DUEL: Legalizace švarcsystému je dobrý nápad. Ne, je to cesta do pekel, říká druhý

Jak se budou ekonomové tvářit na argumenty živnostníka, který se nachází ve švarcsystému?

Jaroslav Šulc, Ing., CSc.

Absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde téměř 20 let vyučoval makroekonomii, hospodářskou a sociální politiku, a to souběžně s dlouhodobými stážemi na Federálním statistickém úřadě a Federálním ministerstvu pro strategické plánování.

V 90. letech působil v soukromém sektoru nejdříve jako ekonomický publicista (ČESKOSLOVENSKÝ PROFIT), poté jako ekonomický ředitel největšího českého penzijního fondu (dnešní AXA, a.s.). V roce 2001 působil na ministerstvu financí, kde dozoroval finanční sektor a připravil českou finanční legislativu na vstup do Evropské unie. V současnosti pracuje jako ekonomický expert ČMKOS a současně jako ekonomický poradce předsedy Senátu

Lukáš Kovanda, Ph.D.,

Působí jako hlavní ekonom finanční skupiny Roklen a přednáší na národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Kromě jiného i svůj vlastní předmět Pop-ekonomie. Je členem správní rady think-tanku Prague Twenty a odborným garantem Platformy pro internetovou ekonomiku.

Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii a celou řadu odborných statí

Na téma švarcsystému jsme publikovali zpověď živnostníka Petra, který se ve švarcsystému nejspíše nachází. V rozhovoru nám uvedl zajímavé argumenty, se kterými většina čtenářů, alespoň podle výsledků ankety v článku, souhlasila. Dali jsme proto tento článek k přečtení dvěma ekonomům (jejich představení je v tabulkách), kteří se názorově nacházejí na rozdílných stranách. Poté jsme jim položili následující otázky:

Petr argumentuje tím, že mu švarcsystém dává svobodu uzavírat libovolné závazky a jeho potíráním mu svoboda bude odebrána.  Souhlasíte s ním? 

Šulc: Ano. Petr či jak se skutečně jmenuje má jistě nezcizitelné právo svobodně porušovat platný zákon a dobrovolně se vystavovat riziku potrestání. 

Kovanda: Klasický pracovní poměr pochopitelně zavazuje více než poměr „dodavatelsko-odběratelský“, který je charakteristický pro švarcsystém. Dodavatel s odběratelem jsou si z hlediska určité profesní hierarchie „rovni“, zatímco zaměstnavatel a zaměstnanec nikoli. Švarcsystém je tedy jistě o něco svobodnější. Na druhou stranu, ruku na srdce, přiznejme si, že to není ten klíčový důvod, proč je uplatňován. Tím jsou pochopitelně nižší odvody do státní kasy.

Souhlasíte s argumentem Petra, že stát postihováním švarcsystému prodělá?

Šulc: Nesouhlasím. Jak se dočtu třeba na příkladu uvedeném ve vámi redigovaném Vyplatí se švarcsystém? Spočítali jsme, kolik ušetříte, platném pro rok 2012: Zaměstnanec pracuje už druhým rokem jako dělník u subdodavatele jedné významné automobilky. Každý měsíc si vydělá 24 000 Kč hrubého. Po odvodech tak jeho čistá mzda dosahuje 18 600 Kč. Náklady zaměstnavatele jsou v tomto případě 32 161 Kč. Zaměstnavatel mu navrhne přechod na práci přes živnostenský list s tím, že bude dostávat 30 000 Kč na svůj podnikatelský účet. 

