DUEL: Správa daně z nemovitosti nás každým rokem stojí 2 miliardy

Jaká je efektivita výběru daně z nemovitosti pro státní rozpočet? Je tato daň spravedlivá? A chystá se její zjednodušování?

RNDr. Ladislav Minčič, CSc., MBA

Je prvním náměstkem ministra financí

Titul CSc. získal na Fakultě numerické matematiky a kybernetiky na Lomonosovově Moskevské státní univerzitě v roce 1989 a titul MBA obdržel na finanční akademii v roce 2005 v Moskvě.

Kariéru začal ve Výzkumném ústavu psychiatrickém jako stážista. Poté byl referentem v odboru finanční informatiky na Federálním ministerstvu financí.

V roce 2001–2002 byl vedoucím samostatného oddělení daňových příjmů a vedoucí svodného a analytického oddělení 253.

Poté nastoupil jako vedoucí arbitrážního oddělení v Mezinárodní bance pro hospodářské spolupráce v Moskvě. V téže bance se stal ředitelem pro strategické plánování a analýzy. Dne 23.8.2010 byl jmenován prvním náměstkem ministra financí.

Ing. Petr Mach, Ph.D.

Je předsedou Strany svobodných občanů

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor finance, kde získal i titul Ph.D.

Napsal knihy „Úskalí evropské integrace“ a jak "Jak vystoupit z EU“.

Od roku 2003 do 2007 byl poradcem prezidenta republiky pro ekonomiku.

V roce 2005 byl členem Bezděkovy komise pro důchodovou reformu. Vyučuje také ekonomii na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) a Vysoké škole ekonomie a managementu (VŠEM).

Rád by nadále platil českou korunou.

Kolik se podle vás na dani z nemovitosti vybralo? A jaké jsou náklady na výběr této daně?

Minčič: V roce 2011 činilo inkaso daně z nemovitostí 8,6 mld. Kč. Problematika nákladovosti činnosti územních finančních orgánů spadá do kompetence Generálního finančního ředitelství. Příslušné údaje a jejich vyhodnocení jsou zahrnuty do Výroční zprávy české daňové správy a do Informace o činnosti daňové správy ČR, které GFŘ každoročně publikuje na svých internetových stránkách na adrese http://cds.mfcr.cz pod záložkami Výsledky činností – Výroční zprávy a související dokumenty, kde jsou uvedeny upravené ukazatele o nákladovosti daňové správy. Např. v roce 2011 byl podíl nákladů daňové správy a příjmů vybraných daňovou správou roven 1,41 %. Nad rámec těchto souhrnných publikovaných údajů nejsou meziroční sledování a vyhodnocování dle jednotlivých druhů daní prováděna.

Mach: Výnos daně z nemovitosti za rok 2012 odhaduji na 9 miliard korun. Náklady na úředníky zabývající se daní z nemovitosti odhadl před časem ekonom Leoš Vítek ve své studii „Zdanění a efektivnost“ na 18 %, takže dnes skoro 2 miliardy z vybrané daně spolkne provoz státní správy. To nemluvíme o nákladech pro daňové poplatníky.

Pokládáte plánované zvýšení daně z převodu nemovitostí v roce 2013 z 3 na 4 % za správné? A kolik to státnímu rozpočtu podle odhadů přinese? 

Minčič: Ano, šlo o součást nezbytných opatření k udržení schodku veřejných financí v přijatelných mezích a k zabránění nekontrolovaného růstu veřejného dluhu. V důsledku této změny se očekává zvýšení daňových výnosů přibližně o 2,5 miliardy ročně. V mezinárodním srovnání je zvýšení majetkových daní jako celku v ČR je zdůvodnitelné stávajícím relativně nízkým podílem těchto daní na daňovém mixu (včetně sociálního a zdravotního pojistného) na úrovni 1,5 %.

Oproti tomu celkový podíl všech majetkových daní na daňovém mixu například v USA v roce 2009 dosahoval 13,6 % a ve Švýcarsku 7,8 %. Sazba ve výši 4 % u daně z převodu nemovitostí nepředstavuje exces v mezinárodním srovnání, například ve Finsku mají u podobného typu daně 4 %, v Nizozemí 6 %, v SRN 3,5 % apod.

