Tohle je rozhovor se dvěma hluchýma a slepýma. Oba mají v hlavě stranickou knížku své ideologie a nejsou schopní kritického myšlení. Kupónovka byla samozřejmě blbost, jediné rozumné řešení byla normální dražba bez dalších podmínek (a bez úvěrů ze socialistických bank). To šlo ovšem provést těžko, když tehdejší opozice burcovala sprostý lid řečmi o rozprodávání národního stříbra cizákům. Proto vláda zvolila ekonomicky nesmyslnou, ale populistickou formu rozdávání lidem prostřednictvím kupónů. Rozkrádací záměr v tom byl samozřejmě taky, ale byl až sekundární.
Milý Honzo nevím,kolik Ti je roků a zda tu dobu pamatuješ. Pokud ano,tak mi musíš dát za pravdu, že tady byli všichni stejně chudí - až na pár partajních funkcionářů,ale ani oni neměli tolik,aby si koupili fabriku - a kdo že tedy mohl vydražit ty podniky,když nikdo neměl peníze (úvěry od bank odmítáš). Z toho důvodu je Tvoje hypotéza skutečně jen nerealizovatelnou představou
Jako zastánce liberální ekonomiky, rakouské školy, bych to udělal dnes stejně a vše prodal za nejvyšší peníze, ty použil na rekonstrukci země a na založení výdělečného fondu pro zajištění penzí. Jenže v 89. mi bylo 12. Ale pamatuju si tu atmosféru v 90. letech, kdy se toto dělo. A dělný lid NESOUHLASIL S PRODEJEM cizákům. Nejspíše si všichni mysleli, že jim z toho něco kápne (a prakticky všem aspoň něco káplo), ale jiným káplo mnohem víc a proto se to dnes zpětně řeší. To co všichni tehdy kvikali radostí, že nám naše zlato zůstane je zapomenuto a přichází "spravedlivý" hněv.
Jako kolegovi rakušákovi doporučuji tento článek
http://www.mises.cz/clanky/jak-odstatnovat-a-jak-neodstatnovat-795.aspx
Zároveň bych rád upozornil na to, že když stát něco prodá tak jde defacto o stoprocentní zdanění (,protože shrábne celý výnos). Také státní výdaje by měly být co nejmenší, tudíž o žádném využití by neměla být řeč.
Kuponovka samozřejmně nebyla blbost. Z doby kdy "všechno patřilo všem" to bylo jediné rozumné řešení jak aspoň část předat těm "všem". K rozkrádání nepřispěla vláda, ale ti, co si nechali vyplatit 10 tisíc korun za knížku a peníze hned utratili stylem "hele máňo, máme 10 litrů". Kdo již tenkrát studoval jak to funguje "venku", začal třeba na kuponovce a ta ho přiměla se o celou problematiku zajímat víc a další akcie třeba přikoupil tak dnes má ty miliony. Vše ostatní je jen chybou těch co se nechali nalákat od těch "zlodějů" na které dnes nadávají, typu Kožený. Šel jsem do toho jen částečně, vědět skutečně 100% toho co vím dnes bych knížky vykupoval taky a klidně i za víc než 10 tisíc.
Ono je taky na místě dodat, že mnoho takzvaně vytunelovaných podniků reálně mělo schopnost přežití tak jako tak nulovou. Sám jsem v jednom z později krachlých podniků ještě před rokem 1989 zažil "odbornou praxi" a bylo to něco neskutečného, třeba na pracovišti, kde jsem byli, bylo odhadem tak 5x víc lidí, než bylo na práci potřeba (a to uvažuji o celkem ležérní morálce, kdyby se to bralo drsně, tak byla přezaměstnanost možná i desetinásobná).
A co se s podobným podnikem dalo rozumně dělat? Tuneláře nijak nehájím, minimálně jejich počínání přispělo k dalšímu rozkladu morálky, ale podniků postižených tímto jevem, kterých byla opravdu škoda, není zdaleka tak moc.
Jinak souhlas s těmi příjmy, sám si klidně přiznávám, že jsem byl v době kupónové privatizace z hlediska této problematiky naprosto neznalý a naivní, i tak se mi ale postupem času kupónové knížky vrátily minimálně 20x, některé příjmy mám stále, tak to ještě trochu narůstá. Pokud se nad tím tehdy někdo opravdu zamyslel a šel za tím, tak měl běžně příjmy ještě mnohem větší, zejména pokud s nimi dále podnikal.
