Spočítejte si...

Zavřít

Institut osoby blízké, milovaný a zneužívaný

V posledních dnech jsme svědky medializovaných dopravních nehod. Člověk může mít pocit, že se blíží snad konec světa, ale spíše se o problému více mluví. Snad se už blíží doba, kdy útěk od nehody viníka nezachrání.

Jedno přísloví praví, že spravedlnost je slepá. Druhé, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Snad mezi těmito příslovími bude existovat i kompromis. Často se dočítáme, že „neznámý“ řidič způsobí dopravní nehodu, od které následně uteče. Když neexistuje přímý a hodnověrný svědek nebo identifikovatelný záznam z kamery, má vyhráno, přestože lze vylučovací metodou naprosto přesně zjistit, kdo vozidlo musel řídit. Ovšem presumpce neviny je větší, a pokud podle platných zákonů nelze vinu dokázat, nelze postupovat jinak, než podezřelého z dopravní nehody s plnou slávou pustit, přestože například zmasakroval deset lidí na tramvajovém ostrůvku. Podobná situace nastává v případě, kdy je jasné, že vozidlo musel řídit jeden ze dvou či více podezřelých, ale všichni záměrně svalují vinu jeden na druhého. Nelze odsoudit nevinného a volný je následně i viník. Tato do nebe volající nespravedlnost může u některých povah vyvolávat neočekávané reakce, zejména touhu vzít spravedlnost do vlastních rukou, a není se čemu divit. Problém je vždy v platné legislativě. Pokud umožňuje úhybné manévry, je logické, že je bude mnoho občanů využívat. Málokdo na sebe prozradí, že něco nezákonného provedl, svědomí totiž pomalu vymírá.

Neudáš sám sebe a příbuzných svých

Když před pár lety začal platit nový silniční zákon, mnoho řidičů – pachatelů dopravních přestupků – začalo využívat slabiny obsažené přímo v zákoně. Jednou z nich je ustanovení o tzv. osobě blízké. To umožňuje odmítnout výpověď, odmítnout podat vysvětlení, pokud by tím mohlo být zahájeno přestupkové nebo trestní řízení. Stačí tak mít rodinného příslušníka a je na policii, aby dokázala, kdo skutečně řídil. Když to neprokáže, viník či pachatel přestupu vyhrál a odchází vždy s úsměvem nepostižen. Není nutné se však schovávat za osobu blízkou. Podle platné legislativy nemusí pachatel přestupku nebo trestného činu vypovídat, pokud by tím sám sobě uškodil. I toto lze využít.

Zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky

§ 12 Odstavec 3

Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.

Častou odpovědí pro bývá věta: Vím, kdo vozidlo řídil, ale na základě §12 atd. odmítám podání výpovědi.

Podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením 2/1993 Sb. odvolání se na obranu osoby blízké je ústavní právo, takže její případné vypuštění ze zákona o provozu na komunikacích nic na použití tohoto práva nemění.

Bez kamery nebo svědka není šance

Tento nešvar se využívá především v přestupcích u špatného parkování. Pokud chybí kamera, která přestupek zaznamená, nemá policie šanci něco prokázat. Bez kamerového záznamu se tak dá parkovat bez postižení prakticky kdekoli. I autor tohoto článku, žijící často v zahraničí, této české „výhody“ několikrát využil, když ji legislativa umožňuje. Zvláště v kombinaci se zahraniční registrační značkou se stává vozidlo bez identifikovatelného řidiče prakticky nepostižitelné a policie ho přehlíží. Nestojí jí za námahu složitě dokazovat přestupek a zasílat obsílky do zahraničí. Toto se snad naštěstí brzy změní.

Konec skrývání, zaplatí provozovatel

V novém návrhu zákona o Policii České republiky a návrhu souvisejícího změnového zákona, které jsou v současné době projednávány v Poslanecké sněmovně (sněmovní tisky 339 a 440), je řešeno i přenesení odpovědnosti za dopravní přestupky nezjištěných řidičů na jiné subjekty.

V praxi to znamená, že odpovědnost za dopravní přestupek spáchaný nezjištěným řidičem bude přenesena na provozovatele vozidla. Např. § 36 návrhu zákona o Policii ČR a § 17a návrhu změnového zákona stanoví, že vozidlo zaparkované v rozporu s dopravními předpisy bude odstraněno na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla.

Zásadní problematikou je častá nemožnost objektivně zjistit, která osoba vozidlo na inkriminovaném místě, v případě příkladu parkování, ponechala. Náklady za odtah tak budou přeneseny na provozovatele vozidla. Tím může být jiná fyzická osoba anebo subjekt – firma. Očekává se, že provozovatel vozidla, který vozidlem disponuje, má (resp. měl by mít) přehled o jeho uživateli či o jeho řidiči v době spáchání dopravního přestupku. Způsobenou finanční újmu spojenou s tímto řešením poté může vymáhat po osobě, která přestupek (parkování v rozporu s dopravními předpisy) spáchala.

Pro příklad nemusíme chodit daleko, u vozidla užívaného na základě leasingové smlouvy je provozovatelem zpravidla leasingový nájemce.

Když vlastník není provozovatel

V médiích i v některých pracovních orgánech Ministerstva dopravy dochází k časté interpretaci názoru o možnosti přenesení této odpovědnosti na vlastníka vozidla. Jenže vlastník v řadě případů není provozovatelem vozidla. Nemá v řadě případů právní a faktickou možnost s vozidlem disponovat, vozidlo užívat či organizovat jeho užívání. Podle názoru České leasingové a finanční asociace by měla tato zásada být aplikovaná i v případě odpovědnosti za ostatní dopravní přestupky nezjištěných nebo nezjistitelných o­sob.

Karty jsou na stole

Návrhů je mnoho a záleží jen na našich zákonodárcích, jakým směrem se vydají. Chceme-li mít právní stát, jak se často v médiích zmiňuje (a který v zásadě nikde neexistuje), musí existovat odpovídající zákony. Policie může svoji práci vykonávat jen do té míry, jak jí to platná legislativa umožňuje. Nemůžeme jí to mít za zlé.

Anketa

Využili jste někdy jako řidiči ustanovení o osobě blízké ve svůj prospěch?

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 6. 2008 17:08