Spočítejte si...

Zavřít

Francouzský expert na české družstevní záložny by je nejraději zrušil

Česká národní banka do boje proti družstevním záložnám povolala zahraničního experta. Kampeličky by zrušil.

Tento text je názorovým vyjádřením autora. Redakce serveru Měšec.cz není jeho autorem a nemusí se ztotožňovat s obsahem názoru.

Pan Albert Le Dirac’h nastoupil v srpnu loňského roku do vedení Komerční banky a za 7 měsíců stihl převzít nejen vedení Komerční banky, ale proniknout i do všech tajů českého družstevního bankovnictví. Jak jinak by mohl pro český tisk konstatovat, že družstevní záložny jsou špatně řízené a netransparentní (Ekonom 20.-26.3.2014).

Metropolitní spořitelní družstvo vs. Komerční banka

Porovnejme si tedy vybrané výsledky Komerční banky (KB) a Metropolitního spořitelního družstva (MSD). Porovnání je provedeno na základě výročních zpráv za rok 2012 a dílčích ekonomických výsledků v průběhu roku 2013 a je provedeno v relativních hodnotách, protože v absolutních číslech jsou obě instituce neporovnatelné. (Autor článku si je vědom jistých nepřesností jeho výpočtů, které však nemají vliv na logiku jeho závěrů.)

Například zisk po zdanění na jednu korunu aktiv měla KB ve výši necelé 2 haléře a MSD rovněž ve výši necelé 2 haléře. KB zaplatila daň necelých 17 % ze zisku před zdaněním oproti tomu MSD necelých 20 % ze zisku před zdaněním. V KB za rok 2012 vydělali její akcionáři z každé investované koruny 14 haléřů, v MSD vydělali členové družstva z jedné koruny 18 haléřů. KB měla ke konci roku 2012 klasifikované pohledávky (sledované až ztrátové) ve výši 7,3 % z poskytnutých úvěrů, MSD mělo tento ukazatel ve výši 2,4 % poskytnutých úvěrů. Meziroční přírůstek aktiv 2011/2012 činil u KB 4,4 %, MSD v uvedeném období rostlo o 100 %. Co se kapitálu týká, vykazovala KB k 30. 6. 2013 kapitálovou přiměřenost ve výši 16,2 % (minimum je 8 %), MSD by po realizaci navýšení kapitálu schváleného na dubnové členské schůzi dosáhlo kapitálové přiměřenosti 12,3 %. (Schválené navýšení členové družstva nerealizovali vzhledem ke koordinované akci ČNB a VSZ Praha, která vedla k zastavení činnosti MSD a blokaci všech jeho účtů.) Likvidní prostředky měla KB na úrovni 28 % z aktiv, MSD mělo k 30. 4. 2014 likvidních 26 % aktiv.

Z výše uvedeného přehledu zcela jasně vyplývá, že hospodaření MSD bylo na stejné úrovni jako hospodaření KB. Z čeho tedy pan Albert Le Dirac’h dospěl k závěru, že MSD byla špatně řízená finanční instituce? Rovněž vlastnická struktura MSD je zcela transparentní a byla hlášena na ČNB, vlastníci jsou české fyzické a právnické osoby. V čem tedy tkví netransparentnost MSD?

Lidé málo utrácí a moc spoří

KB je proti MSD i díky desítkám miliard investovaných českými daňovými poplatníky do její stabilizace v devadesátých letech minulého století velkou a stabilní finanční institucí s malým meziročním přírůstkem. MSD proti tomu byla mladou velmi dynamicky se rozvíjející finanční institucí, která si však i v časech svého bouřlivého rozvoje dokázala udržet ekonomické ukazatele na úrovni velkých a desítky let fungujících finančních domů. KB se zaměřila na poskytování komplexních bankovních služeb pro své klienty, které logicky vedou k vysokým správním nákladům (94 % úrokových nákladů), zatímco MSD si našlo svou díru na trhu ve formě zhodnocování vkladů klientů nad inflaci s minimem poskytovaných služeb. To umožnilo držet správní náklady na velmi nízké úrovni (31 % úrokových nákladů). Tato tržní strategie MSD se ukázala jako velmi úspěšná a nastartovala jeho dynamický růst. Navíc poskytování komplexních bankovních služeb svou nákladností vyvolává nutnost vybírání bankovních poplatků, které MSD vybírat nemuselo. Každý subjekt má svobodnou vůli při volbě tržní strategie a zásahy státních institucí do tržních mechanismů vedou vždy k rozsáhlým škodám.

