Spočítejte si...

Zavřít

Exkluzivně: První česká bezkontaktní karta PayPass. Nebudete už chtít hotovost

Do České republiky oficiálně přišly bezkontaktní karty, začala je vydávat první banka. Kartu jsme podrobili testu a vyzkoušeli, jak funguje bezkontaktní placení v praxi.

O bezkontaktních kartách se v České republice intenzivně mluví od 30. ledna 2008, kdy tehdejší generální ředitel MasterCard pro Českou republiku Ján Čarný slavnostně podepisoval se společností Global Payments Europe Zásadní dohodu o implementaci bezkontaktní technologie MasterCard® PayPass™ v České republice. Jenže muselo uběhnout téměř dva a půl roku, než do Česka přišla první bezkontaktní karta s technologií PayPass.

Proč to tak dlouho trvalo? Důvodů je víc, ale v zásadě je můžeme shrnout na dva. Prvním důvodem jsou náklady. Bezkontaktní karta je dražší, a tuto vyšší cenu na výrobu karty je potřeba někam promítnout. Banka má v zásadě dvě možnosti. Buď postaví bezkontaktní kartu jako nadstandardní službu a její klient si ji zaplatí (čímž spolehlivě tyto karty zabije), anebo to riskne a začne je vydávat jako standardní kartu. V ideálním případě stávající karty nahradí bezkontaktními kartami. To se například stalo v sousedním Polsku, kde téměř polovina z celkem 22 milionů vydaných karet je v současné době bezkontaktních. Druhým důvodem je nejistota, jak bezkontaktní karty přijme veřejnost, tedy klienti. Když oba důvody spojíte, rozumný risk manažer banky do toho nepůjde. Více: Bezkontaktní platby v ČR: Na co banky čekají?

Jak to, že tedy v sousedních zemích bezkontaktní karty mají? Opět se to dá velmi zjednodušeně popsat takto:

V bance bude nadšenec do nových technologií, který přesvědčí své šéfy a z pozice malé banky si probojuje těžkou cestu. Banka bude první, ale bude ji to stát nemalé náklady. Konkurence bude zpovzdálí sledovat, jak se jí (ne)daří přesvědčovat držitele karet k pořízení bezkontaktní karty a hlavně k jejímu používání. Jako příklad slouží Volksbank Slovensko.

V bance je člověk, kterého karty baví a banka se rozhodne, že ona bude tou, která bude udávat tempo na trhu. Má kapitál a je silná natolik, aby si to může dovolit. Příkladem je polská Bank Zachodni WBK, která s bezkontaktními  kartami začala v roce 2007, tj. pět let po představení technologie PayPass MasterCardem. V roce 2008 obratem nabídla první předplacené karty Maestro PayPass. V současné době nabízí například bezkontaktní hodinky Watch2Pay společně s předplacenou dobíjitelnou kartou MasterCard. (Když jsem si tyto hodinky za 399 PLN kupoval, tak se mi jejich výrobce, rakouskou firmu Laks, nepodařilo přesvědčit k zaslání do České republiky, podmínkou je totiž rezidentní adresa v Polsku. Můj dobrý polský přítel však vypomohl adresou i doručením a hodinky jsou doma.)

  

Jedna z prvních karet PayPass v roce 2008 od Bank Zachodni WBK

Další možností je, že výše popsané se pokusí dostat do místa svého působení nějaká "dcera" v rámci finanční skupiny, která bezkontaktní karty už má, ale v jiné zemi. A konečně poslední možností je, že banka si propočítá návratnost, pravděpodobnou výši útraty na kartu a zisk, šanci získat nová obchodní místa a dostat karty do míst, kde dříve nebyly - a začne je vydávat.

Má být první terminál nebo karta?

Banky si také kladly otázku, co je potřeba nabídnout jako první. Když jedna banka začne vydávat bezkontaktní karty, ale v té době ještě jiná banka nevybaví obchodníky bezkontaktními terminály, rychlé platby fungovat nebudou. A opačně, když budou terminály bez karet, budou jen spotřebovávat elektřinu bez užitku. Jinými slovy, issuing (vydávání karet) a acquiring (akceptace karet) musejí jít v ruku v ruce. To potvrzuje i Milan Laitl z českého zastoupení MasterCard: Bezkontaktní karty a bezkontaktní terminály je potřeba nabídnout současně, mají-li být bezkontaktní platby přínosné pro všechny strany.

Proč bezkontaktní karty?

Proč by banka měla vydávat bezkontaktní karty a já jako držitel ji používat? A proč by je měl přijímat obchodník? Nejde náhodou jen o další nástroj, jak z obchodníků vyždímat další bankovní poplatky?

