Tak to co jste dokázal udělat z domácího účetnictví na to aby člověk měl 4 tituly.
Než malovat nějaké hrnečky by bylo lepší napsat PRAKTICKÝ návod jak používat nějaký SW ideálně freewarový MS Money.
ZRUŠTE TU DEMENTNÍ RECAPTCHU!!!!!! Který DEMENT tohle na tento server prosadil??!!
Tahle kombinace je velmi nebezpečná a zavádějící.
Je velmi ošidné považovat za aktiva některé věci, které uvádíte:
- kredit v telefonu je sice formálně aktivum, ale velmi nelikvidní (zkuste přesvědčit mobilního operátora, aby ho vykoupil zpátky)
- půjčka sousedce je sice taky formálně aktivum, ale velmi rizikové (když si sousedka půjčuje na nakrmení dětí, z čeho Vám asi zaplatí)
- takový 2 roky starý počítač je samozřejmě taky aktivum, ale rozhodně už ne v pořizovací ceně
Aby Vaše účetnictví mělo reálnou vypovídací hodnotu, musel byste ke každému aktivu tohoto typu vytvářet opravné položky, resp. ho průběžně odepisovat.
Pro běžnou domácnost úplně evidovat příjmy, výdaje a stabilní položky aktiv (finanční rezervy). Zabývat se zůstatkem na běžném účtu nemá smysl. Běžná domácnost má pasiva propojená s výdaji (měsíční splátka hypotéky, kreditní karty atd.).
Taktéž si myslím, že je metoda popsaná v článku zbytečně složitá.
Hlavně když použiju aktiva, které hodnotou mnohonásobně převyšují mé běžné příjmy a výdaje (třeba ten byt, auto atd.), tak mi budou i drobné změny v reálné hodnotě těchto věcí mohutně mávat s celkovou bilancí nahoru a dolů, přitom to pro mě ovšem v podstatě vůbec nic neznamená, jsou to jen vysoce teoretická čísla.
Podle mě je do důsledků vedené domácí podvojné účetnictví je jistě hezké pro milovníky grafů, analýz a statistik, ale reálně nepřináší mnoho užitečných informací.
Ale kdokoliv jiný to může vidět jinak.
Můžete mi prosím alespoň naznačit, jak by se při tomto vedení domácích financí evidovalo něco takového: První den v měsíci si koupím boty, tyto boty se mi za týden zničí a tak je jdu reklamovat k prodejci, jež reklamaci uzná a vrátí mi peníze. Předpokládejme, že k tomu všemu došlo v jediném měsíci. Výsledkem by tedy za daný měsíc mělo být, že mé výdaje na oblečení/obuv se rovnají nule. Jak to tedy zaevidovat, abych v dané kategorii opravdu viděl nulu.
V případě domácího účetnictví bych se tím vůbec netrápil a položku smazal. V případě, že jsem zaplatil kartou a dostal zpátky hotovost, nebo chci, aby mi taková operace v účetnictví figurovala, tak bych to zápornou částkou naúčtoval zpět do výdajů (pokud to účetní program dovolí).
Podobná situace by mohla nastat s dovolenou - zaplatím zálohu, ale v případě storna dostanu zálohu celou zpět - naúčtoval bych to zpět do výdajů. Jako další náklad bych zvlášť vyúčtoval storno poplatky.
Domácí účetnictví má výhodu v tom, že podobné situace můžete vyřešit velmi jednoduše pomocí postupů, jež jsou přirozené a obvykle vás napadnou jako první, ale ve firemním účetnictví by z nich účetní šel do vývrtky.
Pro někdo kdo pracuje jako účetní a má podvojné účtování v krvi je tato konstrukce možná intuitivní a přirozená, ono je to chytrý sytém, takže to má jisté kouzlo a některé pěkné vlastnosti, ale uvědomte si, že pro člověka tímto nezatíženého je pochopení principů podvojného účetnictví poměrně náročné. Účtovat domácí účetnictví podvojně je úlet, vždyť i podnikatelé musí účtovat podvojně jen pokud jsou právnická osob nebo až od velmi vysokého obratu, normální živnostníci, i když uplatňují skutečné výdaje a jsou plátci DPH (podvojné) účetnictví vést nemusí. Tak proč by to proboha někdo používal na rodinný rozpočet.
V podvojném účetnictví si vedu své rodinné finance přes deset let, ač normálně s účetnictvím nemám nic společného. Před těmi deseti lety jsem se snažil používat různé tabulkové kalkulátory, či jiná jednorázová udělátka, než jsem proniknul do podvojnosti a došlo mi, jak veliká ztráta času a sil je pokoušet se počítat peníze jinak, než podvojně.
Úlet to rozhodně není - nepochybuji o tom, že většina rozumných účetnictví, která se dají pro domácí finance použít, podvojnost používá.
Původně, před těmi více než deseti lety, jsem používal na Linuxu GnuCash, nyní asi posledních pět let používám KMyMoney. Obojí je určeno pro vedení domácích či osobních financí a obojí je podvojné. Na Linuxu je většina domácích účetnictví podvojná, ať už je úroveň programu samotného jakákoliv. Předpokládám, že třeba MS Money či Quicken jsou v jádru také podvojná.
Podvojnost je jednoduchá metodika, kterou lze zabalit do složitých způsobů odepisování, nic neříkajících čísel účtů a svazujících pravidel co možné je a co možné není. Nebo to může být jednoduchá metodika zabalená do šikovného programu bez striktních omezení, s dobrým přehledem o financích a s různými udělátky pro usnadnění práce (kurzy, předpovědi, rozpočty, kalendáře a podobně).
