Spočítejte si...

Zavřít

Hotovost (ne)patří do muzea. Kdy zmizí hotové peníze?

Společnost se prý změnila natolik, že plateb v hotovosti už nebude zapotřebí. Je hotovost opravdu mrtvá? Bude se úplně všechno platit bezhotovostně?

Hotovost na ústupu

Počet transakcí realizovaných elektronicky roste na úkor transakcí hotovostních. Ve Spojeném království například nedávno titulky hlásaly, že bezhotovostní platby předběhly platby hotovostní – 52 % bylo placeno elektronicky, z toho debetní karty pokryly 24 % plateb. Používání hotovosti ze strany spotřebitelů, podniků a finančních organizací na britských ostrovech kleslo v roce 2014 na 48 % všech plateb. Podobný vývoj statistik je i v jiných zemích, z Dánska lze slyšet plán omezení zákonné povinnosti obchodníků přijímat hotovost.

Alternativou k tištěnému textu se zřejmě stávají digitální varianty, a platí to i ve světě peněz. Proč se tahat s několika těžkými knihami, když stačí mnohem lehčí čtečka? A proč se obtěžovat počítáním a hlídáním hotovosti, když tu existují možnosti rychlého a pohodlného placení moderními způsoby?

Některé z výhod hotovostních a bezhotovostních forem plateb

I přes výhody, které nabízí bezhotovostní úhrady, hotovost stále nabízí něco, co je pro naše životy důležité. Placení hotovými penězi umožňuje ukrýt příjem nebo výdej peněz před partnerem nebo zvídavým pohledem daňových a jiných úředníků, jako jsou exekutoři. Obchodníci se radují, že díky použití platebních karet se výdaje kupujících zvyšují, ale z pohledu rodinného rozpočtu je to spíše negativum. Hotovost je nástrojem rozpočtování a udržení výdajů pod kontrolou – „musíme vyjít s tisícovkou na týden“, „rozdělíme si to do obálek, abychom vyšli“.

Ale i bezhotovostní způsoby plateb nabízí mnohé výhody. Univerzální platební karty zjednodušují úhradu v zahraničí, není nutné navštěvovat směnárnu, hlídat směnné kurzy, stačí použít platební kartu a platbu autorizovat. Moderní prostředky bezhotovostního placení zrychlují průběh transakcí, můžeme rychle zaplatit na internetu, prodávající může mít ihned potvrzení realizace platby.

Urychluje se a zjednodušuje placení jízdného, není potřeba mít připravené drobné, stačí mít mobilní telefon. Zvyšuje se rychlost odbavení a zaplacení a snižují se chyby dané lidským faktorem, jako je počítání. Použití hotovosti je pro obchodníky nákladné, tržby je nutné počítat, evidovat, převážet, díky bezhotovostním platbám je vyúčtování jednodušší, rychlejší a do značné míry automatizované. 

Identifikace pro účely platby

Když hokynáři před sto lety dávali na dluh, své dlužníky znali a dokázali je identifikovat. Protože chtěli, aby se obchod hýbal, byli ochotni na sekeru prodat. I ve Spojených státech obchodníci prodávali na úvěr, přijetí kreditního rizika se snoubilo se snahou udržet si zákazníky. Již ve druhé polovině devatenáctého století se zde používal způsob, kdy zákazník, kterému byl otevřen úvěrový účet, se při nákupu prokazoval kovovým identifikačním štítkem.


Google.cz, výsledek vyhledávání „Metal Charge Coins Shopers Plate“

Obrázek 1 – Identifikační štítky pro bezhotovostní placení

Na identifikačním štítku obvykle bylo logo obchodníka a identifikační údaje zákazníka, jako je identifikační číslo. Štítek byl předložen, čímž se klient identifikoval a podpisem výdaj na vrub příslušného účtu autorizoval. Na začátku 20. století záznam o transakci usnadnil mechanický snímač (imprinter), který pomohl otisknout embosované údaje z identifikační karty. Transakce se zrychlily a snížila se chybovost při přepisování údajů.

