Spočítejte si...

Zavřít

Hádejte, co je penzijní "připojištění" - je to pojištění nebo ne?

Odpověď není tak jednoznačná, jak by si možná někdo myslel. Všeobecně se penzijní připojištění považuje za formu spoření. Jsou v něm však obsaženy i prvky založené na pojistné matematice, dá se tedy říci, že do jisté míry jde o pojištění.

V našem pětidílném seriálu o životním pojištění, který ještě bude v nepravidelných intervalech pokračovat, jsme skončili u tématu „připojištění“. Jak si snad vzpomenete, připojištění k životnímu pojištění jsou druhy pojištění, které se nesjednávají samostatně. Jsou to tzv. riziková pojištění. To znamená, že pokud za trvání pojistné smlouvy nedojde k žádné pojistné události – lidově řečeno: nic zlého se nestane -, pojišťovna vám nic nevyplatí. Tato připojištění jsou doplňkem, který umožňuje individuálně upravovat krytí rizika, na které byste se pojistili v hlavním pojištění.

Životní pojištění, jak už jsme si také vysvětlili, se dělí na dvě velké skupiny – riziková pojištění a pojištění „se spořením“. Pojištění „se spořením“ může být kapitálové životní pojištění (všechny uspořené prostředky má pojišťovna v tzv. rezervách a nakládá s nimi podle svých pravidel) nebo investiční životní pojištění (klient sám určuje, do kterého fondu pojišťovna jeho peníze vloží). Základním principem pojištění je solidarita uvnitř skupiny pojištěných u určité pojišťovny – pokud některý klient zemře (nebo utrpí jinou újmu, na kterou je pojištěn) před koncem pojištění, vyplatí pojišťovna náhradu ve sjednané výši. I když v investičním životním pojištění jsou peníze klienta spravovány na jeho osobním podúčtu, v případě pojistné události (smrti) se vyplácí sjednaná částka, která může být podstatně vyšší, než dosud uspořené klientovy prostředky. Životní pojištění „se spořením“ se používá ve světě a začíná být používáno i u nás také jako jeden ze zdrojů peněz na důchod. Proto je řada států podporuje daňovým zvýhodněním, často více než u nás. U nás je možno odepsat od daňového základu pouhých 12 000 Kč ročně.

Životní pojištění se řídí zákonem o pojišťovnictví (z. č. 363/1999 Sb.). Kromě zákona se v pojišťovnictví plně uplatňují pravidla pojistné matematiky. Každá pojišťovna musí mít odpovědného pojistného matematika, který kromě jiného odpovídá za testování jednotlivých druhů pojištění. Pojistné musí být kalkulováno tak, aby bylo zaručeno, že pojišťovna bude schopna dostát svým závazkům vůči klientům. Nad souborem všech klientů a jejich pojistných smluv – tzv. pojistným kmenem – má ještě zprostředkovaně dohled „pojišťovna pojišťoven“, tedy zajišťovna. Zajišťovna je pojišťovna, která pojišťuje pojišťovny. V České republice, pokud je mi známo, žádná zajišťovna není, jsme příliš malá země. Naše pojišťovny se zajišťují například ve Švýcarsku. Nad životním pojištěním vykonává také určitý dohled Ministerstvo financí.

Penzijní připojištění je něco jiného než pojištění. Jde vlastně o důchodové spoření, protože klient má po celou dobu své peníze uloženy na „osobním účtu“ a nemůže získat více, než si sám uspořil – pokud si pro tuto chvíli odmyslíme zhodnocení (připsaný zisk; ten je i u životního pojištění). Výše měsíčních splátek – tzv. příspěvků na penzijní připojištění – je plně podřízena rozhodnutí klienta. Pojistná matematika se neuplatňuje. S jedinou výjimkou: Pokud si klient v okamžiku ukončení smlouvy o penzijním připojištění nevezme všechny peníze najednou (tzv. jednorázové vyrovnání), jeho osobní účet se uzavře a podle pojistně-matematických pravidel se vypočte doživotní penze pro účastníka penzijního připojištění. Některé penzijní fondy nabízejí i doživotní penzi pro účastníka a doživotní penzi nebo penzi na dobu jistou pro další jednu až dvě osoby.

Penzijní připojištění je podporováno státem dvojím způsobem: stát vyplácí státní příspěvek těm, kdo si spoří 100 – 500 Kč měsíčně. Maximální výše státního příspěvku je 1800 Kč ročně. Kdo si spoří více než 500 Kč měsíčně, může si tuto další úložku odečítat od daňového základu – nejvýše však 12000 Kč za rok. Nezáleží na tom, jestli oněch 12000 Kč ukládáte po měsíčních splátkách, či jinak; stačí v prosinci přinést či poslat do určené banky (kde má penzijní fond své účty) potřebnou částku. To je možnost, která vyplývá ze zákona o daních z příjmu.