Primárním smyslem privatizace bylo, aby se podniky dostaly do rukou někomu, kdo se o ně dokáže a bude chtít starat a kdo bude mít peníze na počáteční nutné investice. Pokud nějaký podnik má 100 000 (nebo tisíc nebo milion, to je už jedno) anonymích akcionářů s minimálním podílem a bez zájmu i schopností něco řídit a zbytek ve správě hochů s ostrými lokty typu Viktor Kožený, tak to skoro ani dobře dopadnou nemůže. To, že šlo o dřevní doby bez rozumných zákonů a rozumné regulace akciového trhu ani nemluvě. Ale ono by to dopadlo špatně i dnes i v civilizovanější zemi a i bez těch různých Kožených. Masa lidí bez peněz a bez zájmu a schopností něco dělat podnik prostě řídit nemůže. Masa lidí se může maximálně svézt na manažerských schopnostech nějakého vedení dosazeného několika rozumnými majiteli většího podílu.
Tak to ale funguje všude na světě (nemyslím severní koreu) že v podniku má podíl "milion anonymních akcionářů s minimálním podílem a bez zájmu a schopností něco řídit." :-) No a "hoši s ostrými lokty" by neměli nic, kdyby jim to někdo necpal i ušima a ještě na to nestál frontu :-) Nebo máš dojem, že John Stewart, majitel železářství na náměstí v Jefferson City co má už 10 let 30 kusů akcií PG chodí na každou valnou hromadu a čte každé výsledky ?
jak paní nebo slečna Švihlíková může jako ekonom obstát. Sleduji ji už delší dobu a nad jejími názory zůstává rozum stát. Může oslňovat - podle průběhu ankety to tak vypadá- pouze někoho,kdo tu dobu nepamatuje (nakonec ani ona sama zřejmě nemůže,nebo je ta její averse dána politickým postojem), ještě jsem od ní neslyšel konstruktivní názor,pouze nekonstruktivní a naprosto scestnou kritiku. Ať poví,jak se tedy ty tisíce podniků měly privatizovat. A ať neříká,že se mělo čekat na právní rámec,při rozhádanosti české politické scény by právní rámec nebyl vytvořen dodnes.Žádného z kritiků průběhu privatizace jsem ještě neslyšel,jak se to tedy mělo dělat,aby to bylo správně. A to jsme téměř čtvrt století po privatizaci,kdy už každý může být „generál“.Každý měl tehdy v kuponové privatizaci stejnou příležitost. Že ji většina lidí nevyužila je jiná otázka. Kuponová privatizace na někoho působí jako červený hadr, ale je potřeba taky říci, že pomocí ní se privatizoval majetek cca 330 mld. z celkových 1,5bilionuKč
A bylo opravdu všechno hned potřeba privatizovat? Například plyn, vodu, elektřinu? Ty přeci nikdy. A další podniky nebylo nutno privatizovat okamžitě. Nešlo nejprve udělat pořádbé zákony, a teprve poté privatizovat. A když už do domácích rukou, tak co penzijní fondy? Nebylo lépe chvíli počkat, až se vytvoří?
Ale jak se správně vyjádřil jeden z autorů: byl to útek před právníky, chtěli jsme vytvořit nové elity, a jinak než rozkradením jsme možnost neviděli.
Takové privatizační orgie nědělala dokonce ani ta hokynářovic dcerka v 80-tých letech v Británii.
Zkuste se podívat na privatizaci v sedmdesátých letech ve Velké Británii, pak možná porozumíte. Česká scéna možná byla rozhádaná, ale pokud šlo nebo jde o to, co kde ukrást nebo vytunelovat, tak je vždy vzácně jednotná. Ty poškrab záda mně a ....A hovořit o stejných šancích, případně o volné ruce trhu, to chce po těch několika světových "krizích" v posledních patnácti letech opravdu odvahu.
Alternativní návrhy rozhodně byly. Ale k nějaké společenské diskuzi o nich nedošlo a politici je vlastně zcela pomíjeli a ignorovali.
Vizte např. http://www.blisty.cz/files/isarc/9905/19990506i.html
chceme-li zit v svobodnem demokratickem state zapadoevropskeho typu musime dokazat "privatizace" naseho majetku ve prospech nekolika bohacu - budouci slechty zastavit. privatizace statnich podniku do rukou nekolika jedincu, tichy souhlas s kolektivizaci a druzstvy, realitni bublina, legalizace lichvy... politicky mame bliz kyrgyzstanu nez zapadni evrope
Privatizace byla z výše zmíněných důvodů dobré řešení. Co nebylo dobré, byla absence právního rámce. Tato maličkost nadělala hodně zlého. (Prý se jednu dobu zvažovala možnost nahrazení komunistických zákonů systémem zákonů z Rakouska - vycházely ze stejného základu (Rakousko-Uhersko) jako zákony československé a přitom byly už vyladěné a hotové.)
Ale to všechno je dnes jenom prázdné tlachání.