Typické pro tyto formy plateb bylo, že nebyly univerzální, vázaly se na věrnostní program a byly použitelné u limitovaného okruhu společností nebo u konkrétního obchodníka. Byla to součást udržení a přilákání zákazníků a klientů – „u nás můžete platit jednoduše a rychle“ nebo „kupujte teď, zaplaťte později“.

Dřívější způsoby úvěrování zákazníkům byly postupně vystřídány univerzálnějším způsobem, kdy do platebního systému vstupovaly banky nebo třetí strany. Alternativou ke způsobu identifikace předložením identifikačních štítků tak byly úvěrové vouchery, kdy zákazníci předložili voucher vydaný důvěryhodným emitentem. Na pozadí mohl být úvěr, který umožňoval hradit nákupy ve vybraných obchodech. V době před druhou světovou válkou byly ve Spojených státech nákupy na úvěr používány ve velkém. Bylo to učení se nakupovat na dluh, od spotřebního zboží až po automobily.

Banky také začaly nabízet šekovatelné účty, které jejich majitele opravňovaly vypisovat šeky splatné na požádání. A tak nastoupily platby „šekem nebo kešem“, kdy platící vypisuje šek jako bankovní formulář, ze kterého se po vyplnění předepsaných údajů stává platební prostředek a cenný papír. Problémem bylo nejenom padělání, ale i skutečnost, že šeky byly nákladné jak výrobně, tak provozně – byla tu nutnost několikanásobné dopravy a opakovaného zpracování jednoho vypsaného šeku. Zákazníci často neplatili nic a i ti, kteří platili, platili cenu hluboko pod náklady. Banky tuto činnost dotovaly třeba příjmy, které jim plynuly z neúročení peněz uložených na šekovatelných účtech umožňujících vypisovat šeky splatné na požádání.


Google.cz, výsledek vyhledávání „card imprinter“ 

Mechanický snímač (imprinter)

Univerzální platební karty

Od 60. let 20. století se začaly uplatňovat technologické inovace, v následujícím období zažívají univerzální platební karty posun. Svou roli v rozvoji použití platebních karet sehrály technické vynálezy, jako je magnetický proužek uchovávající identifikační data, později čip a dnes bezdrátová komunikace. Moderní informační a komunikační technologie usnadnily a zrychlily používání univerzálních platebních karet. Celosvětově použitelná on-line debetní nebo kreditní elektronická karta, kde platba je autorizována PINem a podpisem, je neoddělitelnou součástí realizace plateb. Když technologie umožnily snížit náklady na elektronické bezhotovostní platby, případně na automatizované vydávání hotovosti prostřednictvím bankomatů, banky přesunuly důraz na podporu automatizovaného provádění bezhotovostních plateb nebo výdeje hotovosti.

Má-li být něco připsáno na vrub našeho bankovního účtu, banka nás potřebuje identifikovat a platbu autorizovat. Jako uživatelé buď něco máme (identifikační kartu, přívěšek, atribut), něco víme (známe heslo, PIN kód nebo odpověď na kontrolní otázku), něčím jsme (biometrický údaj), nebo se někde nacházíme (adresa, lokalita). Platební karta je vlastně prostředkem, který nám má pomoci prokázat, že máme právo zatížit účet, který je s námi svázaný, výdajem, který uskutečňujeme. Díky předložení karty, našemu podpisu, potvrzení transakce PINem se identifikujeme a souhlasíme se zaúčtováním částky. V používaných prostředcích automatické identifikace se používají identifikační standardy opírající se o jedinečný identifikátor, vzniklý obvykle jako výsledek definované číselné řady, je kombinací písmen, číslic nebo jiných symbolů. Shromážděné údaje mohou být díky technologickým možnostem pro ověření předávány v reálném čase do nadřazených informačních systémů.

Automatická identifikace je způsob identifikace bez přímého lidského zásahu za použití AutoID technologií. Díky těmto technologiím lze předávat informace na dálku prostřednictvím drátové či bezdrátové komunikace bez nutnosti lidského zásahu. Příkladem jsou bezkontaktní platební technologie. Bezkontaktní platební karty a možnost platby přiložením karty ke čtečce zvýšily pohodlí při používání debetní karty pro vyrovnání transakcí s nižší hodnotou. I v Česku s nástupem těchto platebních karet skokově narostl počet takto provedených bezhotovostních transakcí. Lidé si zvykají platit kartou i menší částky, je to prostě pohodlné.