Výhodou bezkontaktních karet je jejich rychlost. Ostatně, mnoho z vás čtenářů to zná z praxe při používání čipových karet v městské dopravě: přiložíte kartu ke čtečce, vyjede lístek, odcházíte dál do vozu. Pět vteřin. Tečka. To znamená, že bezkontaktní karty ocení všichni v místech, kde je potřeba při platbě kartou ušetřit čas, kde je stávající klasická platba kartou nevhodná, nebo kde je potřeba zbavit se mincí. Těmito místy jsou například trafiky, nápojové a parkovací automaty, různá rychlá občerstvení, ale i běžná obchodní místa, kde občas lidé nakupují drobnosti a u pokladny pak při platbě kartou "zdržují".

Samotná bezkontaktní karta je jen nosič antény, resp. vysílač, k transakci potřebujete ještě další hardware - spolehlivý terminál s připojením na internet - a vyškolenou obsluhu. Teprve když se tyto tři prvky dají dohromady, budou bezkontaktní platby úspěšné a vyhledávané. Jinak se vám může přihodit, že zrovna vaši 5Kč transakci překvapí náhodný bezpečnostní požadavek autorizace pomoc PIN (viz níže otázka bezpečnosti karet) a terminál začne pomalu zkoušet první pokus spojení, druhý pokus spojení, poté se sekne a musí se provést těžký restart. A fronta za vámi stojí a rudne... (Stalo se kdysi na Slovensku, kde to byla chyba tamního acquira a věřím, že v Česku nás to nepotká.)

Češi bezkontaktní karty budou používat

Když jsme v únoru mezi čtenáři dělali anketu, zda by si pořídili dobrovolně bezkontaktní kartu, 41 % ze 470 odpovídajících uvedla, že ano. Zbytek by se rozhodl podle ceny nebo akceptace míst a jen 24 % by takovou kartu nechtělo (anketa pokračuje pod článkem, neváhejte a hlasujte). Pro banky by to tak mohla být naděje, že bezkontaktní karty mají smysl a v Česku je budeme používat. Jen je banky nesmí zabít cenou nebo malou akceptační sítí.

První bezkontaktní karta v České republice

Věčný boj o prvenství má svého vítěze. Když Česká spořitelna v březnu 2011 oficiálně (jako první) oznámila, že letos bude vydávat bezkontaktní karty a nabídne i bezkontaktní terminály, mnoho lidí ji tipovalo jako jasného vítěze. S bezkontaktními kartami koketují i jiné banky, v poslední době zcela obměnila portfolio karet GE Money Bank, karty PayPass by byly logickým následníkem. Nadějí byla třeba mBank, která karty PayPass v Polsku běžně vydává. O bezkontaktních kartách se zmínil i George Denisenko ze Citibank Europe v rozhovoru pro server Měšec.cz, ale nebylo vůbec jisté, nakolik se bance podaří vše připravit a opravdu spustit. Citibank se to však podařilo a já mám radost, že mohu představit první českou bezkontaktní kartu MasterCard PayPass, která je vydávána jako kreditní karta Shell MasterCard od Citibank. (Pokud namítnete, že Citibank je banka působící podle irského práva, tak vězte, že karta se v systému chová jako česká, vyvíjel ji český tým a celý návod, podmínky i postupy jsou v češtině.)

 

 

První česká karta s bezkontaktní technologií PayPass

Testujeme PayPass

Server Měšec.cz dostal exkluzivní příležitost první českou bezkontaktní kartu vyzkoušet. Kartu Shell MasterCard PayPass jsem převzal dopoledne ve čtvrtek 16. června 2011. Jde o pomyslný historický den, kdy první klient české banky provedl první bezkontaktní i kontaktní transakci českou bezkontaktní kartou.

Nejprve bylo potřeba kartu telefonicky aktivovat a nastavit volitelný PIN. Abych mohl začít platit bezkontaktně, první transakce kartou musela být provedena klasickou cestou přes běžný terminál, kde dojde k ověření PIN. Tuto transakci jsem provedl téměř vzápětí v naproti obchodě na běžném platebním terminálu, jako fyzickou čipovou platbu kartou (tímto děkuji za vstřícnost Karmelitánskému nakladatelství). A tady se musím vrátit k předchozím odstavcům.

Problém je, že v době publikace článku v České republice nejsou bezkontaktní terminály, ty teprve přijdou (dá-li Bůh a Česká spořitelna nebo jiná banka) po prázdninách. Proto pro bezkontaktní platbu bylo potřeba jet k sousedům, kteří mají v bezkontaktním placení před námi náskok.

