Hádáte se o výši mzdy? Okamžité zrušení pracovního poměru není správné řešení

Zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat.

Institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu), anebo jejich části.

Rozhodl tak Nejvyšší soud ČR, který posuzoval případ, kdy jistá zaměstnankyně, která byla se svým zaměstnavatelem ve sporu o to, zda jí náleží osobní ohodnocení a prémie, zrušila pracovní poměr okamžitě pro nevyplacení mzdy, ale zaměstnavatel ji žaloval pro neplatnost takového rozvázání pracovního poměru.

Skutkový základ sporného případu

Dopisem ze dne 12. 1. 2009 (doručeným zaměstnavateli – žalobci dne 14. 1. 2009) žalovaná – zaměstnankyně sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce (v současnosti jde o ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že jí „nebyla vyplacena celá mzda za měsíc listopad 2008, a to ani do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti“. Zároveň po žalobci požadovala doplacení „dlužné části mzdy, prémií a osobního ohodnocení od září 2008, výplatu za měsíc leden 2009 společně se zákonným odstupným“.

Zaměstnavatel si to ale nenechal líbit a zaměstnankyni zažaloval. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nijak nepochybil při výplatě mzdy za měsíce září až listopad 2008, neboť mzda byla vyplácena v souladu s „vnitřním předpisem provozu prádelny a mzdovým ustanovením firmy ze dne 5. 2.2008“, se kterým byla žalovaná seznámena. Protože žalobce pokládal okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně za neplatné, vyzval ji dopisem ze dne 19. 1. 2009 k nástupu do práce a dopisem ze dne 21. 1. 2009 s ní naopak okamžitě zrušil pracovní poměr podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce on, když do práce nenastoupila.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Poté, co zjistil, že mezi účastníky vznikl ode dne 2. 1. 2006 pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou a že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované bylo nevyplacení „prémií“ a „osobního ohodnocení“ za měsíc listopad 2008, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce nevyplatil žalované „prémie, ačkoliv šlo o nárokovou složku mzdy“.

Vnitřní mzdový předpis žalobce upravoval možnost výplaty prémií zaměstnancům až do výše 16% základní mzdy; šlo o nenárokovou část mzdy, která je „charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu pouze fakultativní, ovšem tuto povahu po jejím přiznání ztrácí“. Protože žalované byly prémie až do srpna 2008 vypláceny, dá se podle soudu prvního stupně dovozovat, že zaměstnavatel o přiznání tohoto nároku zaměstnanci rozhodl; přestane-li zaměstnanec splňovat podmínky stanovené pro poskytování prémií, může zaměstnavatel „rozhodnout o snížení či odnětí prémií, což ovšem v daném případě nebylo prokázáno, proto je nutno nevyplacení prémií kvalifikovat jako nevyplacení části mzdy“.

Žalované rovněž nebylo v listopadu 2008 vyplaceno osobní ohodnocení ve výši 2,66 %. Čtěte také: Kdy vám může zaměstnavatel snížit plat krácením nebo odebráním osobního příplatku?

Protože poskytování osobního ohodnocení bylo „vázáno na nepřerušovaný výkon práce“, došlo u žalované „opakovanými návštěvami lékaře v pracovní době v červenci 2008“ k „úplnému zániku nároku“. Žalovaná „navštěvovala lékaře“ opětovně i v následujících měsících, a proto na osobní ohodnocení neměla nárok ani v listopadu 2008. Tip: Zaměstnavatel vám chce snížit mzdu? Záleží, zda je dohodnuta nebo stanovena

K odvolání žalobce odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že prémie představovaly nenárokovou složku mzdy žalované, jejíž „výše je odvislá od toho, zda a v jaké výši zaměstnavatel tuto odměnu zaměstnanci přizná“, a to „za předpokladu, že budou splněny podmínky pro vznik prémie stanovené“. Protože „v důsledku nedostatku rozhodnutí žalobce pro vyplacení pohyblivé složky mzdy“ za měsíc listopad 2008 „nebyly podmínky pro vznik nároku na tuto proměnlivou složku mzdy splněny“, nemůže obstát závěr, že by žalobce nevyplatil žalované „celou mzdu za listopad 2008“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Právní úprava

Podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce, v rozhodném znění, zaměstnanec mohl pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Smysl (účel) ust. § 56 písm. b) zákoníku práce (nyní ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce spočívá v tom, že zaměstnanci umožňuje, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí) ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil povinnost uloženou ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) a který svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto práv, neboť nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval. S přihlédnutím k tomu, že zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce, příslušelo při skončení pracovního poměru odstupné (nyní přísluší náhrada mzdy za dobu odpovídající výpovědní době), představuje okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práci ve svých důsledcích sankci za porušení povinnosti zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu).

Účel okamžitého zrušení pracovního poměru

Z uvedeného vyplývá, že je dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce zejména tehdy, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu (nyní období) splatnosti proto, že není schopen plnit své závazky a že tedy pro úpadek (hrozící) není schopen uspokojovat nejen práva svých zaměstnanců. O významné porušení povinnosti zaměstnavatele podle ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat jde nepochybně také tehdy, jestliže zaměstnavatel, který je jinak schopen plnit své závazky, neuspokojí právo zaměstnance na mzdu nebo plat (náhradu mzdy nebo platu) v plné výši, ačkoliv právo zaměstnance je nesporné nebo ačkoliv zaměstnanci mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu) zřejmě náleží.

Na druhé straně, institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu), anebo jejich části. Vznikne-li v pracovním poměru spor o to, zda zaměstnanec má právo na mzdu (plat) nebo jejich části (jednotlivé složky), popřípadě právo na náhradu mzdy (platu), musí být řešen k tomu určenými právními prostředky, včetně podáním žaloby u soudu o zaplacení mzdy (platu) nebo jejich části, anebo náhradu mzdy (platu). Okamžité zrušení pracovního poměru podle ust.§ 56 písm. b) zákoníku práce jako uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele podle ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) je na místě teprve tehdy, není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten uspokojit právo zaměstnance na mzdu (plat) nebo jakoukoliv část mzdy (platu), anebo právo zaměstnance na náhradu mzdy (platu).

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že není dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce, nevyplatil-li zaměstnavatel, který je schopen plnit své závazky, mzdu nebo plat nebo náhrady mzdy nebo platu, anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen proto, že zaměstnanci taková práva nenáleží, ledaže by šlo jen o účelové vyvolávání sporu o právo (nárok), které zaměstnanci zřejmě náleží.

Posouzení případu

V projednávané věci žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce za stavu, kdy mezi účastníky bylo sporné (již od září 2008), zda žalované náleží (jako části její mzdy) „prémie“ a „osobní ohodnocení“, tedy, řečeno jinak, použila právní institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce jako právní prostředek k řešení sporu se svým zaměstnavatelem o části mzdy. Vzhledem k tomu, že takový postup odporuje účelu (smyslu) zákona, je okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 12. 1. 2009, neplatné.

Předčasné rozvázání – rozdíl mezi termínem a obdobím splatnosti mzdy

Z hlediska skutkového stavu věci bylo dále v projednávané věci zjištěno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná dala dopisem ze dne 12. 1. 2009, bylo žalobci doručeno dne 14. 1. 2009.

Podle již ustálené judikatury soudů není pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části rozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost okamžitého zrušení pracovního poměru váže ust. § 56 písm. b) zákoníku práce výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce; počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ust. § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část). Tip: Výpověď „na hodinu“ 2012: jak okamžitě zrušíte pracovní poměr?

Anketa

Dostali jste někdy v životě od zaměstnavatele výpověď?

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 6. 2014 1:23