Hypermarkety nenáviděné i milované

Hypermarkety, supermarkety a diskontní prodejny sdružené do obchodních řetězců jsou neustále kritizovány za nekalé obchodní praktiky, dumpingové ceny, nízkou kvalitu zboží i kulturu jeho prodeje. Přesto v nich ale nakupuje čím dál víc lidí. Prospívají obchodní řetězce spotřebitelům nebo jsou spíše hodny zatracení?

Nejraději nakupujeme v hypermarketech

Chování velkých obchodních řetězců je jedním z kontroverzních témat, která se pravidelně objevují ve všech médiích – televizí a ekonomickými deníky počínaje a bulvárními časopisy konče. Na jedné straně jsou to reportáže a články o prodeji nekvalitního, prošlého nebo zdravotně závadného zboží a okrádání zákazníků, z nichž lze snadno nabýt dojmu, že Kaufland, Lidl, Hypernova, Tesco nebo Globus jsou veřejnými nepřáteli číslo jedna.

Přitom ale za nákupy právě do těchto obchodů míří stále víc lidí. Na počátku devadesátých let v Česku, resp. tehdy ještě Československu, dávali lidé při nákupech potravin, nápojů a drogistického zboží přednost malým samoobsluhám. O několik let později začali nakupovat spíše v supermarketech. Od přelomu tisíciletí pak houfně vyrážejí za nákupy hlavně do hypermarketů a diskontních prodejen.

Podle údajů společností INCOMA Research a GfK v současné době uvádí hypermarket jako hlavní nákupní místo potravin 38 % českých domácností, což je nejvíc ze zemí střední a východní Evropy. V diskontních prodejnách nejčastěji nakupuje 25 % lidí. Za to tržní podíl supermarketů v Česku zvolna klesá. Nákupy v nich preferuje 16 % lidí. Zhruba 14 % z nich stále dává přednost menším samoobsluhám a zbytek nákupů připadá na ostatní prodejny.

Tržby obchodních řetězců v roce 2007
Obchodní skupina Firma Tržby (v mld. Kč)
Schwarz ČR Kaufland, Lidl 51,1
Ahold Czech Republic Hypernova, Albert 42,0
Tesco Stores ČR Tesco 42,0
Makro Cash&Carry ČR Makro 39,3
REWE ČR Billa, Delvita, Penny Market 31,6
Globus ČR Globus 23,0
Tengelmann ČR Plus Discount, OBI 20,5
SPAR ČR Interspar 14,0

Odhad, zdroj: INCOMA Research

Na velikosti záleží

Recept na úspěch v obchodě je jednoduchý: levně nakupovat a draze prodávat. Velké obchodní řetězce se ho ovšem drží jen z části. Kouzlo jejich úspěchu spočívá nikoliv ve vysokých maržích, ale především ve vysokém obratu prodaného zboží. Díky němu mohou levně nejen nakupovat, ale většinou i prodávat. Přesto se jim daří dosahovat poměrně vysokých zisků.

Obrovskou obchodní kapacita a velký provozní kapitál, řetězcům umožňuje nakupovat zboží opravdu ve velkém. Neodebírají ho po kusech nebo paletách, ale většinou rovnou po kamionech. Logicky proto po svých dodavatelích požadují nadstandardní obchodní podmínky. Tvrdé vyjednávání s využitím silné tržní pozice (nikoliv monopolního, resp. dominantního postavení na trhu!) však nemůže být chápáno jako protiprávní jednání.

Množstevní slevy i delší doby splatnosti faktur nejsou v případě velkých odběrů nijak neobvyklé ani v jiných oborech. Sporné mohou být snad jen poplatky za zařazení zboží do sortimentu, za jeho výhodnější umístění v regálech, za reklamu v katalozích atd., o nichž se v souvislosti s „nesportovním“ chováním obchodních řetězců často hovoří. Otázkou však je, zda jsou sporné v právní, nebo spíše jenom v etické rovině.

Nízké ceny nebo vyšší kvalita?

Nízké ceny požadují především spotřebitelé. To s sebou přináší i některá úskalí, kvůli nimž není pověst obchodních řetězců bez poskvrny. Přestože to jejich zástupci popírají, nízkých cen je tu často dosaženo za cenu nižší kvality prodávaného zboží. Je-li však například cena salámu o polovinu nižší než cena masa, z něhož má být vyroben, tento salám bude sice poživatelný, ale nemůže být příliš kvalitní. Kdo chce kvalitu, musí si připlatit.

Dlužno však dodat, že nízká kvalita levného zboží není jen problémem hypermarketů a diskontních prodejen. Prakticky stejné zboží lze nalézt i všude jinde. Ostatně podobné je to i s prodejem prošlého či špatně skladovaného zboží. Zákazník má přinejmenším stejně velkou šanci se s těmito nešvary setkat i v malých prodejnách. Jediný rozdíl je v míře publicity, které se jednotlivým případům dostane.

Ještě horší pověst kvůli velkému tlaku na nízké ceny mají velké obchodní řetězce u dodavatelů. Nabízejí jim sice odbyt ve velkém, ale za cenu tvrdého vyjednávání o každý desetihaléř. Žádný obchodník ovšem nebude nakupovat zboží za víc, než musí. Dodavatel, který není schopen cenový tlak vydržet, je nahrazen jiným dodavatelem. To je princip konkurenčního boje, na kterém stojí celá tržní ekonomika.

Regulovat nebo neregulovat?

Využívání, resp. údajné zneužívání tržní síly obchodních řetězců vedlo Potravinářskou komoru ve spojení s opozičními poslanci k předložení návrhu zákona o významné tržní síle, který má vztah mezi řetězci a jejich dodavateli upravit. Obchodníci s ročním obratem nad pět miliard korun by podle něj byli povinni dodržovat etický kodex, za jehož porušení by jim hrozila vysoká pokuta. Kontrolu by měl zajišťovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Vláda předložený návrh zákona odmítla s tím, že vztahy obchodních řetězců s dodavateli dostatečně řeší stávající legislativa, zejména obchodní zákoník a zákon o ochraně hospodářské soutěže. Přesto se návrhem zákona ještě bude zabývat Poslanecká sněmovna. Šance na jeho schválení však nejspíš nebude příliš velká. Priority politických stran se momentálně nacházejí někde jinde.

Obchodní řetězce s dodavateli určitě nejednají v rukavičkách. Zboží ale prodávají ony a je tedy jejich věcí, jaké podmínky si stanoví. Pokud by tyto podmínky byly příliš tvrdé pro všechny dodavatele, brzy by řetězce neměly co prodávat. Stát by proto do těchto vztahů měl zasahovat co nejméně. Deformováním tržního prostředí bychom se nakonec mohli vrátit o dvacet let zpět k pevným maržím a centrálně stanoveným maloobchodním ce­nám.

Na českém trhu nemá žádný z obchodních řetězců dominantní postavení, kartelové dohody jsou zakázány a každá smlouva příčící se dobrým mravům je absolutně neplatná. To jsou jasná pravidla pro konkurenční boj. Stát by měl pouze zajistit, aby žádný účastník tohoto boje tato pravidla beztrestně neporušoval. K tomu jsou však třeba funkční kontrolní mechanismy a zajištění vymahatelnosti práva, nikoliv nový zákon omezující podnikání obchodních řetězců.

Anketa

Kde nejčastěji nakupujete?

43 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 12. 2011 10:53