První cesta vedla na čerpací stanici Shell v polské Ratiboři.

 

Čerpací stanice Shell, Ratiboř, Polsko

Když na Shellce uviděli "jejich" kartu, měli radost, ale důvod, proč jsem si vybral právě čerpací stanici Shell, byl ryze praktický, ne marketingový: byla nejblíž a byla jistotou funkčního terminálu. Vzal jsem 5 čokoládových tyčinek po cca 9 Kč (děti je mají rády) a každou zvlášť chtěl zaplatil bezkontaktně. Po třetí bezkontaktní transakci jsem narazil na bezpečnostní limit. Pro zaplacení čtvrté tyčinky jsem musel použít PIN, pátá už šla opět bez PINu. Tím se potvrdilo, že vydavatel karty (v tomto případě Citibank) na kartě nastavil bezpečné limity pro bezkontaktní platby, po jejich překročení dojde k automatické nebo náhodné autorizaci a požadavku zadání PIN (tedy potvrzení, že kartou opravdu platím já).

 

Interiér čerpací stanice, Shell, Ratiboř, Polsko

 

Bezkontaktní terminál, Shell, Ratiboř, Polsko

Jak jsou bezkontaktní bankovní karty bezpečné

Při bezkontaktní platbě si vydavatel karty může libovolně nastavit různé bezpečnostní limity v různých intervalech. V praxi to může vypadat takto (jde o teoretický příklad, nikoli pravidlo):

  • Bezkontaktní karta je nastavena na např. 10 bezkontaktních transakcí denně.
  • Z těchto 10 transakcí je možné např. 7 provést offline a 3 online.
  • Offline transakce funguje tak, že terminál se nespojí s bankou, ale čip karty a čip terminálu (oba jsou bezkontaktní) si ověří platnost karty a výší denního limitu pro bezkontaktní platbu + obecný limit karty. Pokud je vše v pořádku, transakci povolí, PIN se nezadává.
  • Online transakce funguje stejně, ale mimo to se terminál nenápadně spojí s autorizačním centrem banky a ověří si, že karta není zablokovaná.
  • Offline transakce se sčítají (např. max. těch 7 denně), pokud dojde k naplnění početního stropu, budete vyzváni k zadání PIN a platba kartou se autorizuje klasickou cestou. Poté se offline limit pro ten den vynuluje a začínáte znovu.
  • Podle země a nastavení terminálu může dojít k tomu, že pro vynulování offlinových transakcí bude potřeba provést klasickou fyzickou transakci kartou přes čip se zadáním PIN, tj. bezkontaktní platba neproběhne (zamítne se), poté opět budete mít limit např. 7 transakcí (a mezi nimi ty 3 onlinové, které se nenulují).
  • Teoreticky acquir (banka akceptující karty) může nastavit, že jakékoli bezkontaktní platby vždy budou vyžadovat zadání PIN. Tím sice budou 100% bezpečné, ale ztrácejí smysl a spolehlivě držitele karty i ostatní zákazníky naštvou. Některé slovenské banky však takto nepochopitelně postupují.
  • Mimo to je v každé zemi nebo regionu stanovený limit/strop pro bezkontaktní platby. Na Slovensku je to 25 EUR, v Polsku 50 PLN, v ČR to bude 500 Kč. Jde o doporučený limit, přesto si jej každá banka může ještě upravit podle sebe (zpravidla to nedělá).
  • Vydavatel karty i banka obchodníka může umožnit bezkontaktní transakci bez omezení výše, resp. omezenou jen limitem karty (tj. např. 30 000 Kč). Taková transakce pak sice stále proběhne bezkontaktně, ale budete muset zadat PIN. Z pohledu bezpečnosti se tedy neliší od klasické transakce kartou.
  • Aby nedošlo ke zneužití bezkontaktní platby, každý vydavatel karty si může libovolně nastavit tento počet offline a online transakcí. Dále může nastavit, že např. po 3. onlinové transakci, byť úspěšné, už bezkontaktní platbu ten den nepovolí. K tomu může nastavit i celkový finanční strop (objem) pro bezkontaktní platby, takže se nepočítá např. 7x 500 Kč pro offline transakce, protože celkový objem offline transakcí může být např. jen 850 Kč za kalendářní den. Když je z těchto důvodů transakce zamítnuta, následně lze zaplatit standardně čipem nebo magnetickým proužkem (podle nastavení terminálu). Držitelům karet se poměr, nastavení  a způsob autorizace z pochopitelných důvodů nesděluje.
  • Při ztrátě karty může pachatel zneužít kartu jen do výše offlinového limitu (tj. max. 500 Kč). Zároveň je zde pro něj vysoké riziko, že právě jeho transakce bude vyžadovat PIN, nebo se spojí s autorizačním centrem vydavatele karty, který obchodníkovi sdělí, že jde o blokovanou kartu. Riziko krádeže hotovosti při ztrátě peněženky je tak vyšší a pravděpodobnější, než riziko zneužití nalezené karty.
Zdroj: MasterCard

