Spočítejte si...

Zavřít

Inflace: Nenápadný zloděj úspor

Inflace měřená indexem spotřebitelských cen v příštím roce nejspíš překoná hranici pěti procent. To je nejvíce za posledních šest let. Nižší než pětiprocentní zhodnocení úspor tedy bude znamenat ztrátu jejich hodnoty. Každý by se proto podle toho měl umět zařídit.

Hrozí znehodnocení úspor

Vytvořit si finanční rezervy bývá obtížné. Zajistit, aby člověk o své úspory nepřišel, ovšem většinou není o mnoho jednodušší. Mít své peníze hezky po ruce doma v hotovosti je nebezpečné stejně jako je vložit do riskantní investice s vidinou vysokého zisku. V obou případech je velmi pravděpodobné, že se z úspor nakonec bude radovat někdo úplně jiný než jejich původní majitel.

O peníze lze ovšem přijít, i když si je neodnese bytový zloděj nebo neskončí někde na cizím účtu. Jejich kupní síla totiž postupně klesá kvůli růstu cen. Určitá částka peněz dnes skoro jistě postačí na zaplacení většího množství zboží anebo služeb, než za ni bude možno pořídit za několik let. Čím delší časový odstup, tím výraznější ztráta hodnoty úspor.

Ten nenápadný zloděj úspor je trochu nepřesně označován jako inflace. Původní význam tohoto pojmu souvisel nikoliv se zvyšováním cen, ale s růstem množství peněz v ekonomice. Běžně se však pod tímto pojmem rozumí růst cenové hladiny. Údaj o inflaci tedy v tomto pojetí vyjadřuje míru znehodnocení měny ve vymezeném časovém období.

Kdo hlídá inflaci?

Sledováním inflace se zabývá Český statistický úřad. Míru inflace měří pomocí indexů spotřebitelských cen. Používá k tomu tzv. spotřebních košů obsahujících přes 700 vybraných druhů zboží a služeb, které se významně podílejí na vydáních domácností. Cenový index poměřuje úroveň cen spotřebního koše ve dvou srovnávaných obdobích. Zpravidla se uvádí průměrný roční růst cen nebo meziroční měsíční růst cen.

Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen ( v %)
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 2,5

Zdroj: ČSÚ


Český statistický úřad inflaci sleduje a měří. Naproti tomu Ministerstvo financí ČR a vláda mohou inflační vývoj do určité míry ovlivňovat. Dělají to prostřednictvím tzv. fiskální politiky, tedy zejména využitím daňových a subvenčních nástrojů. Vysoká, ale i nízká, respektive záporná inflace (deflace) totiž nejsou z pohledu stability ekonomiky žádoucí.

Hlavní slovo ve věci inflace má Česká národní banka. Zajištění cenové stability je jí uloženo přímo Ústavou ČR. Inflační tlaky může ovlivnit především kontrolou množství peněz v ekonomice a nastavením základních úrokových sazeb. Od roku 1998 realizuje svou měnovou politiku tzv. cílováním inflace, tedy snahou o její udržení ve stanoveném rozmezí.

Kam s úsporami?

Přestože většina lidí určité povědomí o inflačním znehodnocování úspor má, často se chovají, jako kdyby inflace neexistovala. Nad informací o růstu cen si sice zanadávají, ale své úspory klidně nechají ležet doma v hotovosti nebo na málo úročeném bankovním účtu či vkladní knížce. Na penzi si pak až na výjimky spoří jen u penzijních fondů.

Zejména pro dlouhodobé spoření nebo uložení úspor se však produkty nabízející zhodnocení sotva na úrovni inflace příliš nehodí. Na to, aby úspory v příštím roce neztratily část své hodnoty, bude třeba dosáhnout výnosu minimálně na úrovni 5 %. To naprostá většina spořicích účtů, termínovaných vkladů, ale nejspíš ani penzijních fondů nebude schopna zajistit. O zhodnocení vkladů na běžných účtech nebo vkladních knížkách už vůbec nemluvě.

Na hranici rentability se v roce 2008 bude pohybovat i výnos ze stavebního spoření. Kdo nechce prodělat, měl by se tedy poohlédnout třeba po investicích do podílových fondů. Je však nutné podotknout, že na rozdíl od bankovních vkladů, stavební spoření nevyjímaje, nebudou takto investované prostředky pojištěny. To však mimochodem platí i pro vklady u penzijních fondů.

Inflace – přítel nebo nepřítel?

Myslet na inflaci a měnící se kupní sílu peněz se vyplatí zejména při hodnocení výhodnosti různých investičních nebo spořicích produktů. Reklama se často snaží ohromit klienty výší částky, která jim bude vyplacena třeba po dvaceti letech, a to buď jednorázově nebo ve formě renty. Klienti si přitom většinou neuvědomí, že posuzovat výhodnost takovéto nabídky v kontextu dnešních cen a příjmů je hodně zavádějící.

Inflace ovšem nemusí vždy vyvolávat jenom mrazení v zádech. Obecně totiž platí, že postihuje střadatele, ale zároveň pomáhá splácet půjčky a úvěry, které jsou úročeny pevnou sazbou. Například lidé, kterým se podařilo na dobu několika nejbližších let zafixovat nedávnou nízkou úrokovou sazbu u hypotečního úvěru, si mohou jenom blahopřát. Období nízkých sazeb totiž už zřejmě skončilo.

Výrazný růst cenové hladiny vyvolá, tak jako obvykle, tlak na zvýšení mezd. Jejich valorizační nárůst pak většině lidí pomůže hypotéku splácet. Kvůli úsporným opatřením však budou mít smůlu státní zaměstnanci, jejichž mzdy budou za inflací nejspíš jenom pokulhávat. Dlužno dodat, že nedojde-li k neočekávaným událostem, další vývoj v Česku snad nebude nijak dramatický. Po lednovém cenovém šoku by inflace už příliš rychle dál růst neměla.

Anketa

Tempo růstu inflace v roce 2008 bude podle vás ...

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 10. 2007 14:20