Investovat do mincí nebo do medailí?

Nabídky na kulaté zlaté či stříbrné plíšky dostal snad už každý do své emailové schránky. Prodejci přitom v nabídkách žonglují s různými pojmenováními a ne vždy je používají správně.

K napsání tohoto článku mne inspiroval nenápadný dotaz v diskuzním fóru. Diskutující objevil na e-shopu České mincovny na prodej stříbrnou minci s motivem Josefa Masopusta a dotazoval se, jestli je to dobrá investice, když je náklad pouhých 500 kusů.

Záhadná mince

Mince to je rozhodně neobyčejná. Jako první zarazí nominální hodnota 2 NZD. Že by novozélandská pošta, která je oficiálním vydavatelem pamětních mincí, vydala minci s motivem československé fotbalové legendy? Možné to samozřejmě je, ale že by navíc byla s popiskem „vicemistr světa“ v češtině? Jan Slanina navíc upozornil, že tato mince v edičním plánu oficiálního vydavatele novozélandských pamětních mincí – Novozélandské pošty – nefiguruje. Zde se nakonec ukázalo, že jablonecká mincovna název používala správně, jak mi potvrdila Zuzana Čiháková z podpory prodeje a následně marketingový manažer Lukáš Jokl – Česká mincovna totiž vlastní licenci od Niue Island, což je volně přidružené zámořské území Nového Zélandu. Jen případná hypotetická výměna by neproběhla na Novém Zélandu, jak by se z hodnoty v NZD dalo odhadovat, ale 2,5 tisíce kilometrů severovýchodněji.

Když se medaile vydává za minci

Chybné označení jsem ale zaregistroval u českého internetového obchodu Alza.cz, který v období Vánoc nabízel k prodeji stříbrné mince k 20. výročí založení firmy. Zde se ale již nejednalo o mince, nýbrž o medaile, na což jsem obchod také upozornil. Ten poděkoval za upozornění a slíbil brzkou nápravu (nyní již zmíněný kousek stříbra není v prodeji ani pod názvem mince, ani pod názvem medaile).

Mince je když…

Mohlo by se to zdát jako nepodstatné, že je vlastně jedno, jestli „to“ pojmenujeme mincí, medailí nebo nějak jinak. Ale není. Na rozdíl od obecné představy, že medaile se věší na krk nebo připichuje na hruď a to ostatní kulaté je mince, existují pravidla, která jasně určují, co do jaké kategorie patří. Aby se kulatý plíšek kovu mohl nazývat mincí, musí splňovat určité podmínky. Mince nemusí vůbec mít kulatý tvar (např. britská královská mincovna vydala v roce 1996 zlatou pamětní minci o hmotnosti jedné unce a nominální hodnotě 60 bermudských dolarů ve tvaru trojúhelníku), ani nemusí být ze vzácného kovu (běžné oběžné mince). Zásadní jsou jiné podmínky. Mince musí mít uvedenu nominální hodnotu a hlavně v době svého vydání musí být zákonným platidlem. Mince zpravidla vydává státní nebo centrální banka, v některých zemích to může být ministerstvo financí, státní mincovna nebo, jako na Novém Zélandě, pošta. Vydavatel vám také tyto mince vymění za hodnotu na minci vyraženou.

Např. Česká národní banka vymění jakékoliv české, ale i československé mince za jejich nominální hodnotu. I když, bylo by bláznovství toto požadovat, prodejní hodnota pamětních mincí je vždy vyšší, než ta vyražená nominální. Naproti tomu medaile si může vydat kdokoliv v libovolném nákladu a s jakýmkoliv motivem (v některých zásilkových katalozích se objevily i medaile s motivem pětitisícikoruny nebo eura), ať už si je vyrazí sám (příklad různých turistických pamětních mincí, které si lidé sami razí v automatech umístěných v areálech hradů, zámků či jiných pamětihodností) nebo pověří výrobou některou z mincoven.

Proto mívají mince zpravidla vyšší hodnotu než obdobně velké medaile ze stejného kovu a také se lépe prodávají. Internetové a zásilkové obchody se ale slovu medaile vyhýbají jako čert kříži. Často mají v nabídce i jen jednu ne moc zajímavou minci (a ostatní jsou medaile), a to jen proto, aby mohly mít v doméně nebo hlavičce stránky napsáno, že prodávají zlaté či stříbrné mince a vyhledávače je pod tímto klíčovým slovem indexovaly. Jenže jak nazvat ten blyštivý plíšek, když slovo medaile je na indexu? No přece – ražba. Přiznám se, že tento výraz mi přijde nepřirozený a takový umělý, ale v popisu medailí se s ním setkávám v různých zásilkových a internetových katalozích velmi často.