Praktický příklad bezpečnosti

  • 8:10 hod. - bezkontaktní platba 17 Kč (noviny) - OFFLINE
  • 8:15 hod. - bezkontaktní platba 55,60 Kč (snídaně) - OFFLINE
  • 12:40 - bezkontaktní platba 99,90 Kč (oběd) - ONLINE (dojde k ověření, že karta není blokovaná)
  • 13:10 - bezkontaktní platba 19 Kč (jízdenka) - OFFLINE
  • 14:30 - čipová transakce 890 Kč (boty) - ONLINE + PIN (vynuluje se limit offline transakcí)
  • 14:55 bezkontaktní platba 35,90 (káva) - OFFLINE
  • 16:15 bezkontaktní platba 9,90 (sladkost) - ONLINE
  • 17:30 bezkontaktní platba 44,50 (občerstvení) - ZAMÍTNUTO (vydavatel karty interně nastavil, že po 2. onlinové transakci nedovolí další bezkontaktní platby v ten den)
  • 17:31 - čipová transakce 44,50 - ONLINE + PIN (do 24. hodiny toho dne už bezkontaktně nezaplatíte)

Hamburger i zubní kartáček bezkontaktně

Z čerpací stanice Shell vyrážím do místní restaurace McDonalds. Objednávám colu a platím PayPassem. Transakce je velmi rychlá (4 vteřiny). Nasedám do auta a zkouším ještě McDrive, tedy obsluhu přímo do auta. Tady se poprvé ukazuje velká výhoda bezkontaktní karty: nemusím vystupovat z auta pro zadání PIN nebo podpis, ani složitě přes okénko tahat PINPAD pro totéž. V levé ruce držím kartu PayPass, přiblížím se k bezkontaktnímu terminálu (opravdu se nemusíte dotýkat), jedním chmatem téže ruky přebírám i sáček s jídlem a odjíždím. 10 vteřin včetně. Paráda.

 

Restaurace McDonalds, Ratiboř, Polsko

 

Interiér restaurace, McDonalds, Ratiboř, Polsko

 

Bezkontaktní terminál, McDonalds, Ratiboř, Polsko

Na zpáteční cestě zastavuji v drogerii Rossmann, kupuji drobnost za cca 8 Kč. Přiložím kartu ke čtečce, vyjede stvrzenka, odcházím. 13 vteřin. (Nejdelší čas zabralo naťukat zboží do pokladny.)

 

Drogerie Rossmann, Ratiboř, Polsko

Malá samoobsluha s velkou technologií

Z Ratiboře mířím do slovenské Žiliny. Na sídlišti Solinky je malá zapadlá prodejna potravin, kterou byste raději normálně přešli. Prodejna však patří Eleně Bárdyové, a to je velmi šikovná podnikatelka otevřená novinkám. Kromě toho, že v její prodejně zaplatíte kartami Diners Club, Maestro, MasterCard a Visa, můžete použít  bezkontaktní karty. Když korbáčiky, tak pravé slovenské. Kupuji hned dvoje, platím 5,20 EUR a vytahuji PayPass. Paní prodavačka se raduje, že si vyzkouší první bezkontaktní transakci (opravdu jsem netušil, že u nich bezkontaktně ještě nikdo neplatil), přikládám kartu a jako naschvál zrovna narážím na další bezpečnostní limit. Potvrzuji PIN, hotovo. Korbáčiky změnily majitele. Paní prodavačku to evidentně baví, mě také. Tak uděláme ještě asi 5 transakcí, než uznám, že čokoládových tyčinek a žvýkaček budeme mít doma asi opravdu hodně.

 

Potraviny Elba, Žilina, Slovensko

Karty se však v takové prodejně vyplatí. Zmenšují potřebu hotovosti, a tím i riziko přepadení a následné škody. Během mé hodinové návštěvy byl počet plateb kartou cca 3:12 ve prospěch hotovosti. Přitom tam její zákazníci hotově platili velmi nízké částky, řádově do 3 eur. Tedy ideální cílová skupina pro bezkontaktní karty (Podle sledování jsem si všiml, že někteří platili tzv. na sekyru - kam se hrabe kreditka s bezúročným obdobím.)