Po přechodu na OSVČ bude moci pracovník uplatnit 60% paušál, čímž jeho daň bude nulová a vyměřovací základ dosáhne 72 000 Kč. Je to méně, než je minimální vyměřovací základ pro rok 2012 ve výši 75 420 Kč, jeho odvody tedy dosáhnou minimální hranice. V roce 2012 tak na zdravotním pojištění zaplatí 20 364 Kč a u sociálního pojištění 22 032 Kč. Celková daňová povinnost dosáhne 42 396 Kč. To znamená, že každý měsíc na odvodech zaplatí 3533 Kč. Jeho čistý příjem tak po odečtení odvodů dosáhne 26 467 Kč, což je o 7867 Kč více než při zaměstnaneckém poměru. Zaměstnavatel na tom bude lépe o 2161 Kč.“

Pak už je to jen násobilka: jestli na jedné průměrné osobě stát (resp. státní systémy zdravotního a sociálního pojištění a příjmových daní) prodělal 7867+2161 Kč = 10028 Kč měsíčně, pak za předpokladu, že se takto bude chovat, dejme tomu, čtvrt milionu lidí, tak od nich stát dostane o 2,5 miliardy korun méně měsíčně, respektive 30 miliard korun ročně.

Měl bych ještě připočíst výnosy státu z vyměřených pokut za porušování zákona o švarcsystému a naopak odečíst náklady na tuto agendu, aby to bylo přesnější, ale nemám k tomu data. Výsledek – ošizení státní pokladny – však nebude řádově jiné.

Kovanda: Postihováním švarcsystému stát jistě utlumí hospodářskou aktivitu, což se může neblaze promítnout ve snížení celkového výkonu ekonomiky. Na druhou stranu, daňové příjmy státní kasy se jistě zvýší. Posouzení, který z efektů převáží, by zasluhovalo zevrubnou rigorózní studii. Osobně se hlavně domnívám, že je nešťastné potírat švarcsystém právě nyní, kdy se česká ekonomika stále ještě zotavuje z dopadů recese a měla by vítat jakoukoli ekonomickou aktivitu.

Petr se v případě kontrol chce přihlásit na úřad práce s tím, že nejen, že státu nebude platit daně, dokonce bude od státu čerpat benefity na sociálních dávkách. Nebojíte se, že k tomuto přistoupí velká část podnikatelů, kteří jsou ve švarcsystému?

Šulc: Nebojím. Je mi samozřejmě líto těch lidí, kteří byli ke švarcsystému surově donuceni českými „podnikateli“ s veksláckými manýry, parazitujícími na chudobě a nemožnostmi volby. Těm milostivě dávají pár tisícikorun jen pod podmínkou práce na systému švarcsystém, jinak by práci nedostali. Jsou to manýry dickensovského kapitalismu XIX. století a je to ostudné praktikovat v zemi Evropské unie roku 2014. Zákon to právem trestá a soudím, že je načase ještě přitvrdit. Jako odborář ale vím, jak je dnes obtížné najít slušně placenou práci. Nicméně forma švarcsystému je podle mého soudu až ta poslední (když nepočítám prodej kradeného šrotu ve sběrně kovů), a to právě pro svou asociálnost, bezohlednost a společenskou škodlivost.

Kovanda: To už mi přijde poněkud přetažené. Ovšem úplně mě to nepřekvapuje. Lafferova křivka říká, že s vyšší sazbou daně neroste nutně daňový výběr, jelikož plátci jsou v rostoucí míře demotivováni nějakou ekonomickou aktivitu vůbec vykonávat nebo naopak stále usilovněji hledají způsoby, jak se daňové povinnosti vyhnout či ji alespoň „optimalizovat“. Takhle funguje lidská psychika obecně. I v případě švarcystému. Pokud stát přitvrdí v boji s ním, vyvolá to zákonitě protireakci. Třeba takového typu, jakou popisuje Petr.

Je opravdu vhodné vytvářet represivní prostředí, ve kterém mají živnostníci ve švarcsystému strach?

