímý dopad na následující vybrané aspekty ekonomiky, které si postupně představíme a blíže popíšeme v dalších odstavcích tohoto článku.

Obchod se zbožím a službami

Tento aspekt se týká mezinárodního obchodu a v něm obsaženém exportu a importu zboží nebo služeb. V obecné rovině bude slabší měna stimulovat export a učiní import dražším, čímž se snižuje deficit nebo se zvyšuje přebytek výkonové bilance, což je jedna z akumulovaných částí běžného účtu platební bilance zahraničního obchodu, v průběhu času.

Jednoduchý příklad ilustruje tento koncept. Předpokládejme, že jsme českým vývozcem, který prodal nějaký čas zpátky 1 milion výrobků za 10 Kč/kus do Německa. V té době byl kurz mezi českou korunou a eurem řekněme na úrovni 25 CZK/EUR. Celkem by tedy německá protistrana zaplatila 400 000 eur a náklad na jeden kus by činil 0,4 eura. Nyní však chce německý obchodník uskutečnit velkou objednávku a získat díky tomu lepší cenu. Hodnota kurzu zároveň v průběhu času poklesla na 27 CZK/EUR, což by v předešlé situaci znamenalo, že bychom dostali přibližně 370 370 eur – 0,37 eura za kus. I když tedy hodnota kurzu poklesla a pro německého obchodníka se cena jeví jako výhodnější, my stále získáme v přepočtu přibližně 10 Kč za výrobek. Depreciace naší domácí měny vůči té zahraniční je hlavním důvodem, proč naše exportní snaha zůstala konkurenceschopná na mezinárodních trzích.

Naopak výrazně silnější měna může snížit vývozní konkurenceschopnost a udělat import levnějším, což může ve finále způsobit, že se bude deficit výkonové bilance zvyšovat nebo přebytek snižovat. Dříve, než se tak stane, mohou být průmyslová odvětví, která jsou vysoce exportně orientovaná, zdecimována nepřiměřeně silnou měnou.

Hospodářský růst

Základní vzorec pro získání hrubého domácího produktu dané ekonomiky může být specifikován jako HDP = C + I + G + (X – M), kde C je spotřeba nebo spotřebitelské výdaje, což je zpravidla největší složkou ekonomiky, I jsou kapitálové investice ze strany podniků a domácností, G jsou vládní výdaje a (X – M) je rozdíl mezi vývozem a dovozem, což dává ve výsledku čistý export. Z této rovnice je zřejmé, že čím vyšší je hodnota čistého exportu při zafixování ostatních proměnných ve vzorci, tím vyšší bude hrubý domácí produkt dané ekonomiky. Jak již bylo zmíněno dříve, velikost čistého exportu má opačnou korelaci k síle domácí měny, takže pokud čistý export roste, domácí měna se stává slabší.

Toky kapitálu

Zahraniční kapitál bude mít tendenci proudit do zemí, které mají silnou vládu, dynamickou ekonomiku a stabilní měnu. Národ potřebuje mít relativně stabilní měnu pro přilákání investičního kapitálu od zahraničních investorů. V opačném případě, kdy jsou očekáváním kurzové ztráty způsobené znehodnocením měny, mohou být zahraniční investoři odrazeni.

Toky kapitálu mohou být rozděleny do dvou hlavních typů, které jsou zároveň jedny z částí finančního účtu platební bilance zahraničního obchodu. Jedná se o přímé zahraniční investice, díky nimž zahraniční investoři získávají podíl v existujících společnostech nebo budují nové podniky v zahraničí. Druhou variantou jsou portfoliové zahraniční investice, ve kterých dochází k investici zahraničních investorů do cenných papírů dané cizí země. Přímé zahraniční investice jsou klíčovým zdrojem financování rostoucích ekonomik, mezi které můžeme zařadit země typu Čína nebo Indie, jejichž ekonomický růst by byl omezen, pokud by nebyl zahraniční kapitál k dispozici a do vybraných ekonomik neustále pumpován.

Vlády výrazně preferují přímé zahraniční investice před těmi portfoliovými, protože ty mohou často mít podobu určitých „horkých“ peněz, které můžou opustit zemi, když jde do tuhého. Tento jev je označován jako odliv kapitálu, který může být vyvolán jakoukoliv negativní událostí, a to například včetně očekávané nebo předpokládané devalvace (oslabení) měny.

Úrokové sazby

Jak již bylo zmíněno dříve, úroveň měnového kurzu je klíčovým faktorem pro většinu centrálních bank při stanovování měnové politiky. Například Mark Carney, bývalý guvernér Bank of Canada, což je centrální banka Kanady, v září 2012 prohlásil, že centrální banka bere měnový kurz v úvahu při stanovování měnové politiky. Carney také řekl, že přetrvávající síla kanadského dolaru byla jedním z důvodů, proč byla měnová politika Kanady mimořádně uvolněná po tak dlouhou dobu.

Silná domácí měna působí jako určitá brzda ekonomiky. Dosažení stejného konečného výsledku je možné vidět i v případě zpřísnění měnové politiky ze strany centrálních bank, pod kterým si můžeme představit například vyšší úrokové sazby. Další zpřísnění měnové politiky navíc v době, kdy je domácí měna nepřiměřeně silná, může nežádoucím způsobem zvýšit problém přilákání takzvaných „horkých“ peněz ze strany zahraničních investorů, kteří hledají rizikovější a zároveň výnosnější investice, které by navíc dále tlačily na domácí měnu.

Závěr

Kolísání měn může mít značný dopad nejenom na domácí ekonomiku, ale také na tu globální. Investoři mohou využít takové kolísání k vlastnímu prospěchu při investování v zahraničí nebo do amerických nadnárodních společností, když je americký dolar slabý. Protože kolísání měn může být značným rizikem pro investora při velkých otevřených pozicích na forexu, mohlo by být nejlepším řešením zahedgovat dané pozice a s tím související rizika přes mnoho nástrojů, které slouží pro zajištění rizik a jsou volně k dispozici pro investory. Příkladem za všechny mohou být pro většinu čtenářů jistě známé finanční deriváty.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 7. 2014 9:55