Penzijní připojištění jako takové se řídí zákonem o penzijním připojištění (z. č. 42/1994 Sb., ve znění zákonů č. 61/1996 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 170/1999 Sb.; další novelizace se připravuje v těchto dnech). Ten poměrně přísně reguluje činnost penzijních fondů. Kromě jiného tato zákonná úprava vede k tomu, že penzijní fondy nejsou zpravidla připraveny na přijímání mimořádných (nepravidelných) vkladů od klientů. Pokud mimořádný vklad chtějí přijmout, musí dělat kouzla se zvýšením měsíčního příspěvku na dobu jednoho či dvou měsíců, a pak příspěvek zase snižovat. Ve smlouvě o penzijním připojištění totiž musí být uveden měsíční příspěvek účastníka na jednotlivé druhy penzí. Pokud víte o některém penzijním fondu, že jeho výpočetní systém a smlouvy umožňují vkládat mimořádné vklady bez byrokratických překážek, prosím podělte se o tuto vědomost s ostatními návštěvníky Měšce.

Základní principy penzijního připojištění jsou myslím už dostatečně známy. Věnujme se tedy tomu, co pro mnohé z vás je v nedohlednu a pro jiné zase předmětem traumatických představ blížícího se konce aktivního životního období: PENZE. Výplata penze z penzijního připojištění je vázána na důchodový věk 60 let (stejně jako u důchodů ze životního pojištění), přestože hranice odchodu do důchodu se postupně prodlužuje a další prodlužování hrozí. Pokud však někdo má nárok na starobní důchod ze státního důchodového systému dříve než v 60 letech, může si nechat vyplácet důchod z penzijního připojištění dříve. Musí jen splnit podmínku minimální doby placení příspěvků 5 let (v zákoně je psáno „60 kalendářních měsíců“) a samozřejmě si naspořit tolik, aby to za výplatu důchodu vůbec stálo. Kdo by si pět let platil minimální povolenou částku 100 Kč měsíčně, může si úspory tak leda nechat vyplatit jako jednorázové přilepšení na dovolenou či něco podobného. I kdyby totiž jeho penzijní fond byl kouzelníkem finančních trhů a každoročně mu připisoval 10% zhodnocení, uspoří si takový klient jen něco přes 11000 Kč. Samozřejmě, doživotní penze z takové částky nebude ani oněch 100 Kč měsíčně, bude se pohybovat někde kolem 60 – 70 Kč, podle toho zda půjde o ženu nebo muže. Spořte si proto co nejvíce, kolik můžete dnes oželet! Ne však jen do penzijních fondů.

Ještě poznámka k nároku na penzi: klienti, kteří uzavřeli smlouvy o penzijním připojištění před poslední změnou zákona (přijata v roce 1999), mohli získat nárok na penzi už v 50, či 55 letech (jednotlivé fondy měly různou úpravu). Pokud nepřijali nový penzijní plán, zůstává tato doba v platnosti. „Trestem“ však je, že jim je připisován nižší státní příspěvek, v souladu s tehdy platným zákonem. Rozdíl je v desetikorunách měsíčně, každý z těchto dřívějších klientů se může sám rozhodnout, zda mu nevysoká částka navíc stojí za nutnost spořit až do 60 let.

Podle mého názoru nemá smysl dávat do penzijního fondu více než 1500 Kč měsíčně. To je maximální hranice pro čerpání výhod, kterou nám náš stát stanovil. Penzijní fondy totiž jsou svázány natolik přísnými pravidly investování, které má kontrolovat depozitář (banka) a Ministerstvo financí, že neumožňují v dlouhodobém horizontu dosahovat zajímavých zisků. Na rozdíl například od důchodových fondů, které začínají fungovat v sousedním Německu, totiž naše penzijní fondy nemohou ukládat prostředky klientů do akcií a jsou státem omezovány i v tom, jaká investiční rizika budou penzijní fondy podstupovat (jaké množství cenných papírů od jednoho emitenta budou držet). Nemohou tedy přijímat tak pružné investiční strategie, jako v jiných zemích. Náš stát se snaží zabezpečit prostředky klientů proti znehodnocení v důsledku neodborné správy finančních prostředků a do značné míry se mu to daří.

Pokud by byly penzijní fondy spravovány spolehlivými správci (portfolio managery – a to snad dnes už všechny velké fondy jsou), bylo by podle mého názoru v zájmu klientů mladšího věku spíše to, aby stát umožnil našim penzijním fondům více využívat i obchodů s akciemi. Penzijní připojištění by pak nebylo jen konzervativním spořením pro lidi nad 45 let, ale skutečně výhodnou investicí na důchod pro každého. S výhradou celkového zhroucení finančních trhů, které by do jisté míry postihlo každého, kdo si spoří, ať už v penzijních fondech či jinde. Ovšem v dlouhodobém horizontu (více než 25 let) dosud uměli finanční analytici zajistit nejlepší zisk právě z akcií, které jsou našim budoucím důchodcům přístupné jen přes jiné, státem nijak nepodporované způsoby investování – například přes podílové fondy.