Postoj ČNB nedávno zcela transparentně prezentoval na svém vystoupení pan Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB. Když obhajoval po teoretické i praktické stránce sporné znehodnocení koruny, pronesl tuto úvahu: Ekonomika má problémy mimo jiné i proto, že lidi málo utrácí a spoří. Za to může i pojištění vkladů, které je zneužíváno družstevními záložnami. Když jedna z nich rostla měsíčně o miliardu, bylo to na mě moc. Podle všech zveřejněných názorů představitelů ČNB je třeba upravit známé rčení našich babiček do formy: kdo šetří, zpomaluje ekonomický růst ČR. Nebo snad úspory klientů MSD ve výši jedna miliarda měsíčně měly zcela zásadní vliv na „nerůst“ české ekonomiky?

Za komentář stojí i stále opakované tvrzení, že družstevní záložny jsou v problémech kvůli vysokým úrokovým sazbám poskytovaných klientům. V této souvislosti si musíme uvědomit, že úroková strategie jakékoliv finanční instituce se musí odvíjet od úroků, za které je schopna prodat své produkty na trhu. Od takto odvozených úrokových výnosů odečte své správní náklady a klientům může na úrocích za jejich vklady rozdělit tolik, aby dosáhla plánovaného zisku. Má-li finanční instituce nízké správní náklady, může logicky více nabídnout svým klientům a nemusí platit drahé reklamy.

Co na to úroky?

Porovnejme ještě jeden důležitý parametr, na kterém ČNB zakládá svou teorii o nemožnosti úspěšného ekonomického fungování družstevních záložen, a to průměrnou cenu peněz, jak na vkladech, tak u úvěrů. Vyjdeme-li opět z údajů zveřejněných ve výročních zprávách, můžeme vypočítat, že KB platila za jednu korunu vkladů 5,19 haléřů ročně (úroky z vkladů a jiných finančních pasiv a správní náklady), zatímco MSD platilo za jednu korunu vkladů 4,88 haléřů ročně. Zatímco výnosy z úvěrů představovaly u KB v průměru 6 haléřů ročně, u MSD stejnou metodikou spočítáno 7 haléřů ročně. Nejvyšší úroky u úvěrů dosahují u KB až 23 % (RPSN až 33%), MSD půjčovalo s maximálním úrokem 12 %.

Je-li tedy MSD nezodpovědný hazardér, který není schopen díky svým vysokým úrokovým sazbám u úvěrů na trhu prodat své prostředky s přiměřeným rizikem, tak musí zcela logicky totéž platit i o KB. Teď už stačí jen trochu snahy a nějaká ta platba do Hongkongu či jiné „exotické“ destinace by se v KB určitě našla.

Mohl by se v této souvislosti pan Albert Le Dirac’h vyjádřit, jak by řídil KB za situace, kdyby bylo jeho klientům zablokováno nějakých 20 miliard Kč, jeho bance byly zablokovány finanční prostředky ve výši 100 miliard Kč a ze dne na den by musel přestat přijímat vklady a poskytovat úvěry. Troufnu si tvrdit, že jím řízená banka by nepřežila měsíc a možná ani ne týden. Kolik by za takové situace zinkasovala úvěrů? 50%?

widgety

Nerovný boj

Naštěstí se pan Albert Le Dirac’h takové situace nemusí obávat. Jak ukázala praxe 90 let v ČR a praxe nedávné finanční krize ve světě, za banky typu KB de facto (nikoliv de jure) ručí stát a i v případě managementem zaviněných ztrát je štědře dotuje z peněz daňových poplatníků. Nebylo by za této situace, jakkoliv je to provokativní myšlenka, transparentnější, kdyby stát ručil za velké banky de jure a tyto nepřispívaly do fondu pojištění vkladů? Představa, že by fond pojištění vkladů zachraňoval klienty KB, je stejně iluzorní. Navíc ČNB navrhovaný princip „kolektivní viny“ pro stanovení poplatků do fondu pojištění vkladů je v rozporu s principy výpočtu rizik v pojišťovnictví, který je založen na individuálním riziku.

Závěrem si dovolím položit řečnickou otázku: Jaký důvod má Goliáš ke své vehementní snaze zadupat Davida do země? Hej hej, kam se valej, vždyť sou malej Jan Werich

29 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 4. 2014 7:04