Vymírající hotovost

Bezhotovostní placení je nejvíce rozšířeno v severských zemích. Ve Švédsku v hotovosti probíhá jen zanedbatelné množství transakcí v hotovosti. Švédsko je zemí s nejvyšším počtem bankovních transakcí na osobu v Evropské unii, Dánsko se má stát první zemí, kde se hotovostní placení stane zastaralé. V Dánsku se běžně bezhotovostně hradí i velmi malé nákupy, země nakročila k bezhotovostní ekonomice, obchody by měly mít možnost hotovost odmítnout. Dánská vláda totiž navrhla osvobození vybraných maloobchodních prodejců od zákonné povinnosti platby v hotovosti přijímat. Pokud k tomu dá parlament souhlas, hotovost by nemuseli od roku 2016 přijímat vybrané obchody, restaurace nebo čerpací stanice. Oficiálním cílem má být snížení nákladů a posílení produktivity v podnikatelském sektoru. Obchody díky odklonu od hotovosti mohou ušetřit náklady související s manipulací s hotovostí, která vyžaduje bezpečnostní a jiná opatření.

V Dánsku je také rozšířeno použití aplikace MobilePay, se kterou lze platit za služby a transakce s použitím mobilního telefonu. Není nutné žádné číslo účtu, stačí telefonní číslo a zaregistrovat svou kartu, použít aplikaci, zadat 4místný kód a číslo mobilního telefonu příjemce. Aplikace je zdarma a lze poslat až 2000 dánských korun (asi 7 tis. Kč) denně. Platit lze jak v kamenných, tak on-line obchodech. Tuto službu, umožňující bezhotovostní převody peněz s využitím chytrých mobilních telefonů, využívá více než třetina dánské populace.

Vývoj způsobů placení kráčí mílovými kroky kupředu. Leccos naznačuje, že bychom se mohli dočkat toho, že u sebe hotové peníze nebudeme muset vůbec mít. Existují ale i negativa. Výpadek elektřiny nebo datového spojení může znamenat úplné ochromení a nemožnost zaplatit. Kritikové by také zmínili rostoucí závislost na státu, centrální bance a otevření možnosti uvalit na peněžní zůstatky zvláštní daň.

Zájmy na pozadí

Existují úvahy, že bychom mohli vstoupit do společnosti bez hotových peněz. Zastánci spikleneckých teorií bijí na poplach, že je to skrytý zájem státu – elektronické transakce lze mít pod kontrolou. Elektronické formy placení jsou snadno dohledatelné a bezhotovostní platby lze z hlediska výběru daní na rozdíl od plateb v hotovosti jednoduše kontrolovat. Veřejné rozpočty netratí na daních, protože se zamezí tomu, aby probíhaly transakce v šedé ekonomice. Vlády napříč zeměmi postupně z bezpečnostních důvodů omezují užívání hotovosti. V Česku je v hotovosti aktuálně možné platit maximálně do výše 270 tisíc korun a existuje zákonná povinnost, aby příjemce platby přesahující povolený limit odmítl. Možná bude tato hranice dále snižována, vždyť se tím předchází kriminalitě, praní špinavých peněz a daňovým únikům.

widgety

Pro banky i obchodníky je nakládání s hotovými penězi nákladné. Je-li placeno elektronicky, je identifikace, autorizace i zpracování zautomatizované a jednodušší. Hotovost se musí přepočítávat, protokolovat, předávat, hlídat – vše je to o hledání levnějšího a bezpečnějšího způsobu placení. Zatímco identifikační odznak, šek nebo embosovanou platební kartu, jejichž použití je ověřováno off-line, je relativně snadné zneužít, v případě on-line autorizace platby se bezpečnost zvyšuje, a přitom díky technologiím automatické identifikace a elektronických přenosů dat klesají náklady.

Převáží tyto zájmy a skončí bankovky a mince opravdu v muzejních sbírkách?

32 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 6. 2015 22:21