Spočítejte si...

Zavřít

Islámské bankovnictví: Bez úroků a přemrštěných poplatků

Islámské právo šarí´a se dotýká i tak „přízemní“ činnosti, jakou je bankovnictví. Služby islámských bank mohou využívat i nemuslimové, ale musí dodržovat jejich muslimská pravidla.

Je nutné zdůraznit, že islám nemá žádné morální nebo jiné výhrady proti rozmnožování majetku, resp. proti zisku (vždyť i prorok Mohamed byl obchodník), tj. jakákoli forma legitimního příjmu je tedy přijatelná.

Hlavní zásady islámského bankovnictví jsou vysvětlovány islámským právem šarí´a. Šarí´a celou oblast vztahů mezi lidstvem a Bohem pojímá jako „smluvní vztah“. Je nutné zdůraznit, že se jedná o právo lidí určitého vyznání, nikoli o právo konkrétního státu. Islámského právníka a islámského teologa je možné chápat jako jednu osobu.

Během historie islámu vznikly čtyři právnické školy neboli mazhaby, což má za následek existenci odlišných interpretací islámského práva. Potřebný výklad v případě nové skutečnosti nebo sporu poskytují vedoucí představitelé náboženské obce (muftí), jejichž stanoviska se mohou různit podle toho, kterou ze škol islámu vyznávají.

Banka s duchovními

Každá islámská banka má výbor složený ze zástupců bankovních úředníků a duchovních, kteří posuzují, zda jednotlivé obchody odpovídají liteře šarí´a. Každý výbor si formuluje vlastní názor na přijatelnost konkrétního obchodu, což v praxi znamená, že konkrétní obchod může být jednou obchodní bankou schválen, ovšem druhou bankou posouzen jako neakceptovatelný. Klientem obchodních bank, obchodujících na islámských principech, nemusí být jenom muslimové, ale např. také křesťané nebo hinduisté, pokud ovšem respektují muslimská pravidla.

Islámské bankovnictví, resp. islámské banky nejsou ovšem teritoriálně spojeny pouze se státy, obývanými muslimy – např. ve Velké Británii působí obchodní banka Islamic Bank of Britain. Vedle arabských zemí, které jsou tradičně spojovány s islámem, působí „islámské banky“ např. také v Malajsii nebo Somálsku. I v těchto zemích však mohou podnikat i „tradiční“ banky, pokud ale obchodují podle pravidel islámu. Jako příklad lze uvést Deutsche Bank, které centrální banka Malajsie udělila licenci, díky které může nabízet islámské dluhopisy v místní měně (v ringittech). Velmi aktivní v „islámských obchodech“ jsou i Citigroup a HSBC.

Islámské úvěrování

Úrok (zvaný ribá), tedy odměna za poskytnutí úvěru, je ovšem podle islámských zvyklostí zakázán, protože je chápán jako garantovaný příjem. Všechny bankovní operace musí být proto „zahrnuty“ pod pojem „obchodní činnost“. Institut úroku je proto nahrazen jinými instituty, odpovídajícími islámskému právu.

Idžára je forma leasingu. Banka nakoupí a pak pronajme určité zboží svému klientovi. Doba pronájmu a poplatek za pronájem jsou dohodnuty dopředu. Zařízení zůstává majetkem banky (neboli pronajímatele), která usiluje o navrácení vloženého kapitálu a dosažení zisku z plateb za pronájem zařízení. V zásadě existují dva typy idžáry, které lze přeložit jako operativní leasing (idžára) a finanční leasing (idžára wa iqtiná).

Mudáraba je vlastně dohoda o podílu na zisku. Vztahuje k investici, kterou provádí ve prospěch klienta nějaká zkušenější osoba. Bere na sebe podobu smlouvy mezi dvěma stranami, z nichž jedna zajišťuje prostředky a druhá zajišťuje odborné expertízy a souhlasí s rozdělením předpokládaných budoucích zisků a v případě ztráty si za svoje služby neúčtuje žádné poplatky. Expert, který řídí investici a v případě potřeby poskytuje také pracovní sílu, se nazývá mudarib. Vytvořený zisk je rozdělen podle předem připraveného klíče. Případné ztráty jdou na vrub poskytovatele kapitálu, který ale nad ním nemá v podstatě žádnou kontrolu. Obchodní partneři se mohou domluvit  pouze na poměru podílů na zisku, ne na konkrétních částkách.

Účastníkem tohoto obchodu může být též nemuslim, ovšem pouze s podmínkou, že nebude investovat do obchodů, které nejsou v souladu s islámským právem (např. do alkoholu nebo do vepřového masa, resp. do obchodů, které zahrnují úrok). Platnost mudaraby je ohraničena vrácením poskytnutého kapitálu a výnosu z jeho využití investorovi. Může také skončit výpovědí múdariba během její platnosti, smrtí nebo ztrátou způsobilosti k právním úkonům jedné ze smluvních stran. Pokud se stane múdarába z jakéhokoli důvodu neplatnou, má múdaríb nárok na odměnu za již vykonanou práci. Tento způsob financování se v současnosti používá především ke krátkodobému financování (např. nákupu zboží).

Způsob financování Murábaha (Cost-plus financing) lze definovat také jako „Nákup s odloženou splatností“ (ba´j mu´džal). Jedná se o třístrannou smlouvu, kde obchodní banka plní roli pořizovatele zboží a zákazník překlenuje momentální nedostatek peněz na nákup zboží (od třetí strany vztahu). Zboží zůstává majetkem obchodní banky, dokud není zákazníkem vyplaceno. To klientovi umožňuje nakupovat, aniž by musel platit úroky z úvěru. Banka si k ceně zboží připočte svoji ziskovou přirážku. Zákazník tak zaplatí prodejní cenu a dostává úvěr bez nutnosti zaplatit z něj úrok.

