Spočítejte si...

Zavřít

Hledání spravedlivého trestu pro zločince je složité

Soudci trestných činů mají nelehký úkol – uložit pachateli spravedlivý trest. Jenže jak se ke spravedlivému trestu propracovat? Zákon v tom dává soudcům poměrně volnou ruku a u jednotlivých trestných činů stanovuje trestní sazbu v širokém rozpětí, které může například při daňových podvodech začínat na pár měsících odnětí svobody a končit 12letým vězením. Určování výše a druhu trestu se nicméně řídí zásadami, podle kterých je soud povinen postupovat.

Soudce musí především přihlédnout ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost. A ten se určuje například podle způsobu provedení trestného činu, jeho následků, okolností, za kterých byl spáchán, ale i osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou vedoucí ke spáchání zločinu. Důležitým momentem je zároveň posouzení možnosti nápravy pachatele.

Trestní zákon zná několik druhů trestů:

  1. trest odnětí svobody (který může být podmíněně odložen na stanovenou zkušební dobu),
  2. obecně prospěšné práce,
  3. ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
  4. ztrátu vojenské hodnosti,
  5. zákaz činnosti,
  6. propadnutí majetku,
  7. peněžitý trest,
  8. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
  9. vyhoštění.

Při stanovení druhu trestu a délky přihlédne soud u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu. U organizátora, návodce a pomocníka bude soudce zajímat význam a povaha jejich účasti na spáchání trestného činu. U přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu bude soudce zase přihlížet k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, a také k okolnostem a důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.

Soudce zohlední také to, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si – a to ani z nedbalosti – nepřivodil vlivem návykové látky. Skutečnost, kterou se často snaží obhajoba prokázat, se ovšem musí opírat o znalecké posudky lékařů – psychiatrů, případně i psychologů.

Trest odnětí svobody může jít i pod dolní hranici trestní sazby. Ale jen v případě, že má soud za to, že by vzhledem ke zdravotnímu stavu pachatele bylo možné dosáhnout stejného účelu trestu, pokud se spojí s povinnou ochrannou léčbou.

Zákony a právo na finančním serveru Měšec.cz

Význam polehčujících a přitěžujících okolností

Soud musí při výměře trestu jako k polehčující okolnosti přihlédnout zejména k tomu, že pachatel

  1. spáchal trestný čin v silném rozrušení,
  2. spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
  3. spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
  4. spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
  5. spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil,
  6. spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,
  7. vedl před spácháním trestného činu řádný život,
  8. přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
  9. trestného činu upřímně litoval,
  10. svůj trestný čin sám oznámil úřadům,
  11. při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům, nebo přispěl k objasňování trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení.

Naproti tomu jako k přitěžující okolnosti přihlédne soudce zejména k tomu, že pachatel

  1. spáchal trestný čin ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
  2. spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
  3. spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
  4. spáchal trestný čin ke škodě osoby mladší patnácti let, těhotné, vážně nemocné, vysokého věku nebo nemohoucí,
  5. spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek,
  6. spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku, trestným činem porušil zvláštní povinnost,
  7. trestným činem způsobil vyšší škodu,
  8. spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení,
  9. svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých,
  10. trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
  11. spáchal více trestných činů, nebo byl již pro trestný čin odsouzen.

Z uvedeného přehledu vyplývá, že práce soudů při ukládání trestů není jednoduchá a šablonovitá. Nepochybně se při rozhodování soudů zohledňují hlediska aktuálnosti a četnosti výskytu určitého druhu trestné činnosti a jejího vlivu na společenskou atmosféru. Svou roli v hledání optimálního trestu pro konkrétního pachatele ale hraje také přesvědčivost a průkaznost důkazních materiálů obžaloby státního zástupce a šikovnost a profesionální zručnost obhájce. Rozhodujícím hlediskem však zůstává požadavek spravedlnosti při zabezpečení ochrany společnosti před pachateli trestných činů.

Anketa

Je podle vás trestní zákon spravedlivý vůči všem?

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 8. 2007 0:56