Šulc: Stanovisko ČMKOS ke švarcsystému je dlouhodobě razantně záporné. Osobně švarcsystém od počátku vnímám jako výraz bezskrupulózního vztahu českých zdivočených pseudopodnikatelů – němčina na to má krásný termín „räuberkapitalismus“ – raubířství k vlastnímu státu, ke společenské solidaritě, k zaměstnancům. To přece dobře věděl už Václav Klaus a byl logicky iniciátorem zákazu švarcsystému hned zkraje 90. let, ač byl jinak velkým zastáncem tržní ekonomiky. Ale hodně toho věděl i o podnikatelské etice a sociálních aspektech podnikání. To platí dodnes. Mimochodem: Ač se ČMKOS s exministrem J. Drábkem ve většině názorů rozcházela, tak u snahy o potírání tohoto zákeřného finančního útoku na veřejné finance měl naši plnou podporu. Škoda, že stát po čase couvl, protože to nebezpečí tady pořád je, zvlášť v tak nejisté době, jako je tato, kdy po krizi jsou všichni finančně vyčerpaní a hledají každou skulinku, jak na nákladech ušetřit.

Jako bývalého novináře z podnikatelského týdeníku PROFIT mne však velice mrzí, že tak čtený server, jakým je Měšec.cz, místo toho, aby napomáhal kultivaci podnikatelského prostředí, tak zlořádu v podobě švarcsystému nepokrytě fandí. Podívejte se třeba na Víme, jak obejít švarcsystém, nebo již citovaný Vyplatí se švarcsystém? Spočítali jsme, kolik ušetříte

Kovanda: Represe dlouhodobě vyřeší máloco. Je ovšem pravda, že celkový daňový odvod zaměstnanců je momentálně v ČR zřetelně vyšší, než je tomu u živnostníků. Nejde o úplně spravedlivý stav, ani po srovnání všech známých „pro“ a „proti“ obou druhů ekonomické aktivity. Řešením ovšem nemá být zvýšení daňových odvodů pro živnostníky, ale jejich snížení pro zaměstnance. Stát by pochopitelně musel v takovém případě počítat s nižším daňovým inkasem. Musel by zeštíhlit svůj provoz, hospodařit efektivněji atd. To by bylo mnohem lepší, než pokud bude zintenzivňovat svoji represivní činnost. Také uvažme, že intenzivnější represe zpravidla značí i vyšší časovou a personální zátěž pro daný úřad, tudíž i zvýšenou zátěž pro státní rozpočet, protože z něčeho je třeba zaplatit dodatečné úředníky (či alespoň jejich dodatečně odpracované hodiny).

Souhlasíte s řešením Petra, že pokud jeho rodiče podepíší čestné prohlášení o tom, že jim bude krácen důchod, tak Petr může platit nadále minimální odvody? Podle něj je lepší dávat peníze přímo rodičům, nikoliv je přerozdělovat v anonymním, neprůhledném systémů.

Šulc: Systém průběžného státního penzijního pilíře je přece v samotném principu založen na všeobecné povinnosti platit příspěvky na sociální pojištění, a nemá proto smysl spekulovat o výjimkách na základě výše příjmu. Pokud máte pane redaktore čas a podklady, tak si zkuste spočítat bilanci důchodového účtu za předpokladu, kdy z něj vypadne třeba desátý decil plátců s nejvyššími příjmy. Jako závisle proměnnou si stanovte novou výši starobního důchodu. Je to hezké intelektuální cvičení, které jsem svým studentům na vysoké škole občas zlomyslně předhodil, aby v následující hodině museli spočítat změnu v míře příjmové chudoby seniorů a vyčíslit rozsah posílení systému dávek ve hmotné nouzi.

Kovanda: Principiálně proti takovému řešení nic nemám. Je to určitě krok směrem k vyšší odpovědnosti jednotlivce a jeho bližních za sebe sama, je to také krok ke svobodnějšímu ekonomickému a potažmo společenskému systému. Sociální stát zpřetrhává tradiční vazby, třeba ty rodinné, což se pak neblaze projevuje na úrovni celé společnosti.

