Evropa diskriminuje muže?

Jedním z bruselských hitů letošní sezóny je problematika rovnosti mužů a žen. Jelikož jsou ženy na každém kroku diskriminovány, moudré úřady musí učinit podobným mravům přítrž. Byl tedy sepsán návrh směrnice o rovnosti mužů a žen v přístupu ke zboží a službám.

Rovnost mužů a žen

S oblastí služeb by se podle všeho mělo svézt i životní pojištění a penzijní připojištění (resp. ostatní finanční produkty sloužící k finančnímu zabezpečení obyvatel ve stáří). Autoři návrhu směrnice si vzali na mušku skutečnost, že pojišťovny používají pro své pojistně matematické výpočty rozdílné úmrtnostní tabulky – pro muže a pro ženy.

Je známou skutečností, že se průměrný muž dožívá o sedm let nižšího věku než průměrná žena. Tato skutečnost je dána diskriminací muže samotným Bohem a je přirozeně zakomponována do úmrtnostních tabulek. Následkem toho existují rozdílné sazby pojistného pro každé pohlaví.

Průběžný důchodový systém, kterého jsme v naší republice svědky, přísně diskriminuje mužskou část populace. Muži, kteří žijí kratší dobu a odcházejí do důchodu později, dostávají stejný důchod jako ženy. Jde o společenský konsensus, o formu solidarity. Rozhodně ale nejde o výsledek jakéhokoliv tržního procesu.

Co na to trh

Rozdílné vyhlídky na doby dožití jsou znát v podmínkách životních pojišťoven a penzijních fondů. Bude-li si klient takovéto instituce chtít zakoupit doživotní důchod, zaplatí podstatně méně, bude-li mužem. Naspoří-li muž i žena po stejné částce na svém účtu u penzijního fondu, doživotní důchod muže bude výrazně vyšší než doživotní důchod ženy. Zcela logicky a matematicky správně.

Slunce odjakživa diskriminuje Měsíc tím, že je větší, že svítí a že je vidět na obloze za dne, kdy jsou lidé vzhůru. Černá barva zase diskriminuje bílou tím, že je tmavší. Přitom stále ještě neexistuje směrnice, která by tyto křivdy napravovala. Možná se jednou dočkáme situace, kdy vyjde v Bruselu nařízení, které stanoví, že při oslavě svátku práce, který se slaví tím, že se nepracuje, musí být jasné počasí a v žádném případě nesmí pršet.

V současné době si evropské země postupně uvědomují, že průběžné důchodové systémy nemají ve světle růžových demografických změn příliš jasnou perspektivu. V takové situaci je logickým důsledkem postupný přechod na systém založený na soukromých účtech, kde si občané spoří během produktivního života na svůj důchod sami.

Přechod by ale ve svém důsledku pravděpodobně znamenal přesun k tržnímu užívání úmrtnostních tabulek podle pohlaví, muži by tedy přestali být znevýhodňováni a ženy by naopak přestaly být zvýhodňovány. Reálný příjem mužů – důchodců by stoupnul zatímco reálný příjem žen – důchodkyň by pravděpodobně klesl. Toto riziko je zřejmě hnacím motorem evropské snahy o sjednocení zmíněných úmrtnostních tabulek do společných – tzv. UNISEX úmrtnostních tabulek.

Ubili je argumenty…

Studie, kterou navrhovatelé jednotného přístupu k oběma pohlavím argumentují, říká, že hlavním faktorem průměrné doby dožití je způsob života. Po očištění o tento klíčový faktor vychází průměrné dožití mužů pouze o dva roky nižší, než je tomu u žen. To je podle navrhovatelů dostatečným důvodem pro zavedení jednotných úmrtnostních tabulek.

Na druhou stranu lze argumentovat, že jelikož je přibližně sedmiletý rozdíl v průměrné době dožití mužů a žen mezinárodním fenoménem, lze předpokládat, že navrhovateli uvedený „způsob života“ je pravděpodobně opět zpětně ovlivněn pohlavím jedince.

Ať už je to jakkoliv, může mít navrhovaná směrnice o rovnosti mužů a žen vzhledem ke zboží a službám zcela zásadní dopad na soukromé životní pojištění a penzijní připojištění. Je také otázkou, zda už to Evropa s regulací trhu trochu nepřehání.