Spočítejte si...

Zavřít

Jak banky identifikují své klienty?

Každá obchodní banka je povinna identifikovat svoje klienty, a to především před uzavřením „smlouvy o poskytování jakékoli bankovní služby“.

V zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách je uvedeno, že každá obchodní banka je povinna (pro potřeby pojištění vkladů v bankách) zabezpečit identifikaci vkladatele při vedení jeho účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu a identifikační údaje o vkladateli vést ve svojí evidenci.
Identifikačními údaji klienta se podle zákona č.21/1992 Sb., o bankách rozumí

  • u fyzických osob jméno, příjmení, adresa a datum narození nebo rodné číslo, popř. identifikační číslo,
  • • u právnických osob obchodní firma nebo název právnické osoby, její sídlo a u tuzemských právnických osob také její identifikační číslo.

Tyto identifikační údaje musí být uvedeny ve „smlouvě o vedení účtu“, ve vkladní knížce a na vkladovém certifikátu, vkladním listu, resp. na jiném analogickém dokumentu.

Na základě zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je (nejenom) každá obchodní banka povinna identifikovat každého svého klienta, a to včetně klientů uvedených na „podpisových vzorech“ ke všem typům bankovních účtů, resp. k bezpečnostním schránkám.

Podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti se identifikačními údaji klienta rozumí

  • • u fyzických osob všechna jména a příjmení, rodné číslo a (pokud nebylo rodné číslo klientovi přiděleno) datum narození, místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství; pokud se jedná o podnikající fyzickou osobu, také její obchodní firma, odlišující dodatek, místo podnikání a identifikační číslo,
  • u právnických osob jejich obchodní firma nebo název (a to včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení), jejich sídlo, identifikační číslo nebo obdobné číslo, přidělované v zahraničí; u fyzických osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo členem, údaje, které jsou uvedené v první odrážce tohoto odstavce.

Jak je vidět, tak oba zákony vyžadují od obchodních bank jiný rozsah údajů, kterými jsou povinny identifikovat svoje klienty.

  • Zákon č. 253/2008 Sb.stanovuje povinnost identifikace klienta podrobněji než zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, který je ovšem pro obchodní banky „základní právní normou“.
  • Na druhé straně by měla každá obchodní banka při identifikaci svých klientů zohlednit, že nemůže předpokládat, zda klient nebude mít operace na svém účtu operace vyšší než 10 000 euro (resp. v protihodnotě v jakékoli jiné měně), která je stanovena zákonem č. 253/2008 Sb.

Právnické osoby a fyzické osoby-podnikatelé

U těchto klientů v průběhu jejich identifikace obchodní banky požadují předložení příslušných dokladů o tom, že podnikají, tj. např. výpisu z obchodního rejstříku, živnostenského listu, koncesní listiny nebo jiného dokladu z analogické evidence (samozřejmě výhradně tehdy, pokud podniká).

Podnikatelský účet bankovní úředníci nemohou založit nikomu, kdo příslušným právním dokumentem (tedy výpisem z obchodního rejstříku, živnostenským listem, koncesní listinou nebo výpisem z jiné analogické evidence) neprokáže, že skutečně podniká. Pokud si klient přeje založit podnikatelský bankovní účet a jako doklad o tom, že podniká, předloží pouze doklad finančního úřadu o přidělení tzv. daňového identifikačního čísla DIČ, tak s ním žádná obchodní banka nemůže uzavřít žádnou smlouvu, protože doklad o přidělení DIČ není identifikačním dokladem. Doklad o přidělení DIČ totiž představuje pouze o doklad o tom, že je konkrétní klient evidován na finančním úřadě pro potřeby plnění svých daňových povinností. Pouhá existence daňového identifikačního čísla DIČ (tj. evidence na finančním úřadě pro daňové účely) totiž neznamená, že je konkrétní osoba podnikatelem, a proto jí není možné založit podnikatelský účet.

Každý občan totiž může mít (vedle příjmů ze svého zaměstnání) také příjem např. z vlastní umělecké činnosti nebo z pronajímání nebytových prostor ve vlastním rodinném domku, což ovšem samo o sobě nedokazuje, že je, resp. že nutně musí být podnikatelem. Fyzické osoby, které jednají za příslušnou právnickou osobu. V průběhu identifikace těchto klientů bankovní úředníci požadují také předložení jeho osobního dokladu, tj. např. z občanského průkazu (u tzv.statutárních zástupců, uvedených na příslušném výpisu z obchodního rejstříku, příp. na analogickém dokumentu) a příp. také úředně ověřenou plnou moci k jednání za danou právnickou osobu.

Fyzické osoby-občané

U těchto klientů pracovníci obchodních bank požadují v průběhu jejich identifikace jejich průkaz totožnosti – minimálně občanský průkaz (u občanů České republiky) nebo cestovní pas (u cizinců). Některé obchodní banky ovšem požadují od svých klientů pro potřeby jejich identifikace před podpisem „Smlouvy…“ ještě další osobní doklad (nejlépe pokud je opatřený fotografií držitele – např. cestovní pas nebo řidičský průkaz), a to z důvodu zvýšení bezpečnosti při identifikaci klienta – dva doklady se totiž zcizují, resp. zfalšují hůře než jeden doklad.

Bankovní úředníci v žádném případě nemohou jako identifikační doklad akceptovat doklad o ztrátě občanského průkazu, protože neobsahuje veškeré identifikační údaje, které jsou pro potřeby identifikace klienta vyžadovány příslušnými zákony (viz výše). Jinak řečeno, smlouvu o poskytování jakékoli služby s klientem obchodní banka uzavře pouze v tom případě, pokud prokáže svou způsobilost k právním úkonům, a to jako fyzická osoby občan, fyzická osoba podnikatel nebo právnická osoba.

obchodních podmínkách každé banky, které bývají součástí Smluv o poskytování bankovních služeb, může být uvedeno také ustanovení, že klient je povinen „svojí“ obchodní bance sdělovat veškeré změny, které se týkají jeho identifikačních dokladů. Vedle pojmu identifikace klienta je rovněž používán pojem autentizace klienta, přičemž jsou oba pojmy někdy mylně považovány za synonyma.

Pod pojmem autentizace klienta si je nutné představit prověření, zda je konkrétní klient příslušné banky skutečně oprávněn využívat konkrétní bankovní službu. Toto prověření je prováděno nejčastěji prostřednictvím klientova podpisového vzoru nebo nejrůznějších kódů V bankovní praxi je vztah mezi identifikací klienta a jeho autentizací obvykle následující:

  • nejprve je klient bankovním úředníkem identifikován (tedy klient „prokáže, kdo je“),
  • v návaznosti na to obchodní banka s identifikovaným klientem uzavře příslušnou Smlouvu…,
  • v této Smlouvě… je potom uveden způsob autentizace klienta, tj. způsob, jakým klient bude prokazovat, že je oprávněn využívat konkrétní bankovní službu.

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že identifikace klienta je jednou ze základních podmínek pro boj obchodních bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, resp. proti financování terorismu. Tato povinnost (nejenom) pro obchodní banky vyplývá z výše uvedeného zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 7. 2012 1:47