Spočítejte si...

Zavřít

Exekuce - kladivo na dlužníky

O člověku, který vám dluží peníze, se rozhodně nedá říct, že by třel bídu s nouzí, a přesto na vaše výzvy k zaplacení dluhu nereaguje nebo se vám dokonce směje do očí? To je k vzteku! Napočítejte si do deseti a pak s tím začněte něco dělat. Určité možnosti tu jsou.

Dlužníci mají navrch

Česko má řadu specifik. Jedním z nich je právní řád, který hájí práva dlužníků více než práva věřitelů. V minulosti měl člověk neschopný splácet své finanční závazky z ostudy kabát a kvůli dluhům se lehce mohl dostat i do vězení. Dnes hodně lidí s dluhy nemá žádný morální problém a v podstatě jim nehrozí ani trestní postih. Věřitel se svých práv musí složitě a zdlouhavě domáhat. Přitom má proti sobě nejasné právní předpisy, pomalou justici, laxní policii i veřejné mínění.

Lidé jsou pod dojmem často neúplných a zkreslených informací prezentovaných médii ochotni spíše politovat chudáka dlužníka, než nelidu věřitele. Ten první měl prostě smůlu a peníze určitě potřeboval, zatímco ten druhý jich měl asi nadbytek, když je mohl půjčovat, a teď by svého bližního klidně sedřel z kůže, aby na něm dluh vymohl! Dokonce neváhá poslat na něj exekutora. Jaká hanba! Názor však velmi rychle změní ve chvíli, kdy také jim někdo nezaplatí to, co má, a sami se octnou v roli věřitele.

Získejte zpět své peníze

Po všech stránkách nejlepším řešením je vzniku pohledávek předcházet. Když už pohledávka po termínu splatnosti vznikne, je třeba příliš neotálet a začít ji vymáhat. Není-li dlužník ochoten dohodnout se s věřitelem po dobrém nebo nesplní-li, to co mu slíbil, je třeba zvolit jiné řešení. Jak bylo uvedeno v článku „Jak na dlužníky“, existují v zásadě dvě možnosti dalšího postupu – cesta soudního a mimosoudního vymáhání. Rozhodnete-li se svou pohledávku vymáhat soudně, vaše první cesta by měla vést do některé z advokátních kanceláří.

V rámci úvodní, zpravidla bezplatné konzultace advokát zjistí základní informace o případu a seznámí vás s dalším možným postupem. Dohodnete-li se na právním zastoupení, podepíšete mandátní smlouvu, v níž bude mj. uvedena i výše odměny advokáta nebo způsob jejího výpočtu. Zaplatíte sice nemalou částku, ale podstatně tím zvýšíte své šance vyhrát, zvláště nejste-li natolik právně gramotní, abyste zvládli soudní při sami bez právního zástupce. Náklady na právní zastoupení beztak budete uplatňovat na dlužníkovi.

Výše odměny advokáta musí být přiměřená především složitosti a časové náročnosti práce pro klienta. Záleží na individuální dohodě, jaký druh odměny v daném případě zvolí. Zpravidla to bude odměna smluvní, vycházející z hodnoty věci nebo z hodinové sazby advokátní kanceláře, popř. odměna stanovená pevnou částkou za vyřešení případu anebo odměna mimosmluvní daná advokátním tarifem.

Například ve sporu o zaplacení pohledávky 100.000 Kč činí sazba mimosmluvní odměny 3.250 Kč za každý úkon (např. převzetí a příprava zastoupení, prostudování spisu, účast na jednání před soudem atd.).

Předhoďte dlužníka soudu

Žalobu k soudu, jíž se budete na dlužníkovi domáhat zaplacení pohledávky, za vás patrně sepíše a podá váš právní zástupce. Zmíním tedy jen soudní poplatky, které budete muset zaplatit. Stanovují se buď procentem z hodnoty předmětu sporu, nebo pevnou sazbou.

Je-li hodnota předmětu sporu nižší než 15.000 Kč, soudní poplatky činí 600 Kč, nad 15.000 Kč pak 4%. Současně s podáním žaloby o zaplacení pohledávky 100.000 Kč je tedy nutno zaplatit soudní poplatek 4.000 Kč. Výši soudních poplatků a výši paušální sazby odměny za právní zastupování lze pro konkrétní případ nalézt například na www.kalkulator.cz.

Ve většině případů k soudu vůbec nebudete muset. Je-li váš nárok řádně doložen a z podání je vše jasné, může soud rovnou vydat platební rozkaz, v němž nařídí co má kdo komu zaplatit. Pouze v případě, že proti tomuto soudnímu rozhodnutí podá některý z účastníků řízení odpor, nebo se nepodaří platební rozkaz někomu z účastníků řízení doručit, nařídí soud jednání. V tomto případě zpravidla budete muset u soudu vysvětlovat a dokládat okolnosti vzniku pohledávky. Výsledkem pak bude rozsudek. V obou případech musíte počat, než uplyne odvolací lhůta a soudní rozhodnutí nabude právní moci a stane se vykonatelným.

Vykonatelné soudní rozhodnutí – polovina úspěchu

Máte-li po několika měsících – nebo spíše letech – v ruce soudní rozhodnutí s vyznačenou doložkou o nabytí právní moci a vykonatelnosti, jste na půli cesty k úspěchu. Zatím ale příliš nejásejte. To, že soud dlužníkovi uloží, aby vám dluh včetně příslušenství do určité krátké doby zaplatil, ještě neznamená, že ho dlužník poslechne. Když to neudělá, bohužel mu bezprostředně nic nehrozí – až do doby, kdy věřitel zajistí provedení nuceného výkonu rozhodnutí.