Daňové zvýhodnění

Další výhodou mincí oproti medailím je daňové zvýhodnění. V evropské unii je zlato jako surový kov nebo ve formě výrobků (šperky, medaile) zatíženo základní sazbou DPH (u nás 21 %) jako kterékoliv jiné zboží. Z tohoto pravidla ovšem existuje výjimka – tzv. investiční zlato. To je definováno v § 92 zákona 235/2004 Sb.

Zvláštní režim pro investiční zlato

(1) Investičním zlatem se rozumí

a) zlato připouštěné na světové trhy zlata ve tvaru uzančních slitků v podobě cihly nebo destičky s

  1. vlastním číslem,
  2. ryzostí nejméně 995 tisícin,
  3. hmotností připouštěnou na těchto trzích a
  4. označením výrobce, ryzosti a hmotnosti.

b) zlaté mince, které

  1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,
  2. byly vyraženy po roce 1800,
  3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a
  4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

Stříbro toto „zvláštní zacházení“ nemá. Pouze u stříbrných mincí (netýkalo se slitků) bylo v Německu DPH sníženo na 7 %. Některé české obchody s drahými kovy toho využívaly tak, že měly dceřiné společnosti v Německu a umožňovaly svým klientům si zboží vyzvednout za hranicemi právě kvůli možnosti uplatnit sníženou sazbu DPH. Tato možnost skončila poslední den roku 2013, i když jsem objevil i nyní nabídky na možnosti vyzvednutí stříbrných mincí se sníženou sazbou daně.

Dle vyjádření obchodu SILVERUM se podle německých daňových zákonů na určité typy mincí (např. Silver Eagle a Maple Leaf) uplatňuje tzv. diferenční zdanění, které se v důsledku prakticky blíží původní daňové sazbě. Nabídka tedy platí, německé daňové právo ji umožňuje, byť jinou konstrukcí než původně. Proč tak německý zákonodárce učinil je záhadou, pro SILVERUM je důležité stanovisko německého finančního úřadu (Finanzamt), které režim tzv. diferenčního zdanění umožňuje.

Pozor na šmejdy

Stejně jako v jiném sortimentu i sem pronikli různí podvodníci a manipulátoři, pro které se vžil takový trefný český název šmejdi. Mohou prodávat zboží za vyšší cenu než je obvyklé, vydávat medaile za mince, ale nejčastějším útokem na peněženky zákazníků je uvázat si je k dlouhodobému povinnému odběru. Scénář je stále stejný – nabídnou za relativně výhodnou cenu jednu minci či medaili s tím, že někde v podmínkách smlouvy se klient zavazuje odebírat po určitou dobu pravidelně další mince či medaile (a to už za vyšší cenu). Z této smlouvy se často nelze snadno vyvázat a tak klienti platí a platí a platí. Pokud se tedy rozhodnete koupit nějakou tu minci, doporučuji:

  1. Ověřit si cenu i na jiných e-shopech a nikdy nenakupovat impulsivně, určitě ne na různých předváděcích akcích. Prvním varováním by mělo být, pokud daná mince či medaile není jinde ke koupi, nebo pokud se její cena výrazně liší. Dále bych doporučil nevyužívat služeb obchodníka, který se snaží mlžit o tom, zda jde o minci či medaili a používá různá zástupná pojmenování – např. na začátku článku zmíněná „ražba“. U každé mince či medaile by měl být podrobný popis – velikost, váha, ryzost, ale i kým a kdy byla vydána, u limitovaných edicí i s jakým nákladem a zda je či není číslována.
  2. Mince přebírejte raději osobně a důkladně si je zkontrolujte. I drobné poškození mince výrazně ovlivňuje její cenu při opětovném prodeji. Bohužel mám v okolí jednu nepříjemnou zkušenost, kdy si kupující odnesl od obchodníka poškozenou minci a s reklamací samozřejmě neuspěl.

Mince a medaile lze někdy výhodně koupit i „z druhé“ ruky – na různých burzách či aukcích (Aukro, eBay), i když je pravda, že někdy shodou různých náhod se naopak cena vyšplhá do nesmyslných výšek – proto to chce vždy předem zjistit, jaká je reálná cena kupované mince/medaile.

Přiznám se, že mince ani zlato mým koníčkem nejsou a tu hodnotu za nimi nevidím. Možná to bude i zkušeností z jednoho z předešlých zaměstnání, kde mi procházely rukama luxusní hodinky a já jsem v té záplavě drahých kovů a kamenů tak nějak otupěl. Když jsem pak viděl, kolik se toho stále valí na trh, přestal jsem drahé kovy pokládat za nějakou vzácnost. To už spíše ocením nějaký zajímavý strojek v pouzdru z obecného kovu jako určitou dokonalost lidské práce, ale drahý kov sám o sobě mne nechává chladným. Účelem článku tak není nalákat na koupi mincí či medailí, ať už budou z drahých nebo obecných kovů, ale upozornění na to, že podvodníci se skrývají všude a zákazník musí být stále ve střehu.

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 3. 2015 23:09