Inkasní agentury: Řešení pohledávek na zakázku

Česko patří k zemím s nejhorší platební morálkou v Evropě. Není proto divu, že na českém trhu operuje podle informací Asociace inkasních agentur (AIA) na 200 ekonomických subjektů zabývajících se inkasem pohledávek. Mezi nimi najdeme velké stabilní inkasní agentury s mnohaletou tradicí a často zahraničním kapitálem. Stejně tak menší lokální hráče. Na začátku 90. let minulého století nemělo podnikání v inkasu pohledávek nejlepší pověst. Realitou byli vymahači nerespektující zákon. Pošramocenou reputaci oboru inkasní agentury vlastně napravují dodnes.

Asociace inkasních agentur

Poměrně pozdě, až v roce 2002, vznikla Asociace inkasních agentur. Asociace je členem Evropské federace národních inkasních agentur (FENCA). Cílem AIA je podle jejího viceprezidenta Ivana Klimeše především:

• podílet se na kultivaci českého trhu mimosoudního inkasa pohledávek
• stát se garantem kvality s důrazem na jasné standardy a etiku inkasa pohledávek
• vyrovnat vztah věřitel – dlužník (dnes je ve výhodě spíše dlužník).

V současnosti sdružuje AIA šest inkasních agentur: B4B INKASSO, Coface Czech Credit Management Services, Creditreform, EOS KSI Česká republika, Intrum Justitia, Profidebt a Transcom Worldwide Czech Republic. AIA tvrdí, že její členové mají 90% tržní podíl inkasa pohledávek. Problémem ale je, že trh lze podle Klimeše v současnosti určit pouze kvalifikovaným odhadem. Neexistují totiž žádné výzkumy a statistiky. O skutečném rozvrstvení trhu můžeme tedy jen spekulovat. Jisté ale je, že vzhledem ke špatné platební morálce v ČR je trh obrovský.

AIA se snaží přesvědčovat zákonodárce o nutnosti implementovat směrnici Evropské komise 2000/35/EC. Podle této směrnice má dlužník povinnost uhradit věřiteli náklady na vymáhání pohledávky. Tyto náklady jsou pak běžně uplatnitelné u soudu. Dnešní praxe je taková, že se inkasní agentury po dohodě s věřitelem mohou pokusit tyto náklady vymáhat, směrnice však není závazná. Takže je na dlužníkovi, jestli náklady uhradí. Inkaso pohledávky se tak věřitelům prodražuje.

Etika hraje hlavní roli

AIA vydala vlastní etický kodex. Nejde však o nic objevného. V pěti bodech shrnuje pouze to, čím se řídí (nebo by se měly řídit) všechny seriozní inkasní agentury. Bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy asociace. Etický kodex deklaruje:

• přísné dodržování zákonů České republiky,
• respekt k osobní nedotknutelnosti dlužníka,
• vedení obchodů takovým způsobem, aby agentury rozvíjely a podporovaly respekt a důvěru v činnost inkasních agentur,
• přísnou ochranu dat,
• rychlou, výkonnou a profesionální správu inkasních případů.

Prověření etických pravidel u konkrétní inkasní agentury může být také dobrým vodítkem pro věřitele, který hledá „svoji“ agenturu.

Čím se liší inkasní agentury?

Počet inkasních agentur působících na českém trhu nedosahuje ani dvou desítek. Vedle agentur sdružených v AIA můžeme jmenovat ještě třeba společnosti Brnokonzult, MBA Consulting či Kvesta. Poskytují většinou komplexní služby. Prevenci pohledávek (obchodní, kreditní informace a podobně), mimosoudní a soudní inkaso pohledávek, a to často s navazující exekucí a vymáháním rozsudku. Liší se hlavně mírou důrazu, který kladou na jednu z oblastí práce s pohledávkami. A také tím, na jakou skupinu klientů se primárně orientují (velké společnosti jako jsou mobilní operátoři a banky, nebo malé a střední společnosti, živnostníci či fyzické osoby).

Klíčové cílové skupiny mohou totiž výrazně zamíchat tržními podíly. Zatímco velké inkasní agentury primárně obhospodařují velké klienty, tržní podíly v segmentu malých společností mohou být diametrálně odlišné. K přesným údajům by ale bylo potřeba zpracovat výzkum, který v Česku stále chybí.

Konkurence tlačí ceny dolů

Velký počet inkasních agentur vede ke značné nepřehlednosti. Vedle velkých firem funguje na trhu množství lokálních společností nebo živnostníků. Situace by se dala srovnat s nepřehledným prostředím realitních kanceláří. A podobně jako třeba u reklamních agentur platí, že velké inkasní agentury mohou být silné vzhledem ke svému finančnímu zázemí, dobrým referencím či propracovanému know-how. Ty menší, lokální, zase mohou být pružnější a více se přizpůsobí požadavkům věřitele.

Přestože poptávka po službách inkasních agentur spíše stoupá (i vzhledem k rostoucímu důrazu na outsourcing služeb a orientaci na core business), rozhodně nepřevyšuje nabídku. V oboru je ostrá konkurence. Ta vede, spolu s tlakem (především velkých) věřitelů, ke snižování cen inkasa. Nově se prosadit na trhu je stále těžší.