Porad nechapu, o jakem narodnim bohatstvi Svihlikova mluvi. Tady zadne nebylo. Drtiva vetsina firem , ktere se privatizovaly v kuponove privatizaci, mela zapornou hodnotu (tedy dluzila vice, nez za kolik slo prodat majetek). To "bohatstvi" bylo takove, ze papirky, kterymi jsme tu platili, v zahranici vubec neuznavali.
Muzeme se bavit o tom, jestli byl Klaus srab, populista nebo nacionalista, ze nezvolil jina reseni, nebo o tom, jestli prodelecna fabrika v rukou moralniho cloveka je lepsi, nez vydelecna v rukou Janousku, Babisu atd., ale o narodnim bohatstvi, to jsou jen blaboly.
A přesdtože to, prý, mělo zápornou hodnotu, tak z té záporné hodnoty dojí, bez investic z vlasního kapitálu, zisky kolem 20% Z TRŽEB ročně. Aneb 1-2 roky zisku = kupní cena.
Dává tvé tvrzení smysl?
Sakra už. Než zase budeš papouškovat nějaký nesmysl, tak se zkus nad tím, alespoň maličko, zamyslet. Třeba to nezvládneš, ale aspoň to zkus.
Kdo dojí? 90% těch firem zkrachovalo! Nebyly to nezbytně ty samé, které měly zápornou hodnotu, ale pravděpodobně velká většina z nich. A ani Škoda Auto nemá "zisky 20% z tržeb".
Pokud někdo dojil, tak tím způsobem, že prodal majetek (ten opravdu nějakou hodnotu měl), ale nezaplatil dluhy a s penězi utekl. Případně si napůjčoval od bank a poté peníze zpronevěřil, ale to mohl udělat i bez privatizované firmy. Obojí je ale trestný čin a ve státním vlastnictví těch firem by se stal ještě pravděpodobněji, než po privatizaci.
Vaše tvrzení o kupní ceně nechápu. Nerozdávalo se za tržní ceny, ale přídělovým systémem každému stejně, takže kupní cena je irelevantní.
Jsem vždy překvapen, jak je většina názorů přesvědčená a nepřipouští žádné ale, přestože většina příspěvků pochází od přepokládám relativně vzdělaných. Není žádných pochyb, že aspoň určitá míra převodu majetku ve vlastnictví státu byla nezbytná, už vzhledem k fakticky úplnému státnímu vlastnictví všech odvětví ekonomiky. Ale proč právě kupónová privatizace? Ta byla realizována jen v ČSR. Proč by měla být kupónová privatizace nezbytná? Argumentace kupónovou privatizací zajistila ODS a ODA vítězství ve volbách v roce 1992, kdekterý zaměstnanec státního podniku se už viděl jak si žije z divident aspoň v Monaku. Oproti OH, které kupónovou metodu privatizace nepodporovalo. Tím si její autoři zajistili čtyři roky kontroly státu pro realizaci nekupónové privatizace, což bylo předpokládám i hlavním cílem kupónové privatizace. Ještě k otázce úspěšnosti kupónové privatizace. Přímý prodej části podniků v dobře připravené dražbě by byl pro občany jako daňové poplatníky určitě výhodnější, pro lepší dosaženou cenu, menší potřebu následného sanování úvěrujících bank ze státního rozpočtu a pravděpodobně úspěšnější poprivatizační vývoj z pohledu státu jako příjemce daně z příjmu (byl jsem svědkem zájmu společnosti Mercedes o přímý prodej podniku Tatra Kopřivnice, ta je v současnosti na 10% svého obratu roku 1991).
Ano, v podstatě je to pravda. Ale nebyla realizována, ale byla se zdvořilým zájmem využita pro zíkání zkušeností, kudy ne.
Samozřejmě, ne všude takto stejně. Například v Azerbajdžánu byla využita místními oligarchy k podvodům, ve spolupráci s Viktorem Koženým, kdy vybrali peníze, ale nerealizovali jí.
V jiných zemích byla použita ve významně menší míře oproti ČR, na Slovensku po vzniku nezávislé SR byla již rozběhnutá druhá vlna ve smyslu vydání akcií do rukou DIků zrušena.
Dobrým materiálem pro studium skutečně nezávislého hodnocení kupónové metody privatizace je analýza Davida Ellermana, poradce ekonomického ředitele Světové banky Josepha Stiglitze "Lessons From East Europe’s Voucher Privatization". Cituji:
We have now examined the main arguments for voucher privatization and we have found them wanting. In spite of all the phony economic arguments, voucher privatization with investment funds was a brilliant political strategy for the post-socialist revolutionaries to reverse the decentralizing reforms of the past and to pull power back the State—to their new "clean" State—so that economic power could than be redistributed to the "right people."