Hlavní navigace

Za všechny škody a chyby platit nemusíte, přestože za ně zodpovídáte

5. 5. 2010
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Hmotná zodpovědnost vyvolává u lidí až alergické reakce. Je pravda, že při pochybení zaměstnance je nekompromisní. Pokud ale existují objektivní důvody, platit nebudete.

Zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. Zároveň nesmějí jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Zaměstnanec proto odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Jestliže dojde ke škodě, je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance. Výjimkou jsou případy odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.

Odpovědnost za schodek – tzv. hmotná odpovědnost

Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, tedy tzv. dohoda o hmotné odpovědnosti, odpovídá za podmínek stanovených zákoníkem práce za schodek vzniklý na těchto hodnotách. Za výše jmenované hodnoty se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny.

V praxi se takové dohody uzavírají zejména s pokladními, skladníky apod. Na určitých pracovištích také může jít o společnou odpovědnost více zaměstnanců, přičemž vedoucí a jeho zástupce mají zvýšenou odpovědnost a povinnost k náhradě škody.

Schodek definovala rozhodovací praxe soudů.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2002, spis. zn. 21 Cdo 979/2001:

Schodkem se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích. Přitom platí, že zaměstnanec je povinen převzaté hodnoty vyúčtovávat, tedy kdykoli prokázat účetními doklady, že v době vyúčtování se nacházejí u zaměstnavatele, případně, že se tam nachází peněžní protihodnota.

Protože schodek vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které je hmotně odpovědný zaměstnanec povinen vyúčtovat, představují schodek také hodnoty, které chybí v důsledku toho, že teprve později dojde k opravám v účetní evidenci tak, že zde vzniká rozdíl mezi svěřenými hodnotami a údaji účetní evidence. Z hlediska zaměstnavatele, který zaměstnanci hodnoty svěřil, se totiž ztráta projeví teprve po jejím vyúčtování jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a zjištěnou skutečností.

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

Předměty, jejichž cena převyšuje 50 000 Kč, mohou být přitom zaměstnanci svěřeny jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Pokud takové potvrzení o svěření chybí, zaměstnanec v případě vzniku škody ještě nemá vyhráno. Dále se zkoumá jeho odpovědnost podle obecných pravidel zákoníku práce pro odpovědnost zaměstnance za škodu.

Dohody o odpovědnosti vždy písemně

Dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dohoda o hmotné odpovědnosti), jakož i dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. Obě dohody musejí být uzavřeny písemně, jinak jsou neplatné.

Zproštění odpovědnosti – úplné nebo částečné

Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách nebo za ztrátu svěřených předmětů, je povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách nebo ztrátu svěřených předmětů v plné výši.     

Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění (ať už úplně nebo částečně). Polehčující pro něj je zejména to, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Obdobně se zaměstnanec zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, jestliže prokáže, že ztráta vznikla bez jeho zavinění.

Rozmanité případy

Stanovení odpovědnosti zaměstnance a její míry za vzniklou škodu není v praxi vždy jednoduché – k řešení případů by v zaměstnavatelské praxi mohl jako návod pomoci následující výběr z judikatury (stanovisek a rozhodovací praxe soudů).

Příklad první – škoda způsobená třetí osobou

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2002, spis. zn. 21 Cdo 979/2001:

Důvodem ke zproštění odpovědnosti zaměstnance za škodu na svěřených hodnotách může být mimo jiné zjištění, že schodek vznikl v důsledku úmyslného jednání třetích osob (např. neoprávněnou manipulací s platební kartou). Tímto důvodem však není samo o sobě protiprávní jednání této třetí osoby. Zmocní-li se třetí osoba protiprávně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, nemá zavinění třetí osoby samo o sobě za následek zánik odpovědnosti zaměstnance. Bez ohledu na případnou odpovědnost třetí osoby za škodu podle občanskoprávních předpisů, zaměstnanec i v tomto případě za škodu odpovídá, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo z části bez jeho zavinění.

V případě střetů dvou odpovědností, tj. odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní zásah do majetkových práv zaměstnavatele, s odpovědností zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování, se proto musí zkoumat i to, zda zaměstnanec takové jednání třetích osob neumožnil porušením svých pracovních povinností, například tím, že při provádění finanční operace nepostupoval náležitě pečlivě a v souladu s pokyny zaměstnavatele.

Zaměstnanec se nemůže své hmotné odpovědnosti zprostit, jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím vznik schodku umožnil. Vztah takového nedbalostního jednání ke vzniku schodku je přitom třeba posuzovat v každém případě individuálně a pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za nichž ke vzniku schodku došlo.

Je-li nedbalostní porušení povinností hmotně odpovědným zaměstnancem takového rozsahu, že by bez něho ke vzniku škody úmyslným jednáním třetí osoby vůbec nemohlo dojít (tj. že zaměstnanec porušením svých povinností umožnil vznik celého schodku), pak nepřichází v úvahu ani částečné zproštění se odpovědnosti. To závisí na rozsahu porušení povinnosti, kterým byl umožněn vznik škody (schodku) úmyslným jednáním třetí osoby.