Petr by se chtěl vzdát důchodu, protože žádný důchod od státu neočekává a šetří si každý měsíc 10 až 15 tisíc korun. Proč nemůže platit minimální odvody s tím, že bude očekávat také minimální důchod a bude žít ze svých úspor?

Šulc: Úvaha má bohužel racionální jádro, kterého si většina osob v pozici OSVČ možná není ani plně vědoma, případně není ochotna si to připustit: Přestože jejich odvodové zatížení vůči systémům zdravotního a sociálního zabezpečení je – ze zákona – nesrovnatelně nižší, než u zaměstnanců, a mnoho z nich pošetile a krátkozrace jásá nad tím, co jim zbývá z tržeb, tak pokud si již dlouho průběžně a systematicky nespoří dost peněz na období seniorského věku, čeká je doslova žebrácká penze. A živoření až do smrti.

Uvítal bych proto, abyste na serveru Měšec.cz více upozorňovali na toto plíživé riziko, které se bude týkat již v dohledné době (konce této dekády) řádově desítek tisíc OSVČ, které začaly podnikat krátce po převratu začátkem 90. let a nyní jsou na prahu důchodového věku. V horizontu roku 2030 se již podle mého odhadu bude jednat již o nulu vyšší řád, než nyní. Lidem, kterým je dnes přes padesát a nemají dostatečné úspory (či zajištěnou doživotní rentu například z nájmu), již asi není pomoci. Apel by měl směřovat na třicátníky a čtyřicátníky. Ti ještě mají šanci uniknout již zívající pasti chudoby. To je ale rub švarcsystému, o kterém se pokrytecky mlčí.

Kovanda: Živnostník má pochopitelně i svobodu „nastavit“ si odvody sociálního pojištění a tedy v důsledku i výši starobního důchodu. Vyšší než minimální sociální pojištění lze hradit na dobrovolné bázi. Pokud jsou lidé schopni se starat třeba o pojištění své domácnosti nebo o cestovní pojištění v případě zahraničního výjezdu, musí být přece schopni se starat o pojištění svého starobního důchodu v době, kdy jsou samostatně výdělečně činní, třeba i v rámci švarcsystému. Pokud chtějí vyšší pojistné plnění, konkrétně vyšší starobní důchod, nechť platí náležité pojistné. To je standardní tržní princip. Princip, který podporuje jednání, jež vede k vyšší odpovědnosti za sebe sama, což je jedině kýžené.

Bylo by podle vás lepší, kdyby vláda uvažovala spíše o možnostech legalizace švarcsystému než pokračovat dále v jeho potírání?

Šulc: Samozřejmě, že by to byla cesta do pekel, jako by nestačila dnešní díra jak v penzijním, tak zdravotním systému, na které se vedle švarcsystému podílejí i další živnostníci v regulérním režimu OSVČ.

Kovanda: Jak už jsem řekl, vláda by měla předně snížit daňovou povinnost zaměstnancům, přiblížit ji úrovni živnostníků. Pak se sníží inklinace ekonomických subjektů k ekonomické aktivitě na bázi švarcsystému. Principiálně proti legalizaci švarcsystému nic nemám, musíme však věc vidět v širších souvislostech. Stát nesmí řešit případný výpadek daňových příjmů při legalizaci švarcystému dalším zadlužováním. Třeba už jen proto, že růst zadlužení by vedl ke zhoršení ratingu České republiky na globálních trzích, což by zpětně zdražilo chod státu. Jestliže tedy říkáme A, musíme říkat B. Švarcystém lze legalizovat, ideálně ruku v ruce s tím, že zeštíhlí stát, že jeho provoz nebude tak nákladný, jako je tomu nyní. Bohužel, jak se zdá, nákladnost chodu státu v dohledné době zřejmě jen tak neklesne.

Anketa

Kdo podle vás odpovídal rozumněji?

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 8. 2014 21:49