Hlavní navigace

Evropa se topí v dluzích, znejisťuje celý svět

14. 12. 2011
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Nejistota evropských financí se negativně projevuje na kapitálových trzích. Peníze, co do ně spotřebitelé nasypali, z nich rychle mizí.

Odlivem dalších víc než 2 miliard korun se fondy přiblížily číslům z jarního masakru roku 2009. Jen ještě letošní srpen byl podobně bídný, ale v listopadové statistice musíme navíc udělat ještě určitou korekturu, protože víc než třičtvrtě miliardy přinesli institucionální investoři, takže lidé si z fondů fakticky odnesli skoro celé 3 miliardy.

Největší chmury ale může zahnat bližší pohled, když zjistíme, že drtivá většina peněz odešla z fondů peněžního trhu a zajištěných, což ostatně platí o celém letošním roce – z peněžáků již odešlo skoro 10 miliard a ze zajišťáků bezmála 4 miliardy korun (naopak do smíšených 1,5 a do akciových půl miliardy přišlo).

Setrvalé celoroční trendy

Celou statistiku ta zcela ovládají odlivy z dvou typů nejkonzervativ­nějších fondů, čemuž se nelze vůbec divit, protože po odečtení inflace (s výjimkou click zajištěných) prodělávají.

No řekněte, kdo by se divil při ročním výnosu fondů peněžního trhu v desetinách procenta, kdy se dokonce náš Otesánek ISČS Sporoinvest ponořil do 0,2 % ztráty. Z Otesánka je tak již delší dobu Otloukánek, který zhubl od dob své slávy již o víc než polovinu, a ani těch zbylých 20 miliard dlouho neudrží.

Celkový obraz investic ve fondech tedy vlastně jen dostává „rozumnější“ rysy. Že ovšem od léta tratily právě ty dynamičtější na hodnotě ještě hůř, nemá cenu zastírat. Investoři jsou tam však již proti kolísání trhů dost imunní, takže nepodléhají masové hysterii, dokonce po ostřejších poklesech spíš nakupovali.

Trhy se nadechly

Nu a jak se projeví kolotoč posledních týdnů, tuší asi jen nějaká Pýthie. Optimistická krev v žilách akciových trhů jen za poslední týden přinesla německému indexu DAX úžasných a za poslední tři roky nejúspěšnějších 11 %, americké indexy zvládly 7 % a náš PX jen 5,4 %. Z tortury vyšly alespoň nedávno mučené finanční tituly Erste +16 % a VIG +14 %.

Kde se ten optimismus vzal a je oprávněný, anebo jen už nálada nemohla být horší? Ke zlevnění dolarových půjček od amerického FEDu se přidalo čínské uvolnění povinných rezerv bank a souhra několika lepších než očekávaných makrodat. To však jsou jen detaily v guláši mnohem větších problémů zejména Evropy.

Peníze u nás „mizí“

Ještě větší záhadou je ale chování domácností u nás, jinak řečeno v tom, co s těmi penězi lidé u nás provádějí – to se sice netýká přímo fondů, ale podle čerstvé bankovní statistiky ČNB si v říjnu vyzvedli z bankovních vkladů přes 18 miliard korun (11 z netermí­novaných a 7 z termínovaných). To se zatím v žádném měsíci nestalo a jediné dvouciferné inkaso najdeme až v hluboké minulosti června roku 2000 (tehdy 13 mld. Kč). Na dárky pod stromeček bylo v říjnu ještě brzo a DPH se také zvýší až po Novém roce.

Deset dní nadějí

Zůstává tedy otázkou, zda to nebylo jen nadýchnutí před dalším ponorem. Evropa se topí v dluzích a znejišťuje nejen trhy, ale vlastně celý svět. Vzduchem létají biliony reálné i virtuální – jen závazky států eurozóny ze státních dluhopisů přesahují 6,3 bilionu eur. Rekapitalizace bank je stále méně pravděpodobná a státy na ni zkrátka nemají a ani mít nemohou.

Trhy krizi nezpůsobily, ony jen počítají (co jim to vynese, of course) a nyní se ne a ne dopočítat. Politici se je totiž zatím stále jen snaží přechytračit a „ukecat“. Tudy ovšem cesta počtů nevede. Do rozhodujícího summitu zbývá už jen týden. Možná se vše zase odloží, ale možná se rýsuje určitý kompromis – část státních dluhů přesahující 60 % HDP by země „uklidily“ do jakési konsolidační agentury s tím, že je země musí splatit během dalších dvaceti let. A protože s tímto nápadem přijde německý spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble, není bez šance ani bez logiky.

dan_z_prijmu

  Investice do fondů v ČR za listopad 2011 (mil. Kč)
peněžního trhu –1405
dluhopisové –41
smíšené 517
akciové –168
zajištěné –1030
Celkem –2127

Finty i lsti

To takové řečnění Nicolase Sarkozyho je z jiného soudku: vyzval k nástupu nové ekonomické éry, ve které se splatí dluhy. Ha ha. Pořádný pohlavek však politici slízli i od někdejšího předsedy Evropské komise a jednoho z „otců“ eura Jacquese Delorse, když prohlásil, že samotná idea jednotné měny není špatná, fungování eurozóny je však od začátku chybné. A nynější reakci současných lídrů EU charakterizoval suše: „příliš málo, příliš pozdě“.

Jednou z fint, jak obejít pravidla, je i současné „přelévání“ zdrojů z ECB do MMF, který pak může jednotlivým zemím půjčovat. Není to tak špatný nápad, MMF to umí a jeho pevná ruka vyřešila v minulosti už neúnosné situace mnohých zemí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem měsíčníku pro finanční poradce s názvem PROFI PORADENSTVÍ & FINANCE.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).