Nyní připravovaná novela zákona, která má vést k dalšímu posílení jistoty klientů tím, že chce nařídit oddělení prostředků klientů od prostředků akcionářů, by však paradoxně v začátcích penzijního připojištění u nás šla proti zájmům klientů. Penzijní fondy se totiž přetrumfovávaly v lákání klientů na připisované zhodnocení bez ohledu na skutečné výsledky hospodaření. Někteří klienti malých penzijních fondů tak čerpali zisk z vloženého majetku akcionářů (80 % zisku muselo jít ve prospěch klientů), jiní zase z operací na hranici zákona (například jeden známý penzijní fond si ve svých počátcích vypůjčil pokladniční poukázky v miliardové hodnotě od své mateřské banky, zisk připsal klientům a pak vypůjčené poukázky zase vrátil, jak uvedl ve své výroční zprávě).

Co dalšího říci o penzích z penzijního připojištění? Základní variantou penzí, je podle zákona penze starobní (tu si musí sjednat každý) a penze výsluhová. Výsluhová penze se klientovi vyplácí po 15 letech, má tedy smysl sjednávat si ji, pokud vám je méně než 40 let. Jinak by se termín její výplaty prakticky či zcela kryl s počátkem výplaty starobní penze. Pro výplatu starobní penze mohou existovat různá výplatní schémata, což může být zajímavé a dosud opomíjené téma. Pokusíme se od penzijních fondů získat bližší informace a seznámíme vás s nimi. Výplatní schémata by měla být popsána v penzijních plánech jednotlivých penzijních fondů. Na starobní a výsluhovou penzi své peníze určujete už při sjednávání smlouvy (kolik na kterou si budete spořit). Výši příspěvku můžete měnit jen do budoucna.

Další druhy penzí, na které může v souladu se zákonem o penzijním připojištění a s penzijním plánem penzijního fondu vzniknout nárok, je penze invalidní a/nebo penze pozůstalostní. Na ně si nic zvlášť neplatíte, jen ve smlouvě musíte předem určit, že je chcete mít sjednány. Doporučuji každému, aby to udělal. Nic vás to nestojí, ale může v určité situaci pomoci. Jak? Informace jsme získali z jednoho náhodně zvoleného penzijního plánu, zobecnili jsme je a přeložili do lidštějšího jazyka. Pokud tím došlo k malým nepřesnostem, promiňte. Někdy příště bychom se rádi zabývali penzijními plány jednotlivých penzijních fondů a jejich porovnáním.

Invalidní penze vlastně znamená jen to, že svoje vlastní dosud uspořené peníze, spolu s dosud získanými státními příspěvky a zhodnocením připsaným penzijním fondem, si můžete vybrat dříve než v 60 letech. Podmínkou je, že jste invalidní a máte nárok na výplatu invalidního důchodu ze státního sociálního zabezpečení. Musíte splnit také pojištěnou dobu 36 měsíců, tj. 3 roky (jinak by to bylo 60 měsíců, viz výše).

Pozůstalostní penze umožňuje po smrti klienta (slovy zákona: účastníka penzijního připojištění) rychlou výplatu tomu, koho uvedl jako oprávněnou osobu či osoby. Princip určování oprávněných osob je podobný, jako u životního pojištění. Pokud žádnou oprávněnou osobu neuvedete, půjde odbytné, nebo pokud ještě nárok na odbytné nevznikl tak dosud uspořená částka z neuzavřeného individuálního účtu klienta, do dědického řízení. Pokud jsou dědici, bude vyplacena jim. Nakládání se státním příspěvkem se řídí zákonem o penzijním připojištění. Pokud však máte sjednánu pozůstalostní penzi, už po splnění minimální pojištěné doby 36 měsíců vznikne oprávněné osobě nárok na pozůstalostní penzi, která se vyplácí ze všech prostředků evidovaných na individuálním účtu klienta (tedy včetně státního příspěvku). Vznik nároku na pozůstalostní penzi v době po uzavření účtu se řídí pravidly jednotlivých výplatních schémat. Samozřejmě, pokud si účastník místo penze nechal vyplatit jednorázové vyrovnání, nemůže už vzniknout nárok na pozůstalostní penzi.

Také u penzijního připojištění se operuje s pojmem „odbytné“. Nárok na něj vzniká tomu, kdo zaplatil příspěvky aspoň na 12 kalendářních měsíců – to znamená, že pokud platíte ročně předem, vznikne vám nárok na odbytné hned. Tomu, kdo platí měsíčně, vznikne nárok až po uplynutí prvního roku. Odbytné znamená, že státní příspěvek je pro vás ztracen, vrací se zpět do státní pokladny. Penzijní fond vyplatí odbytné buďto účastníku, který chce ukončit smlouvu před uplynutím minimální zákonem vyžadované doby placení příspěvků (60 měsíců), nebo pozůstalým po účastníku, který dosud nedostával penzi a neměl sjednánu pozůstalostní penzi či na ni dosud nevznikl nárok.

A jak dopadla hádanka z úvodu článku? Penzijní připojištění není pojištění. Je to důchodové spoření se státní podporou. Některé finanční skupiny však umožňují v rámci jedné smlouvy sjednat penzijní pojištění případně i životní, úrazové či zdravotní pojištění.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 2. 2008 9:15