Základní vada podvojného účetnictví pro domácí účely ovšem je, že tak nějak automaticky předpokládá, že se položky aktiv pouze přesouvají mezi sebou.
Ve firmě to více či méně platí, ale v domácnosti je většina peněz "prožraná".
Proto je pro domácnost opravdu lepší jen peněžní deník - příjmy, výdaje, hotovost v pokladně, peníze na účtu.
Sice pěkné, ale pro domácí potřeby zbytečně komplikované. Firma potřebuje podvojné účetnictví, ale pro domácnost v pravém významu podvojnosti a jejích přímých vazeb nevidím přínos. Naprosto postačuje podvojnost "nepřímá", tzn. sledovat si příjmy, výdaje, pasiva a likvidní aktiva. A to ještě nemusí být málem online, ale klidně stavově 1x měsíc, přičemž i tzv. účtů může být jen pár.
Protože mne baví finance, tak někdy od roku ´97 si sleduji v naprosto jednoduché a doslova stupidní excelovské tabulce "podvojně" rodinné finance a na straně penežních toků si už roky bohatě vystačím s 10 sloupci (5 příjmových, 5 výdajových) a na straně majetkové se 11 (8x aktiva dle skupin, a to pouze ta prakticky okamžitě likvidní, 3x pasiva). Není potřeba řešit podrobnosti ve stylu převod účet "tatínek" na "maminka", to je prostě ve sloupci "Účty". To, jestli jich mám 5 nebo 2 je nepodstatné, důležitá je disponibilní suma. Podobně výdaje, pokud nejsem trouba, který neví, za co utrácí, tak je zbytečné dělit např. běžné výdaje na MHD, jídlo, alkohol, cigarety, oblečení, služby, kulturu atd. atd, ale vystačím si s jedním obecnějším účtem.
Co je důležité, není přesnost na korunu (spíš stovku nebo tisícovku), ale to, kde jsou dlouhodobě příjmy vůči výdajům, jak to vypadá s mými likvidními aktivy, ze kterých jsem schopen (na jak dlouho) v případě nějakého "průšvihu" financovat provoz domácnosti, a jak se vyvíjí pasiva (rostou, klesají). A teprve potom, když je někde problém, tak stojí za to ztrácet čas a pitvat podrobně nějakou oblast.
Nevím jak velkou ztrátu času a sil pro Vás znamenalo vedení domácího účetnictví bez podvojnosti, mne to při naprosto nulové chybě na straně peněžníh toků a pasiv, a chybě na straně likvidních aktiv (oceňovaných měsíčně) v řádu pár stokorun zabere tak 20-30 minut měsíčně.
Jestli to dokážete dneska evidovat své finance takovýmto způsobem v tabulkovém kalkulátoru, určitě vám vyhoví lépe nějaké specializované účetnictví. Neznám svět Windows, ale předpokládám, že MS Money (ukončené) nebo Quicken budou fungovat velmi dobře. V Linuxu bych doporučil KMyMoney - s trochou námahy lze ale toto účetnictví nainstalovat i do Windows.
Ta moje ztráta času spočívala především v tom, že jsem se snažil tabulkový kalkulátor přizpůsobovat tomu, co chci dělat. Na deset minut účtování připadla hodina "programování" základních věcí, které jsou jinde hotové. O pokročilejších vlastnostech se mi ani nezdálo.
Asi pro podnik je to nutné, ale pro domácnost si myslím, že je zbytečné evidovat i tak malé, resp. velké položky, jako je třeba kredit na telefonním účtu, peníze v prasátku, v peněžence a nebo nebo něco podobného. Já mám velmi dobrý přehled o všech svých penězích a moje rozlišovací úroveň je cca 500 korun. Po tuto hodnotu to budď neřeším a nebo zaokrouhluji. Mohl bych jít tak maximálně na stovku, ale to už bych musel hodně věcí evidovat. Ale počítat třeba zaplacený kredit za telefon a nebo počet poštovných známek na koruny, to je opruz. Co s tím? To je jako dělat odpisy třeba z televize. Neznám nikoho, kdo by to pojímal až takto...
Taky neznám nikoho, kdo by to pojímal takto, ani sebe...
Některé odstavce jsem zřejmě špatně formuloval. Odstavec o telefonním kreditu jsem ukončil poznámkou o tom, že tuto možnost zmiňuji jen pro úplnost, a že v praxi bude každému jedno, jestli své peníze odepíše ihned. Až budu psát další článek, přesunu tuto poznámku na začátek odstavce.
Telefon jsem zmiňoval možná proto, abych uvedl nějaký příklad obecně známé předplacené služby. Účetně podobných služeb se na internetu v poslední době objevuje poměrně hodně. Sám mám takové účty dva - mohu si za peníze na nich nakoupit (knihy, strojový čas), nebo účet zrušit a peníze poslat zpět na běžný účet. Ty peníze jsou likvidní, mám je v evidenci.
Moje rozlišovací schopnost o penězích je taky v řádu stokorun. Na bankovních účtech je to na haléř přesně, v peněžence je to horší. Řeším to tak, že když mi účetnictví jednou měsíčně připomene naplánovanou inventuru peněženky, naúčtuji rozdíl na účet "Nevím kam to šlo".