Výkon pravomocného soudního rozhodnutí lze zajistit dvojím způsobem – buď prostřednictvím soudu, nebo soudního exekutora. I když obě možnosti znějí podobně, je mezi nimi zásadní rozdíl. Pokud se obrátíte na soud, musíte se opět připravit na delší čekání, než na váš případ přijde řada. Soudní vykonavatelé realizují výkony rozhodnutí postupně a mají toho moc, takže se čeká mnoho měsíců nebo i let. Nepochybnou komplikací také je, že soud bude vázán vaším návrhem způsobu provedení výkonu rozhodnutí. Návrhy jsou vyřizovány jeden po druhém a je na vás, abyste přitom označili majetek povinného (dlužníka).

Kladivo na dlužníky

Už tři roky u nás existuje i jiná, rychlejší možnost, jak se dostat dlužníkům na kobylku. V září 2001 byla zákonem zřízena instituce soudního exekutora, tedy soukromé osoby, kterou stát pověřil výkonem exekuční činnosti. Exekutor je nucen fungovat rychle a efektivně, protože na rozdíl od soudů je na výsledcích své činnosti přímo ekonomicky závislý. Jeho odměna se vypočítává z vymožené částky, a pokud nic nevymůže, nic nevydělá.

Exekutor postupuje při výkonu své činnosti zcela nezávisle a je při tom vázán pouze platnými právními předpisy a rozhodnutími soudu v exekučním řízení. Sám rozhoduje o způsobu provedení exekuce a může vydat exekuční příkazy i pro několik zákonem stanovených způsobů najednou.

Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést čtyřmi způsoby: srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů, přikázáním pohledávky (mj. z bankovních vkladů), prodejem movitých věcí a nemovitostí a prodejem podniku.

Co všechno může exekutor

Soudní exekutor je ze zákona vybaven rozsáhlými pravomocemi, které mu především umožňují získávat informace o povinných a jejich majetku. Součinnost jsou povinny mu poskytnout soudy, orgány státní správy, banky, pojišťovny, penzijní fondy, obchodníci s cennými papíry a další právnické i fyzické osoby. Má tedy možnost zjistit čísla bankovních účtů a pojistek, vlastnictví nemovitého majetku a motorových vozidel, zaměstnavatele atd.

Při soupisu majetku může exekutor vstoupit i do bytu, provozovny a dalších prostor, v nichž má povinný svůj majetek, a to dokonce i v jeho nepřítomnosti. Jednoduše požádá o asistenci policie a přizve si zámečníka, který zamčené dveře otevře. Na rozdíl od soudního vykonavatele movitý majetek jen neoznačí nálepkami, ale rovnou jej může zabavit a odvézt. Pokud povinný svůj dluh nevyrovná, následuje dražba, jejíž výnos se použije na úhradu vymáhané pohledávky a nákladů exekuce.

Exekutor také může předvolat povinného a vyzvat ho k prohlášení o majetku, resp. navrhnout soudu, aby tak učinil. Povinný potom musí sám uvést seznam svého majetku a pod trestní sankcí výslovně prohlásit, že údaje, které uvedl jsou pravdivé a úplné.

Jak zajistit provedení exekuce

Předpokladem provedení exekuce je existence exekučního titulu (zpravidla pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí – rozsudku, platebního rozkazu či trestního příkazu). Na jeho základě lze podat návrh na nařízení exekuce okresnímu (v Praze obvodnímu) soudu příslušnému podle místa bydliště nebo sídla dlužníka.

Patrně nejlepším řešením ale je obrátit se už v této fázi na některého soudního exekutora, jejichž seznam lze nalézt na www.exekutorskakomora.cz. Žádný exekutor vás není oprávněn odmítnout, ale je praktické se s ním o převzetí vašeho případu předem domluvit. Každý exekutor může vykonávat svou činnost na celém území České republiky, ale s ohledem na výdaje vybírejte exekutora sídlícího v blízkosti vašeho dlužníka.

Soud by měl rozhodnout o nařízení exekuce do 15 dnů od doručení návrhu. V praxi to však bývá o něco později. Po nařízení exekuce vás exekutor vyzve ke složení zálohy na náklady exekuce, která může činit přibližně 5% z vymáhané částky. Bude-li exekuce úspěšná, dostanete zálohu zpět, protože veškeré náklady exekuce včetně zákonem stanovené 15% odměny exekutora jsou vymáhány na povinném.

V praxi se můžete setkat také s požadavkem ze strany exekutora na uzavření smlouvy o provedení exekuce s odměnou za její úspěšné a rychlé provedení. Na tuto odměnu není právní nárok a je pouze na vašem zvážení, zda smlouvu podepíšete a zavážete se odměnu zaplatit. Příliš etické mi to však nepřipadá.

Kde nic není, ani exekutor nebere

Přestože je exekuce v současné době asi jedním z nejefektivnějších nástrojů vymáhání pohledávek, úspěch ve všech případech zaručen není. Pokud se nepodaří dohledat žádný majetek ani příjem, který by bylo možno postihnout, nemusí být vše ztraceno a dlužníka lze zase po čase znovu proklepnout. Exekuce totiž trvá, dokud není vše vymoženo nebo dokud ji soud nezruší, povinný neskončí v konkurzním řízení, nezemře či nezanikne, jedná-li se o právnickou osobu. Zmizí-li však někdo ze světa, rozhodne-li se dožít jako bezdomovec nebo se na exekuci důsledně připraví, můžete vyjít naprázdno.

Pokračování příště

Exekuce může postihnout i vás, přestože žijete v domnění, že nikomu nic nedlužíte. O tom, co všechno může exekutor zabavit, se dočtete v druhém dílu miniseriálu o exekucích nazvaném „Exekuce není legrace“.

Anketa

Využil/a jste již služeb exekutora?

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 9. 2015 17:10