Exekuce - spása, či pohroma běžného občana?

Co je exekuce

Exekuce je v současné době asi nejefektivnější nástroj pro zajištění nuceného výkonu soudního rozhodnutí. Nejčastěji se jedná o vymožení peněz z dlužníka (v právní řeči „povinného“), který není ochoten svou pohledávku věřiteli („oprávněnému“) zaplatit, přestože mu to soud ve svém rozhodnutí uložil. Zdaleka se však nemusí jednat jen o miliónové pohledávky mezi podnikateli. Se soudními exekutory se již osobně seznámila řada neplatičů nájemného, elektřiny nebo černých pasažérů přistižených v MHD bez platné jízdenky, kteří nezaplatili pokutu. Formou exekuce lze vymáhat třeba i dlužné výživné.

Exekuci provádí soudní exekutor, což je soukromá osoba, kterou stát pověřil výkonem rozhodnutí podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Exekutor má statut veřejného činitele a při výkonu exekuční činnosti postupuje zcela nezávisle. Je vázán pouze platnými právními předpisy a rozhodnutími soudu v exekučním řízení.

Exekutor je vybaven širokými pravomocemi – například je oprávněn zjišťovat osobní a majetkové poměry povinného jak od státních orgánů (policie, finančních úřadů), tak od jiných osob (pojišťoven, bank, pošty, Střediska cenných papírů a řady dalších). Při soupisu majetku může vstoupit i do bytu, provozovny a dalších prostor, v nichž má povinný svůj majetek, a to dokonce i v jeho nepřítomnosti – za asistence policie a zámečníka.

Jak na exekuci

Základní podmínkou provedení exekuce je exekuční titul, jímž je zpravidla vykonatelné soudní rozhodnutí – rozsudek či platební rozkaz. Pokud věřitel má soudní rozhodnutí, musí nejdříve zjistit, zda je vykonatelné. Za tím účelem doručí rozhodnutí soudu, který ho vydal, a ten na něj vyznačí nabytí právní moci a vykonatelnosti. Teprve potom je možno podat návrh na provedení výkonu rozhodnutí.

I když sepsání návrhu na exekuci není složité, návrh musí být formálně i věcně bezchybný, a proto lze doporučit ponechat jeho sepsání na advokátovi, případně přímo na exekutorovi. Návrh je osvobozen od soudních poplatků a zasílá se okresnímu (v Praze obvodnímu) soudu příslušnému podle místa bydliště nebo sídla dlužníka, a to přímo nebo prostřednictvím zvoleného exekutora.

Soud do 15 dnů od doručení návrhu rozhodne o nařízení exekuce a jmenuje exekutora uvedeného v návrhu. Způsob provedení exekuce určuje sám exekutor v exekučním příkazu. Může například zabavit a posléze prodat nemovitosti nebo movité věci povinného, zabavit finanční prostředky na jeho bankovním účtu, nařídit srážky ze mzdy nebo třeba prodat podnik či obchodní podíl povinného. Způsob provedení exekuce může být exekutorem měněn tak, aby byla exekuce co nejdříve úspěšně dokončena.

Veškeré náklady exekuce včetně své zákonem stanovené 15% odměny exekutor vymáhá po povinném. Oprávněný je pouze povinen na počátku exekučního řízení uhradit exekutorovi zálohu na náklady exekuce, která může činit přibližně 5 % z vymáhané částky. Uzavírání smluv o provedení exekuce, v nichž by byla stanovena jakákoliv další odměna hrazená exekutorovi oprávněným, kterou někteří exekutoři oprávněným předkládají, není povinné.

Pokud bude exekuce úspěšně dokončena, tzn. exekutorovi se podaří dohledat majetek povinného a uspokojit z něj exekučně vymáhanou pohledávku, může se oprávněný dostat ke svým penězům poměrně rychle a bez vynaložení dalších nákladů. Nutno však dodat, že určité procento exekucí zůstává neúspěšných, a tak stále platí, že nejlepší je vzniku nedobytných pohledávek předcházet, než je později zdlouhavě vymáhat.