Mach: Zvýšení daně z převodu nemovitosti je velká chyba této nenasytné vlády. Trh s nemovitostmi je už tak zasažen vyšší DPH, hospodářským útlumem a dalšími zásahy státu. Vládě se nejspíš stane to samé, co se jí stalo u daně z nafty a u daně z lihu: Při vyšší sazbě vybere méně. Je mi z této daňové iracionality až smutno. Vláda si nepomůže, jen poškodí celý trh a omezí tak mobilitu lidí na trhu práce. Odhaduji, že výběr bude při vyšší sazbě o miliardu nižší. Tu daň by bylo nejlepší celou zrušit. Je to opakované zdanění něčeho, co již bylo jednou zdaněno a velmi omezuje pružnost trhu s bydlením.

Měly by se dále daně z nemovitostí zvyšovat? A jaké můžou být negativní důsledky těchto daní?

Minčič: U daně z převodu nemovitostí se další zvýšení sazby (kromě shora zmíněného) nepředpokládá. Zdanění samotných nemovitostí (pozemků i staveb) je mnoha ekonomy doporučováno jako typ daně, která má nejmenší negativní dopady na ekonomický růst a také v kontextu určité existující rezervy k jejich navýšení (ČR má relativně nízký podíl majetkových daní na celkovém daňovém mixu). Na druhé straně bývá proti této dani namítáno, že opakovaně zdaňuje majetek pořízený za jednou již zdaněné příjmy.

Zvýšení daní z nemovitostí je třeba vnímat v souvislosti s jinými aspekty hospodářské a fiskální politiky. Vyšší zdanění nemovitostí může mít kladnou korelaci se zvýšením ekonomické aktivity poplatníků a jejich vyšší mobilitou. Zároveň je však třeba zvážit dopady případného zvýšení daně z nemovitostí na občany, kteří nemohou být ekonomicky aktivní, zejména na seniory a invalidy. Lze poukázat i na souvztažnost s důchodovou reformou, neboť pořízení vlastní nemovitosti je řadou ekonomů doporučováno jako varianta zajištění na stáří. Daň z nemovitostí je tradičním, stabilním příjmem rozpočtů místních samospráv. Případné zvyšování daně by tak mělo být výrazem fiskální autonomie měst a obcí a odrážet jejich rozpočtové potřeby.

Je třeba poznamenat, že od počátku účinnosti zákona o dani z nemovitostí, tj. od 1. 1. 1993, se nezměnil základ této daně a současná výše sazeb, ovlivnitelná místní samosprávou, nevyužívá výnosového potenciálu této daně. Obtížnost zdanění nemovitostí, zejména správného nastavení parametrů, spočívá ve vymezení předmětu daně, stanovení základu daně a sazby daně s přihlédnutím k principu daňové spravedlnosti, projevující se v podílu, kterým by měl každý subjekt přispívat prostřednictvím daní na veřejné výdaje. V případě daně z nemovitostí by měl tento podíl odpovídat především prospěchu, resp. užitku, který vlastníkům majetku poskytují veřejné služby financované danou obcí.

Mach: Stát by měl nechat výši daně z nemovitosti na autonomních obcích. Obce by měly být pod tlakem svých občanů-daňových poplatníků, aby daně stále nerostly. 

Lze nějak snížit byrokracii spojenou s daněmi z nemovitostí?

Minčič: V rámci připravované nové právní úpravy daně z nemovitostí je věnována pozornost problematice administrativního zatížení jak daňových subjektů, tak správců daně, a to s ohledem na minimalizaci počtu podávání nových daňových přiznání a rozsahu změn v příslušných aplikacích automatizovaného daňového informačního systému. Záměrem je zachovat z hlediska správy daně kontinuitu ve využívání údajů při vyměřování daně a provést její další administrativní zjednodušení tak, aby byly sníženy celkové náklady na správu této daně.

V souvislosti s koncipováním zcela nové konstrukce této daně se vychází z předpokladu perspektivního sdílení a využívání údajů vedených nejen v katastru nemovitostí, ale rovněž v základních registrech jako informačních systémech veřejné správy. Systém čtyř základních registrů, kterými jsou registr obyvatel, registr osob, registr územní identifikace, adres a nemovitostí a registr práv a povinností, umožní využívání a sdílení tzv. referenčních údajů orgány veřejné moci, včetně obcí.

