Hlavní navigace

I za roboty s „vlastním rozumem“ nesete odpovědnost vy

16. 9. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Chytrá zařízení usnadní život, ale odpovědnost za jejich používání nesete vy. Výrobci se ochrání ve svých podmínkách.

Představy o zautomatizované domácnosti nebo samořídícím autě, které byly dřív přípustné jen ve sci-fi žánru, se začínají reálně rýsovat na obzoru. Ne každý si však uvědomuje, že používání chytrých zařízení sice usnadní život, ale zároveň přinese i odpovědnost za jejich používání. Další otázkou je ochrana osobních údajů, která o nás chytrá zařízení generují. Jak se k problematice postaví právo a výrobci?

Zodpovídej za svého robota

Za časů, kdy bylo využití techniky absolutně podmíněno lidskou asistencí, to bylo s určováním odpovědnosti za škodu způsobenou roboty jednoduché. S tím, jak se ale stávají stroje autonomnější, může být rozlišování odpovědnosti složité.

Autopilot? Zatím je to na vás

Ideálním, ač smutným, příkladem budiž fatální havárie automobilu od společnosti Tesla s režimem částečně autonomního řízení, v důsledku které byl usmrcen řidič vozidla.

Zatím nejde o samočinný automobil. Řidič má stále povinnost mít automobil pod kontrolou. Výrobci na toto upozorňují v uživatelských manuálech. Nejde tedy o „autopilota“ v tom smyslu, že auto se řídí zcela samo. Z právního hlediska tedy za dopravní nehodu nese odpovědnost jeho řidič, uvedla Karin Pomaizlová, partnerka advokátní kanceláře Taylor Wessing, s tím, že v případě, že systémy nefungovaly, jak měly, má vlastník auta možnost domáhat se eventuálně náhrady škody po výrobci z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.

Z právního hlediska je ale podle ní velice sporné, zda v případě selhání software nese výrobce odpovědnost za vzniklou škodu, pokud se prokáže, že řidič se nevěnoval řízení tak, jak měl.

Zatím vozy s částečným autopilotem vyžadují pozornost řidiče potvrzovanou dotýkáním volantu. Složitější situace v otázce určování odpovědnosti za škodu nastane v době, kdy nějaká automobilka představí vůz s plnohodnotným autopilotem.

Potíže vás ale mohou potkat i v autě bez autopilota. Server Computerworld.com minulý rok například poukázal na test dvou programátorů, kteří prokázali u nových vozidel značky Jeep bezpečnostní mezeru, když se dokázali nabourat do palubního počítače. Přes vzdálený přístup tak dokázali ovládat v autě klimatizaci, obrazovku, hlasitost rádia nebo ostřikovače. Dokázali ale také zablokovat plyn, následkem čehož vůz začal na dálnici ztrácet rychlost, vyřadili z provozu brzdy nebo zamkli auto. Společnost Fiat Chrysler Automobiles tak musela opravit software u 1,4 mil. vozů.

V případě podobné chyby by se mohla právní odpovědnost rozprostírat od škody z provozu dopravních vozidel (řidič se nevěnoval řízení, jak měl) přes škodu způsobenou trestným činem (útok hackerů) až po škodu způsobenou vadou výrobku (bezpečnostní mezera).

Na robota musíte dohlížet

Pro další příklad nemusíme chodit ani do garáže, stačí zůstat v samotné domácnosti. V současnosti už má skoro každá domácnosti nějaký robotický přístroj. Kdo odpovídá za škodu, kterou případně způsobí? Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí ji ten, kdo nad věcí měl mít dohled. Nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci, myslí si Pomaizlová. Pokud byste ale prokázali, že jste náležitý dohled nijak nezanedbali, měli byste se tím zprostit povinnosti k náhradě škody, pokud ji způsobíte někomu jinému. Důkazní břemeno je ale na vás. V případě, že se prokáže, že byla škoda způsobena vadou výrobku, můžete požadovat náhradu po výrobci.

Dron: odpovídá provozovatel, nebo výrobce?

Dalším ideálním příkladem jsou drony. Kdo bude odpovědný za ty, kteří způsobí havárii s následkem škody, například při doručování zboží? Karin Pomaizlová vymezila několik typů škod a právní odpovědnost za ně: Pokud způsobí dron škodu třetí osobě, odpovídá za ni provozovatel dronu z titulu odpovědnosti z provozu dopravních prostředků anebo provozní činnosti. Tedy provozovatel služby.