Pod pojmem Musharaka (Partnership Financing) se rozumí partnerství. Klient investuje svoje prostředky do nějakého podniku a proporcionálně (v závislosti na výši vloženého kapitálu) se podílí se na zisku nebo ztrátě z dané investice. Je velmi podobná společnosti s ručením omezeným.

Quard hasan (Free loan) je bezúročná půjčka zákazníkům, kteří se ocitli v nouzi. Tyto půjčky jsou poskytovány proti zástavě, někdy je klientovi také účtován administrativní poplatek. Občas banka tuto půjčku poskytuje  podnikatelskému subjektu, např. jako provozní kapitál. V tomto případě se může banka s klientem dohodnout na kapitalizaci klientova dluhu formou kapitálové účasti banky v daném projektu.

Islámské obchodní banky se nepodílejí na financování některých oborů, jako je např. výroba či prodej alkoholu, vepřového masa nebo tabáku.

Posíláme peníze platební stykem „hawala“

Zvláštním způsobem, který se nazývá hawala, je možné v islámském světě provádět také platební styk. Systém hawala byl vyvinut již ve staré Číně a teprve později byl přejat arabskými obchodníky, kteří se jeho pomocí snažili minimalizovat důsledky možných přepadení na tzv. Hedvábné stezce. Hawala tedy svým vznikem nesouvisí s islámem – jinou věcí ale je, že je v současné době často používána muslimy.

Princip hawaly spočívá v převodech finančních prostředků bez fyzického pohybu peněz a bez využití služeb obchodní banky. Zjednodušeně je možné jej definovat jako postoupení pohledávek nebo závazků. Místo v „našem bankovnictví obvyklých“ záznamů o jednotlivých transakcích jsou využívány nejrůznější zástupné symboly nebo hesla. Jediné pečlivě vedené záznamy v systému se týkají vzájemné bilance hawalerů (tj. salda mezi „odeslanými“ a „přijatými“ peněžními částkami).

Systém hawaly je tvořen „páteřní sítí“ hawalerů (tedy „zprostředkovatelů plateb“), mezi kterými probíhají časté a mnohonásobné bezhotovostní operace. Na vstupu a výstupu ze systému se uskutečňuje množství drobných hotovostních operací mezi klienty a jednotlivými hawalery. Takovýchto „páteřních sítí“ působí  několik vedle sebe.

Hawalové operace probíhají následujícím způsobem. Pákistánský dělník, který pracuje v San Antoniu v USA, chce poslat svůj výdělek svojí rodině domů do města Láhauru v Pákistánu. Proto se obrátí na „specializovanou agenturu“, a požádá ji o převod svých finančních prostředků a sdělí mu informace o adresátovi (neboli o příjemci peněz), a současně jí finanční prostředky předá. Zároveň od hawalera obdrží jedinečné heslo operace, které sdělí příjemci platby. Pracovník této agentury ihned kontaktuje (např. telefonicky, prostřednictvím SMS zprávy nebo e-mailem) svého partnera v Láhauru a sdělí mu heslo operace a jméno osoby, které má příslušnou finanční částku předat. Potom příjemce vyhledá hawalera v místě výplaty, sdělí mu heslo a obdrží peníze. Za provedení operace si hawaler účtuje přibližně jedno procento převáděné částky. Hawalové operace probíhají v reálném čase, většinou do 24 hodin.

Obrovskou výhodou hawaly je skutečnost, že klienta ani hawalera nijak (zejména časově) nezatěžuje následné vzájemné účetní vypořádání transakcí, které byly provedeny mezi jednotlivými hawalery. Saldo platební bilance mezi nimi bývá obvykle vyrovnáváno jednorázovým fyzickým přesunem hodnot. Konkrétní forma tohoto vyrovnání může být různá – lze se setkat např. s tím, že se jedná o komoditu, která v malém množství akumuluje velkou hodnotu (např. drahé kovy nebo drahokamy) nebo že jsou nedofakturovány nebo naopak přefakturovány dodávky běžně obchodovaného zbo­ží.

Provozování hawaly se opírá o zlatý standard – např. směnné kurzy jsou stanovovány podle hodnoty tohoto kovu. Zlato je totiž v zemích, ve kterých je hawala „doma“, považováno za základního a nejdůležitějšího „uchovatele hodnot“.

Využívání hawaly je pro její klienty výhodné také proto, že obvykle bývá výrazně rychlejší, spolehlivější, dostupnější a také levnější než tradiční služby obchodních bank v oblasti mezinárodního platebního styku. Vedle toho je pro uživatele hawaly výhodná skutečnost, že hawaleři jsou svým klientům „blíže“ než pobočky obchodních bank, a to nejenom z hlediska vzdálenosti nejbližšího obchodního místa banky od klientů, ale také z hlediska jejich pracovní doby.

Hawala je často spojována s legalizací výnosů z trestné činnosti, příp. také s financováním teroristických aktivit. Důvodem je skutečnost, že se jedná o transakce, o kterých existuje minimálně záznamů a které lze jenom obtížně vysledovat (na rozdíl od transakcí, prováděných obchodními bankami). Hawala ovšem zřejmě není k „praní špinavých peněz“ (nebo k financování terorismu) používána o nic více nebo o nic méně než ostatní formy platebního styku – už proto, že se jedná o převody malých částek.

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 3. 2012 10:29