V současné době se též připravuje návrh nového zákona o dani z nabytí nemovitých věcí (dříve „daň z převodu nemovitostí“), který v případě přijetí přinese podstatné snížení administrativní zátěže spojené se správou daně jak na straně poplatníků, tak na straně správců daně. Konkrétně má jít o následující změny:

a) omezení povinnosti poplatníků předkládat znalecké posudky o zjištěné ceně nabývaných nemovitostí podle oceňovacích předpisů. To bude umožněno novou koncepcí základu daně v případě běžně převáděných nemovitostí (např. rodinné domy, stavby pro rodinnou rekreaci, garáže – celkem jde asi o 70–80 % všech uskutečňovaných převodů), pro jehož určení se oproti dosavadní úpravě nebude sjednaná cena porovnávat se zjištěnou cenou, ale se srovnávací cenou, jež bude primárně (tj. nerozhodne-li se poplatník pro zjištěnou cenu) odvozena od tzv. administrativní ceny. Administrativní cena vychází z údajů o úrovni cenové hladiny u shora uvedených nemovitostí (porovnávaných podle jejich klíčových znaků) v daném místě a srovnatelném časovém období, nashromážděných správci daně, a poplatník bude mít možnost zjistit její výši na internetu pomocí daňové kalkulačky na základě poskytnutých technických parametrů o nabývané nemovitosti.

b) postupné omezování rozsahu písemností, jež jsou poplatníci povinni přikládat k daňovým přiznáním. Správce daně nadále nebude od poplatníků vyžadovat předkládání písemností v případech, kdy si může potřebné údaje ověřit bezplatně z informačních systémů veřejné správy (zpočátku půjde především o písemnosti potvrzující nebo osvědčující zvláštní cenu, např. uložené ve sbírce listin obchodního rejstříku; do budoucna, s postupující elektronizací katastru nemovitostí lze počítat i se smlouvami, na jejichž podkladě se provádí vklad do katastru nemovitostí).

c) několik dalších zjednodušujících opatření – např. zrušení institutu ručitele, specifického režimu zdanění směny nemovitých věcí či povinnosti podávat daňové přiznání v případech, kdy se daň s ohledem na nízkou výši neplatí, nebo zavedení solidární daňové povinnosti manželů.

Mach: Daň z nemovitosti je velmi složitá, a zbytečně. Bylo by rozumné zdaňovat plochu bytů a domů jednotnou sazbou. Dnes je jiná sazba na garáž, jiná na byt, jiná na chodby a je obtížné daň vypočítat pro poplatníky i pro úředníky.

V roce 2014 má dojít podle plánu vlády ke zrušení daně z dividend. Přitom daň z pronájmu nemovitostí zrušena nebude. Je správné vytvářet tyto daňové disproporce? Nemělo by také dojít ke zrušení i této daně?

Minčič: Vyjdeme-li z předpokladu, že jak majetková účast na obchodní společnosti (akcie), tak zakoupená nemovitost jsou pořízeny ze zdaněných příjmů, potom smysl osvobození dividend spočívá v odstranění dvojího ekonomického zdanění příjmu, který uskutečněná investice pravidelně přináší. Tedy postupného zdanění zisku právnické osoby před jeho rozdělením a poté znovu při vyplacení příslušné dividendy vlastníkovi akcie.

Výnos z investice do nemovitosti v podobě přijatého nájemného je oproti tomu zdaněn daní z příjmů jen jednou. Distorzi tak lze spatřovat v samotné existenci majetkových daní z nemovitosti bez ohledu na to, zda nemovitost generuje nějaké výnosy ve formě nájemného. Vzhledem k různé mobilitě daňových základů však zdanění nemovitostí, ať již jejich vlastnictví nebo převodů, nepůsobí v prostředí daňové konkurence tak výrazně distorzně jako zdanění dividend.

Mach: Investice by měly být zdaňovány stejně, jinak stát upřednostňuje jedny investice před druhými. Spolu se zrušením daně z dividend by se měly zrušit daně z úroků i daň z pronájmu nemovitosti. Jinak stát uměle pokřiví trh a zvýhodní investice do akciových společností před investicemi do nájemního bydlení.

Anketa

Kdo podle vás rozumněji odpovídal?

39 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 11. 2012 7:19