Jak by se vám líbila půlroční výpovědní doba?

Ukončit pracovní poměr není jistě nic příjemného, ale současná nízká míra nezaměstnanosti a trvající ekonomický růst jsou velkou nadějí pro nalezení nového místa v relativně krátké době. Naše dvouměsíční výpovědní lhůta patří mezi dlouhé, ale stále je jen chudou příbuznou před jinými možnostmi.

Pracovně-právní ochrana zaměstnanců je v Evropě, na rozdíl od ostatních vyspělých zemí světa (USA, Austrálie či Kanada), na vysoké úrovni. I z tohoto důvodu je personální politika firem velmi důležitá a společnosti mají zájem na stabilizaci svých zaměstnanců. Fluktuace zaměstnanců je pro společnosti sídlící v Evropě mnohonásobně dražší než pro firmy v USA.

Evropa – výpovědní lhůty jsou dlouhé

Počet evropských zaměstnavatelů uzavírajících se svými zaměstnanci smlouvu na dobu určitou roste (tuto smlouvu nelze ve všech zemích uzavřít ve všech případech). Důvodem jsou dlouhé výpovědní lhůty (v mnoha zemích až 6 měsíců), které dělají zaměstnavatelům problémy při optimalizaci počtu zaměstnanců. Pracovní morálka a výkon zaměstnance ve výpovědní době je samozřejmě nižší a ohodnocení stejné…

Výpovědní lhůta běží ve všech zemích pouze v případě, že pracovní poměr byl rozvázán výpovědí. Při zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebo okamžitým zrušením pracovního poměru (např. z důvodu zaměstnancova hrubého porušování pracovní kázně – opilost…) nemá zaměstnanec na výpovědní lhůtu nárok. Nejkratší výpovědní lhůty jsou ve Velké Británii a Irsku, naopak nejdelší výpovědní lhůty najdeme v Dánsku, Finsku, Švédsku, Německu a Řecku.

Rozvázání pracovního poměru v Česku

Podle zákoníku práce může být pracovní poměr skončen vůlí zaměstnance nebo zaměstnavatele (nebo obou) těmito způsoby:

  • Dohodou (§ 49 zákoníku práce) – záleží pouze na zaměstnavatelově a zaměstnancově domluvě, ke kterému termínu pracovní poměr ukončí, musí být uzavřena písemně – jinak je neplatná.
  • Výpovědí (§ 50 až § 54) – jedná se o jednostranný právní úkon (může jej učinit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec), na základě kterého po uplynutí výpovědní lhůty skončí pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Pracovní poměr končí po uplynutí výpovědní lhůty, která činí nejméně 2 měsíce. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce, který následuje po doručení výpovědi.
  • Okamžitým zrušením (§ 55 a § 56) – zaměstnavatel i zaměstnanec mohou pracovní poměr zrušit jenom výjimečně – např. zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem…
  • Zrušením ve zkušební době (§ 66) – ve zkušení době, která musí být sjednána písemně a činí 3 měsíce, může zaměstnanec i zaměstnavatel zrušit pracovní poměr okamžitě bez udání důvodu.

Které doklady po ukončení zaměstnání potřebujete?

Se skončením pracovního poměru samozřejmě vyplývají zaměstnavateli určité povinnnosti: především vydání potvrzení o zaměstnání (důležitý doklad pro výpočet podpory v nezaměstnanosti, nemocenských dávek v novém zaměstnání…). Zaměstnanec má samozřejmě nárok na výplatu mzdy za práci vykonanou ve výpovědní lhůtě, proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo na vydání pracovního posudku, pokud si o něj požádá.

Nezaměstnanost v EU začátkem roku pouze 6,8 %!

Zlepšování situace na trhu práce ve všech evropských zemích přineslo jenom za poslední tři roky snížení míry nezaměstnanosti za celou Evropskou unii o téměř 2 %. Evropské ekonomice se v současné době velmi daří – jedním z důsledků je i neustálé snižování míry nezaměstnanosti, dle posledních údajů (za leden 2008) činí za celou EU pouze 6,8 %. Nejnižší míra nezaměstnanosti je v Nizozemí (2,9 %), následuje Dánsko (3,1 %) a Kypr (3,6 %). Naopak nejvyšší je na Slovensku (10,4 %) a Španělsku (8,8 %). Přestože pracovně-právní úprava zvýhodňuje v EU zaměstnance, je míra nezaměstnanosti v EU i v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi světa velmi nízká.

Výpovědní lhůty ve vybraných zemích:

Finsko

Výpovědní lhůta je odlišná dle délky zaměstnání: do odpracovaného jednoho roku činí 14 dní, od jednoho do čtyř odpracovaných let činí 1 měsíc, od 4 do 8 odpracovaných let činí 2 měsíce, od 8 do 12 let činí 4 měsíce, nad 12 odpracovaných let činí 6 měsíců (sčítá se délka zaměstnání od všech zaměstnavatelů).

Řecko

Výpovědní lhůta je závislá na počtu odpracovaných let: od dvou odpracovaných měsíců do jednoho roku činí 30 dní, od jednoho do čtyř let činí 60 dní, do 4 do 6 let činí 3 měsíce, od 6 do 8 let činí 4 měsíce, od 8 do 10 let činí 5 měsíců, za každý další odpracovaný rok se výpovědní lhůta prodlužuje o jeden měsíc, max. však činí 24 měsíců (sčítá se délka zaměstnání od všech zaměstnavatelů).

Velká Británie

Výpovědní lhůta je závislá na počtu odpracovaných let: od jednoho odpracovaného měsíce do dvou let činí 1 týden, za každý další odpracovaný rok se prodlužuje o jeden týden, maximální výpovědní lhůta však činí 12 týdnů (sčítá se délka zaměstnání od všech zaměstnavatelů).

Irsko

Výpovědní lhůta je závislá na počtu odpracovaných let: od 13 týdnů do dvou let činí 1 týden, od 2 do 5 let činí 2 týdny, od 5 do 10 let činí 4 týdny, od 10 do 15 let činí 6 týdnů, nad 15 odpracovaných let činí 8 týdnů (sčítá se délka zaměstnání od všech zaměstnavatelů).

Švédsko

Výpovědní lhůta je závislá na počtu odpracovaných let: od dvou do čtyř odpracovaných let činí 2 měsíce, od 4 do 6 let činí 3 měsíce, od 6 do 8 let činí 4 měsíce, nad 8 odpracovaných let činí 6 měsíců (sčítá se délka zaměstnání od všech zaměstnavatelů).

Prameny:

  • Zákoník práce v platném znění
  • „Sozial Kompass Europa“, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung – Bundesrepublik Deutschland

Anketa

Upřednostnili byste delší výpovědní lhůty v ČR?

18 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 8. 2008 13:04