„Státem posvěcená zlodějina je už v tom, že dlužník nemusí soudu uvést své věřitele.“
Ale houby. Věřitelé si sami vylobovali, že nemusí dlužníka upomínat a rovnou z něj ždímat exekucí.
Dlužník své věřitele ani nemusí znát. Ostatně mnoho lidí (podle statistik asi milión) je překvapeno tím, že někde nějaký věřitel roky čekal a udělal z koruny dluhu šedesát tisíc.
Tudíž by byla skutečná státem posvěcená křivárna, kdyby dlužník musel udat své věřitele. Odkud by je měl také zaručeně znát?
Mnozí věřitelé přijali jako svou taktiku snažit se, aby dlužník o dluhu nevěděl a dozvěděl se o něm až když mu exekutor zaklepe na dveře, ideálně po letech. Případně si dluh vymyslí.
Státem posvěcená zlodějna by naopak byla, kdyby dlužník musel kdekoli uvést své věřitele. Protože věřitelé si lobováním v zákoně zvolili cestu, že nedají dlužníkům dluh vůbec najevo a budou to tajit aby mohli dlužníka více dojit.
Ale plačte za to, co jste si jako věřitelé vylobovali v zákoně, je to stejně upřímné jako když jedno etnikum volá rásysmus.
P.S.: Nikdy jsem nikomu nic nedlužil.