Příklad druhý – najděte souvislost

Z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spis. zn. 16 Co 131/98 ze dne 3. 6. 1998:

Má-li se zaměstnanec zprostit odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, musí prokázat nejen existenci skutečností nasvědčujících tomu, že schodek mohl vzniknout bez jeho zavinění, ale i příčinnou souvislost mezi těmito skutečnostmi a vznikem schodku. Musí tedy prokázat, že bez těchto skutečností by schodek nevznikl tak, jak vznikl.

Za důvod ke zproštění odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách proto nelze považovat zjištění, že určité okolnosti (např. nedostatečná personální obsazenost prodejny, ve které byl schodek vykázán) mohly mít vliv na vznik schodku, pokud není současně prokázáno, že příčinou schodku či jeho části skutečně byly.

K nedostatkům v pracovních podmínkách na pracovišti, o kterých nebylo prokázáno, že byly příčinou schodku nebo jeho části, lze přihlédnout jako k okolnostem, za nichž došlo ke vzniku škody, pouze při úvahách o snížení výše náhrady škody.

Příklad třetí – služební auto zaparkované před domem

Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2006, spis. zn. 10 Co 963/2005:

Ve skutečnosti, že zaměstnanec před započetím pracovní cesty se souhlasem zaměstnavatele parkuje s vozidlem, v němž je uložený náklad, v místě svého bydliště, kde posléze dojde k odcizení nákladu z tohoto vozidla, nelze spatřovat nedbalostní jednání, pro které by tento zaměstnanec měl svému zaměstnavateli nahradit vzniklou škodu.

Sama okolnost, že zaměstnanec parkoval v prostoru sídliště  a obecná vědomost, že i na tomto místě může hypoteticky dojít ke krádeži vloupáním, nezakládá předpoklad pro závěr, že svou nedbalostí způsobil, že došlo ke vzniku škodné události.

Příklad čtvrtý – při prodeji vůz předvádějte jen s asistencí

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2007, spis. zn. 21 Cdo 931/2006:

Jestliže bylo zjištěno, že zaměstnanci, coby prodejci, byl v průběhu předváděcí jízdy zákazníkem odcizen předváděný automobil a tento zaměstnanec nerespektoval pokyn zaměstnavatele, aby předváděcí jízdy vozů, jejichž hodnota přesahuje určenou částku, neprováděl sám, ale v přítomnosti dalšího prodejce, je z hlediska zkoumání příčin vzniku škody zřejmé, že nebýt tohoto jednání zaměstnance, k odcizení vozu by nedošlo.

Za tohoto stavu je proto odůvodněn závěr, že porušení pracovních povinností ze strany žalovaného zaměstnance protiprávní jednání „osoby vydávající se za zákazníka“ umožnilo a nepochybně (byť jako jedna z příčin, ovšem důležitá, podstatná a značná) vedlo ke vzniku škody.

Tohoto možného následku nedodržení závazného pokynu zaměstnavatele o povinné přítomnosti dvou prodejců při předváděcí jízdě vozů v hodnotě nad příslušnou částku si musel být zaměstnanec i bez potřeby časově náročného proškolení či zaučení vědom.
Z hlediska svého subjektivního vztahu k nedodržení uvedeného pokynu zaměstnavatele tedy zaměstnanec měl a mohl vědět vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům, že svým jednáním může způsobit škodu.

Důvody, které zaměstnance vedly k porušení pracovních povinností a které mohly vyplývat z poměrů  u zaměstnavatele, nemají z hlediska vlastního zavinění žalovaného, tj. jeho vědomosti o protiprávnosti jednání a jeho důsledcích, žádný význam. Mohou však být podkladem pro úvahu o možnosti poměrného omezení jeho odpovědnosti za škodu.

Příklad pátý – zabezpečte služební vůz parkovaný v místě bydliště

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2007, spis. zn. 21 Cdo 3177/2006:

Jednou ze základních povinností vyplývajících zaměstnanci z pracovněprávního vztahu je i povinnost chránit majetek zaměstnavatele před jeho ztrátou (odcizením).

Porušením této povinnosti a příčinou vzniku škody, kterou je pak zaměstnanec povinen zaměstnavateli nahradit, může být rovněž situace, kdy zaměstnanec řádně nezabezpečí služební automobil, který mu byl svěřen k plnění pracovních úkolů a který je oprávněn po dohodě se zaměstnavatelem parkovat v místě svého bydliště, a tento automobil bude následně odcizen.

Použitá literatura:

Judikatura ASPI – ASPI, a.s. – Wolters Kluwer ČR, a. s.

Verlag Dashöfer – PaMservis.cz  č. 4/2010

skoleni_15_4

Bukovjan, P.: Odpovědnost zaměstnance při odcizení platební karty, Verlag Dashöfer

Balák a kol.: Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, 2010

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).