-žádný finanční poradce vám nenabízí produkt, ze kterého by neměla banka prospěch. Proč by to taky banky dělaly?
-když už z toho plyne pro vás nějaká výhoda, tak vždycky něco za něco
- to, co je pro vás nevýhodné, nebo vás staví do pozice slabšího, je skryto v zamotaných formulacích, v lepších případech je uvedeno drobným písmem.
- na dobrou smlouvu stačí pouhé 2 stránky A4
- když už jsem tak zvědav, vyzkouším minimální variantu a uvidím. Nic nedám na přesvědčování, že zahazuji životní příležitost.
Člověk by se měl chovat slušně, mluvit pravdu, a nesnažit se prosadit úplně za každou cenu - dělat kompromisy a nemyslet jen na sebe.
Když mi nechce říci, co mi chce prodat, uděláme kompromis: já mu zase neřeknu, kdy se sejdeme.
Když se mě zeptá, co to pro mě je, přijet za ním do jeho kanceláře, po pravdě odpovím že 3 hodiny ztraceného času.
Když vám bude něco nabízet zdarma, tak ho požádejte, že vy sami máte všeho dost, ale ať to daruje bezdomovcům, nebo nějaké charitě.
A kdyby snad na vás přišla slabší chvilka, tak se v duchu zeptejte sami sebe, jestli když na tohle kývnete, nebudete mít večer chuť si sami sobě nafackovat.
Na jednom školení nám říkali, že člověk by se měl naučit říkat NE (což platilo hlavně pro starší generaci, která byla zvyklá poslouchat starší a nadřízené).
A pak ještě jedno zlaté pravidlo: i když jsem prodejce, měla bych rozeznat, kdy jen planě kecám, protože z toho stejně žádná koupě nebude, a poslat případného zákazníka včas do prd**e. Budeme spokojeni oba. Dneska ušetříme čas, protože já si doma v klidu vyžehlím a zákazník zrejpe zahrádku, zítra nebudu za otravného pitomce, protože JÁ NEBUDU MÍT NESPOKOJENÉHO ZÁKAZNÍKA, kterému jsem vnutila nějaký produkt, který on stejně po nějaké době vypověděl (a já kvůli tomu neměla, popř. vracela provizi).