Pokud je podle Pomaizlové škoda způsobená vadnou věcí, musí ji nahradit ten, kdo byl povinen plnit určitou aktivitu a použil přitom vadnou věc. Tedy opět provozovatel služby, který se ale může následně domáhat náhrady po výrobci vadného dronu.

Umělá inteligence

Vývoj robotiky a umělé inteligence (Artificial Intelligence) ale v budoucnu přinese další zdokonalení robotů, kteří budou schopní se učit podle svých zkušeností, chování a nastavení budou přizpůsobovat měnícímu se prostředí kolem nich, budou plánovat a vyhodnocovat situace a autonomně se rozhodovat (také jste si vzpomněli na Terminátora?). Přesto se nedá 100% vyloučit, že takový robot někdy nezpůsobí nějakou škodu.

Podle současné právní úpravy by za ni nesl buď provozovatel závodu, který ho využíval při svém podnikání, nebo ten, kdo jej měl k soukromému užití a měl mít nad věcí dohled, popř. její vlastník. Občanský zákoník pamatuje na případy, kdy je společensky žádoucí určit osobu odpovědnou za způsobenou škodu, ačkoliv tato nemusela škodu vůbec zavinit. Jde o objektivní odpovědnost, kdy za škodu odpovídá zákonem určená osoba, která se své odpovědnosti, až na výjimky, nemůže zprostit, vysvětlila Pomaizlová a uvedla, že pokud ale samoučící se robot zareaguje nepředvídatelným způsobem, může nastat situace, kdy tuto reakci nebude možno přičítat výrobci robota jako jeho vadu.

Dá se také logicky očekávat, že výrobci se budou chtít takové odpovědnosti za škody v co největší míře zbavit a kupující tak bude pořízením robota souhlasit s řadou omezení, která skutečně odpovědnost výrobce za některé škody zúží. Dá se například předpokládat, že výrobce si vymíní, že robot musí být stále pod lidským dohledem.

Co s daty, která chytrá zařízení generují?

S rozšiřováním chytrých zařízení a stoupající úrovní všeobecné digitalizace bude stále více růst i důležitost ochrany osobních dat a rizik, která vyplynou s jejich narůstajícím množstvím. Zdaleka se nejedná jen o mobilní telefony, ale například také o bezpečnostní systémy, internet věcí nebo třeba zmíněná auta s autopiloty.

Průmysl 4.0 jako 4. stupeň průmyslové revoluce je především prostředek ke zvyšování efektivity hospodářství vytvářením optimálních řetězců k tvoření hodnot. A v celém procesu se generuje neuvěřitelné množství dat. Praxe posledních let dokazuje, že v současné ekonomice představují data velkou majetkovou hodnotu, připomněl si Thomas Rechberger, partner mezinárodní kanceláře Taylor Wessing, ať už jde o již zmíněné automobily s autopiloty (Smart Mobility), robotické přístroje ve zdravotnictví (Smart Health), systémy zásobování energiemi z regulované výroby a spotřeby elektrického proudu (Smart Grid) nebo inteligentní propojení poptávky a produkce (Smart Factory).

Rechberger zdůraznil, že v současnosti neexistuje vlastnické právo ke strojově generovaným datům. Nyní jsou chráněné jen osobní údaje, patenty, autorská díla a další věci spadající do duševního vlastnictví.

Komu patří data a kdo je ochrání?

Pravidla ochrany dat si momentálně vymezuje každý stát sám. Zákon o ochraně osobních údajů se zpracování osobních údajů věnuje v § 5.

skoleni_15_4

Od roku 2018 ale začne platit nařízení EU o ochraně osobních údajů, která úpravu sjednotí. Mělo by být kompromisem mezi právem na ochranu dat a sběrem dat (tzv. Big Data). Platit bude pro všechny firmy podnikající na území EU a mělo by umožnit využít například data sesbíraná automobily k analýze provozu nebo snížení dopravní neprůjezdnosti.

Otázku vlastnictví dat a vymezení jejich využití nebo sdílení s ostatními účastníky systému ale bude podle Karin Pomaizlové teprve potřeba upravit. Již dnes autorský zákon upravuje právo k databázi. Jednotliví účastníci navíc mohou mezi sebou uzavřít soukromoprávní smlouvy o mlčenlivosti i o způsobu užití dat, uvedla Pomaizlová.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).