Jak a kolik spořit na důchod?

Problémem nejsou peníze, ale demografický vývoj

Pro lepší finanční život v důchodu si můžeme vybrat z pestré palety finančních produktů, ale mezi časté otázky patří, jak vysoká má být optimální částka pro pravidelné spoření. Mnoho lidí se ani nevyzná, které způsoby jsou vhodné. Máme i jiné možnosti, než klasické „penzijko“?

Současný důchodový systém se skládá ze dvou pilířů: průběžného, který se opírá o mezigenerační solidaritu (tzv. pay as you go) a dobrovolného penzijního připojištění. Problémem je bohužel demografický vývoj, jinými slovy naše populace stárne a ubývá výdělečně činných občanů, kteří budou solidárně na důchodce „vydělávat“. Posunutí důchodového věku na 65 let sice první důchodový pilíř jakž takž udrží, ale nejde o reformu, jen o úpravu parametrů současného stavu.

Důchodová krize nehrozí?

Od doby reformy veřejných financí jsme svědky souvislých informací, že důchody současné generace třicátníků (mezi něž patří i autor tohoto článku), budou nízké, spíše tristní. Státní pokladna krvácí, finance pro důchodový sociální systém budou chybět během dvaceti let, pokud nedojde k zásadní změně financování sociální politiky státu či masivnímu nárůstu ekonomicky aktivních obyvatel. Je však situace opravdu tak závažná, anebo jde spíše o cílený tlak penzijních fondů, investičních fondů či pojišťoven? Ekonomicky vzdělaní odborníci ukazují varovný prst a vybízejí k vlastnímu spoření, nespoléhat se na státní důchod. Mají k tomu dobrý důvod: matematické propočty příjmů a výdajů státního rozpočtu v kontextu se statistikou vývoje ekonomicky činných obyvatel (a tedy přispívajících daněmi do státního rozpočtu). Ovšem slyšel jsem už i velmi smělé názory ukazující na logický vývoj osazení poslanecké sněmovny, vládních stran a senátu. Tyto státní instituce v dalších letech budou pravděpodobně osazeny právě nynějšími „třicátníky“, tedy přesně těmi, kterých se budou důchody týkat. Žádná vládnoucí strana si nebude moci dovolit nechat důchodce-voliče na mizině, a to je podle některých názorů jasný důkaz, že se státní peníze na důchody vždy najdou. Přenechejme však názory na nutnost důchodové reformy ekonomům a pojďme se podívat, jaké máme možnosti.

Penzijní připojištění ano, ale jen jako základ

Penzijní připojištění patří mezi bezpečné a oblíbené finanční produkty určené k dlouhodobému spoření na důchod. Jeho nevýhody jsme na finančním serveru Měšec.cz popisovali již mnohokrát. Otázkou je, zda pro konzervativně smýšlejícího člověka má tento produkt smysl? Asi ano, ale jednoduchá jednoznačná odpověď neexistuje. Podle bývalého generálního ředitele Penzijního fondu České pojišťovny Ivo Foltýna je penzijní připojištění i v době, kdy negeneruje nijak zásadní výnosy, stále výhodným produktem, se kterým je potřeba počítat. Ne však jen jako s jediným způsobem šetření na důchod. Našetřit do důchodu milion korun není nereálné a penzijní připojištění je k tomu právě vhodným nástrojem. Nemá však smysl spořit jen minimální stokorunu. Ovšem s tisícikorunou měsíčně už se naspořit milion dá. S penzijním připojištěním tak budoucí důchodce získá svoji konzervativní složku svého investičního důchodového portfolia, nabádá Foltýn k využívání penzijního připojištění jako nerizikové alternativy spoření na důchod.

<calculator id=„5“></calcu­lator>

Jen na penzijní připojištění se pro důchod spoléhat nelze. V posledních letech jsou zhodnocení penzijních fondů nízká a úspory našetřené v penzijních fondech přežívají ukusování inflace jen za pomoci státního příspěvku. Když se podíváme na fakt, že jakékoli naše přebývající finance a úspory bychom měli více či méně diverzifikovat do více finančních produktů, a tím zmenšit riziko v případě krachu či jiných nepředvídavých nepříjemností, je penzijní připojištění vhodný nástroj, který vytvoří bezpečný pilíř našeho důchodového spoření s pomocí konzervativního (a tedy ne příliš ziskového) nástroje. Příspěvek pod 500 Kč měsíčně ztrácí smysl, optimální částkou je 1000 Kč (z pohledu dnešních třicátníků). I přesto takto naspořená částka nestačí k zabezpečení důstojného stáří, propad příjmů po dosažení důchodového věku bude stále vysoký. A tady se otevírá druhý bod.

Akcie a dluhopisy jako další stavební kámen

Odchodem do penze klesne většině lidí příjem mezi polovinu až dvě třetiny předchozího čistého příjmu. Je potřeba proto hledat další cesty, jak získat další peníze. Jestliže máte jedinou možnost, a to ve formě spoření, jako druhý stavební kámen jsou vhodné dluhopisové fondy. Třetí stavební kámen pak tvoří akciová složka. Aby člověku s průměrným příjmem neklesla po odchodu do penze životní úroveň, musel by po celý život průběžně investovat alespoň deset procent svého příjmu do portfolia akcií a dluhopisů. V současné době to pro lidi s průměrným platem znamená odkládat stranou na stáří zhruba 1500 korun měsíčně, říká Roman Stuchlík, analytik a odborný redaktor poradenské a vydavatelské společnosti Moneco.

Alternativu penzijnímu připojištění tvoří tzv. fondy životního cyklu, které propaguje například Česká spořitelna, Pioneer Investmens či ČP Invest. Podle věku střadatele se mění vaše portfolio od rizikovějších akciových složek až po téměř nehybné dluhopisové složky. Bohužel mezi nevýhody těchto fondů patří vysoké poplatky správcům (třeba zmiňovaná Česká spořitelna má necelá 3 %).

Ovšem pojistné produkty v podobě investičního životního pojištění nebo kapitálového životního pojištění jsou jako nástroje pro tvorbu důchodové rezervy vyloženě nevhodné, jejich hlavní prioritou je pojistná ochrana a zároveň je provázejí i vysoké náklady.

<calculator id=„6“></calcu­lator>

Bohužel, musíme si přiznat, že ideálních nástrojů na finanční zabezpečení do důchodů moc nemáme, vždy je to kompromisní volbě. Mezi rizika investování navíc patří, že kdo chce více, má méně. Na tom však stojí celý trh.

Zdroj: Moneco