 

Potraviny Elba, Žilina, Slovensko

 

Potraviny Elba, Žilina, Slovensko

 

Bezkontaktní snímač, Potraviny Elba, Žilina, Slovensko

 

Bezpečnostní limit. I bezkontaktní transakce se někdy musí autorizovat PIN.

"Jé, pojď se podívat na tu kartu s telefonem"

Domů je to blízko, ale do polské Bielsko-Biale taky. Tesco a Auchan sice ještě bezkontaktní karty nemají, ale po cestě jsou minimálně dvě Shellky a McDonaldy. První Shell je nově zrekonstruovaná benzínka s nápisem "právě otevřeno". Kupují další čokoládové tyčinky (doma bude veselo). Terminál pípá radostí, transakce jdou jako po másle. Bez jediného problému, rychle, svižně. Prodavačka je také nadšená, evidentně ještě bezkontaktní kartu neviděla. Ujišťuje se, že to pak najednou zaplatím a poctivě si odkládá stvrzenky z transakcí. Když dělám poslední transakci, chce po mě peníze "za ty všechny předtím". Jinými slovy: Bylo to pěkné, hezky jsme si zahráli a teď pane zaplaťte. Už chápu, co myslela ujištěním o zaplacení. V té chvíli zastupuji její banku a dávám školení, co že je to PayPass, co že je "karta zbliżeniowa" a proč se nemusí podepisovat stvrzenka z bezkontaktní transakce.

Obsluha je teď spřízněná duše, bude z ní karetní profík. Vytahuji proto svůj "tabletofon" (Dell Streak), na jehož zadní straně je sticker MasterCard PayPass. Jde o předplacenou bezkontaktní kartu. Kupuji další tyčinku, přikládám telefon ke snímači a za 10 vteřin je po všem. To už zaujme i její kolegyně a jdou se podívat na toho exota s pípací kartou a zvláštním telefonem.

 

"PayPass telefon" snadno a rychle. Dell Streak a bezkontaktní sticker.

Dotankuji auto levnějším benzínem a zkouším paypassem zaplatit 171 PLN, tedy ekvivalent cca 1077 Kč. To je už hodně nad regionální limit bezkontaktní platby (50 PLN). Přikládám kartu ke snímači, transakce proběhne - a chce PIN. Zadávám PIN a platba se úspěšně provedla. To znamená, že minimálně v Polsku lze kartou PayPass od Citibank platit bezkontaktně bez omezení výše transakce, ale bude po vás požadovat PIN. To je velmi příjemné zjištění a uživatelsky komfortní.

 

Povinné zadání PIN u bezkontaktní transakce překračující regionální limit

PayPass máme, připravuje se NFC, ale chce to další partnery

Dnem 16.6.2011 oficiálně přišly bezkontaktní karty PayPass do České republiky. Jako první je začala vydávat Citibank Europe, v této chvíli je paypass součástí cobrandové karty Shell MasterCard od Citibank. Pro bezkontaktní platby musíte sice dočasně do zahraničí, ale na podzim si je už vychutnáte i v České republice.

Bezkontaktní karty se však nemusejí využívat jen při platbě v běžných obchodech, skvělým příkladem využití je cobrandová karta varšavského dopravního podniku a městská karta Wroclawi s názvem URBANcard. Obě mají PayPass a mimo to jde o zákaznické karty se slevou na jízdném. Vydává je polská Citibank Handlowy.

 

Wroclawská městská karta

 

Varšavská městská karta

Na Slovensku šli podobnou cestou u Bratislavské městské karty. Jde o co-brandovou kartu MasterCard nebo Maestro PayPass, která je obdobou pražské Opencard. V současné době ji vydává pět slovenských bank a další se chystají.

 

Bratislavská městská karta

cestovko

V České republice banky čeká úkol najít silného partnera nebo partnery, se kterým by bezkontaktní placení dostalo širší rozměr použitelnosti pro běžného člověka. Ideálním partnerem je město, kraj, velký dopravce (co byste říkali na co-brandovou Inkartu Českých drah?) Karty mohou fungovat i jako náhrada hotovosti pro výplatu sociálních dávek, ostatně v Polsku to už také mají vyzkoušené. Technologie tedy existuje. Zbytek rozhodnou zákazníci.

Na používání bezkontaktní karty jsem si rychle zvykl. Přiložit, zaplatit, odejít. Na drobné výdaje je jako stvořená. Když ji vyzkoušíte, velmi rychle si na ni zvyknete, ale pozor, jde o silně návykovou věc, velmi nebezpečnou pro vaši hotovost.

117 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 5. 2015 18:32